Historie
2025
Tréninky v tělocvičně jsou jednou za 14 dní, o to víc bolí rozhýbat ztuhlá těla, obzvlášť když někdo vypadne a přijde za měsíc. Letos chceme jet předělané Muzeum, takže se vymýšlí nové scény pro Šimona a Jeníka. A kalendář je plný, bude spousta krásné práce!
8. února se Tomáš s Fíďou vydali do Kolína na přátelský turnaj za Lukášem Dědkem. Bylo to malé komorní setkání, kde si mohli vyzkoušet skutečný souboj, nějaké ty fintičky, prostě překvapit nepřítele a bodovat. Sice nevyhráli, ale bylo to fajn.
Na čarodějnice 30. dubna do Panské zahrady ve Strakonicích vyšlo nádherné počasí a s ním přišlo i spousta dětí. Rozpadl se nám starý terč na nože a tak se musí vyměnit s novým, který byl na šipky. Až na jednoho pancharta, který nám za plachtou počůral tašku i s peněžními doklady, proběhlo odpoledne bez problémů.
Dobrovolné a pro radost, vzhledem k výsledku, jsou každoroční Střelby z historické kuše na zámku v Česticích. Letos se uskutečnily 24. května a jedu já s Tomášem a Danem. Při malé účasti, kdy chybějí známé střelecké hvězdy, jsme měli šanci alespoň zastřílet si ku ptáku. To se mě a Tomášovi splnilo, já 8 šipek a Tom 10 v základní střelbě. Ale ku ptáku, ikdyž jsme měli 3x šanci, pokaždé jsme o kousek minuli. Doprovodné soutěže na ruletu se účastnil i Dan a jindy trefa do bílého pole za 50 bodů by byla výhra, letos se „malá“ Fundová trefila do 50 hned dvakrát a to se nedá přestřílet. (a Funda Václav – maršálek) No jo, pořadatelská rodinka má holt natrénováno.
31. května jedeme do Hradce, nikoliv Jindřichova, ale té Hradce u českých Budějovic. Cesta přes malé vesničky a směr pod bouřkový mrak nám na klidu prvního letošního vystoupení nepřidal. Chyběl Dan i Filip s Jeníkem, takže musíme hodinové ukázky pořádně natáhnout. Sjeli jsme z prudkého kopce na místní tábořiště, které obklopovaly chatičky, občerstvení a pódium. Během pár minut jsme šli na řadu. Po malém zadrhnutí s hudbou, kdy ovládání dvou tabletů na ráz a špatný kontakt kabelu způsobil ticho a ne hudbu, jsme se rozjeli. Mezi souboje se vložila jízda s koníkem, škola šermu, střelba s pistolí a mušket a na závěr výstřel z děla. Až na to, že Šimon zapomněl v autě samolepky (ještě, že je nosím stále u tabletu) a Roťákovi neustále padal doutnák z muškety, to bylo milé a bezprostřední vystoupení, při které jsme ani nezmokli.
Do Rudolfova na Hornické slavnosti 7. června jedeme skoro po 10 letech. Od rána je zataženo a všichni sejčkují, v kolik bude lejt. Kolem 10 hod. máme postavenou scénu i soutěže a jdeme se převléknout do průvodu. Z průvodu se vracíme promočený a s klobouky, které váží třikrát tolik. Všichni kdo mohli, šli domů. Překvapivě v jednu přestává pršet a diváci se vrací a tak Muzeum sklízí úspěch. Na generálku to bylo pěkné, sem tam nějaká chybička, když Tomáš zapomene jít na scénu a Dan škrtí Šimona tak dlouho, až se mu to málem povede. Kdo zrovna neobědvá nebo nepije kávičku, je u her. Hrají si nejvíc kejklíři na chůdách a Campanello, které do svého tance vtáhlo i Jeníka. Turnaj pro královnu začínáme s půlhodinovým zpožděním v programu. Od půlky už opravdu leje, ale dali jsme to a dokonce nás za to i chválili. Balíme, všechno je mokré a dává se do nás zima, jen Roťáček je připraven, má (i nabízí) náhradní suché ponožky, pásky, kraťasy a mikiny. Mahony utržil drobné bodnutí do dlaně, ale nic vážného, jen nám „nemůže“ pomoct s vykládáním.
Domov pro osoby se zdravotním postižením v Oseku nás požádal o charitativní vystoupení na jejich Zámeckém festivalu. 14. června jsme za krásného parného dne dorazili na zaplněný park, kde bohužel právě probíhala resuscitace jednoho z klientů. Po odjezdu sanitky se s mírným zpožděním pokračovalo v programu. Bezprostřední klienti nám dělali trochu starosti při vystoupení, ale vše dopadlo dobře, moc se bavili a závěrečný výstřel z děla sklidil obrovský úspěch. Jako předskokani tvrdé muziky v podání Cely pro Klárku, jsme rozhodně zabodovali.
11. června pasuje Tomáš malé čtenářů v knihovně v Katovicích tentokrát se mu podařilo nedopatřením rozbít velikou vázu, takže příště ho možná už nepozvou.
19. června již několik let pasuje Markéta jako královna Latinka I. v MŠ Čtyřlístek předškoláky. Letos spolu s Luckou a Nelčou oblečené v krásných šatech vyprovodily ze školky 16 předškoláků. Počasí jim přálo i na doprovodný program soutěží, které se všichni užili a nechyběl ani přípitek na šťastnou cestu do základní školy.
28. června již po několikáté jedeme do Spůle na pouť, na které nás vidí hlavně přátelé Fíďovi rodiny a dneska už i naši přátelé. Muzeum se trošku táhlo, možná i vedrem – Tomáš ztratil podrážku u boty, Lence se nedařila muzika a Simči tatínkovi chyběly při „Západu“ kutálející se koule bodláku, jako při pořádném westernu. Ale jinak to bylo fajn, Damiánek lezl po čtyřech a v listopadu mu přibude bráška, znovu gratulujeme, Terka čeká v říjnu a společně s Mahonym do chomoutu to mají za pár. Roťák se málem udusil na svatebních koláčích a pečínce, jo jo, to je karma …, zejtra bude lejt … 12. července – Bohumilice – svatba Mahonyho a Terky. Na konci loňské sezóny požádal Mahony Terku v rondelu v Jindřichově Hradci o ruku a teď před sezónou si ji před církví a před námi vzal. Bylo to krásně dojemné. Do Spůle jsme dorazili většina v šalvějové, tak jak nám radil „kvéerkód“ na svatebních pozvánkách. Rychlá káva, ozdobeni myrtou a mašlemi na autech jsme přejeli ke kostelu v Bohumilicích, kde už začal mumraj. Přeci jen 100 lidí jezdí mnoha auty. Tomáš při prvních krocích opět ztrácí podrážku boty, to okolí Spůle je snad zakleté, ale díky obětavosti místního, má botku za chvíli slepenou oboustrankou a vteřiňákem. Podruhé slyšíme nezvučný ječák svatební koordinátorky, která nás bude takto trýznit celý den. Církevní obřad byl dlouhý, zpěv, modlitby, vstávání, klekání a budoucí novomanželé štěbetali a miliskovali, až pan farář musel poslat posla, aby toho nechali. Alespoň jsme se v dojetí i zasmáli. Hodinové gratulace před kostelem, řízené foukání bublinek s bublifuků, vystoupení Zušky, focení na schodech a konečně vyrážíme do Dubu, ale zas nikdo neví přesně kam. Po příjezdu sestavujeme dělo a já s Tomem se převlékáme do kostýmu, už teď je v harmonogramu hodinový skluz a my čekáme, až se Mahony vykoupí z chomoutu a koule u nohy, abychom v krátkosti pasovali Terku čestným členem, předali truhlu s pravými i čokoládovými mincemi a aby si společně vystřelili na start své společné životní cesty. Rozbití talíře, přebalování panenky, vstupenky na památku a už usedáme dle zasedacího pořádku v krásné pergole. Ještě pár proslovů a konečně polévka, hlady už všichni šilhali a vzápětí se vrhli i na raut. A pak už zas ječák koordinátorky, házení květiny, kdy žádná jiná než svědkyně s podběrákem neměly šanci, házení podvazku, focení skupinek, sbírka do střevíčku a štafeta v pití, kde v ženichově týmu byl i Fíďa s Tomem a vyhráli. Dočkali jsme se i tance novomanželů, tanečních kreací Fídi, ale i nás ostatních a přejedeni se pomalu loučíme a odjíždíme. Tak ještě jednou – Hodně štěstí novomanželům, které i tentokrát, k sobě přivedla Vendetta.
18. a 19. července je první víkendová akce a to Slavnosti Jakuba Krčína v Třeboni. V pátek odpoledne za deště balíme vše potřebné a doufáme, že se počasí umoudří. Umoudřilo se až moc, sobota byla zas extrémně horká, takže z nás teklo i při pomalých krocích v průvodech. Páteční loučový průvod zahájil slavnosti, opět jsme se dusili s pochodněmi v průchodu, opět jsme diskutovali o klíčích k divadlu a k parku, opět jsme něco zapomněli.
Sobota začala průvodem, který končil u pódia, ale jelikož jsem za pul hodiny měli vystupovat v parku, nenápadně jsme se vytráceli, jen Dan s Mahonym zůstali reprezentovat Vendettu při představování.
Předvedené Muzeum, které jsme jeli dvakrát, mělo velký úspěch a my se bavili drobnostmi, které divák nepostřehl – Dan tentokrát na list papíru, který ukazuje Roťákovi napsal Nečum!, takže ho rozesmál, Tomáš při přinášení Fidela ho břinknul do hlavy o konstrukci plachty, jeho stavění jako figuríny je humorné samo o sobě a odnášení bylo korunováno pokusem odnést Kubu, což publikum odhadovalo správně – „to nedá“.
Turnaj se jel opět po poledni na náměstí, které bylo rozpálené do běla. O to větší byla naše radost, že tak skvělý turnaj jsme už dlouho neudělali. Vše vycházelo, kluci bojovali jak nikdy a krásná královna, která po předání růže (Mahonymu) pronesla i moc pěkná pochvalná slova nejen k nám ale i širokému obecenstvu, což bylo slyšet max do druhé řady, ale nás to překvapilo, až dojalo. A po úspěšném druhém Muzeu, kde se bavili i kamarádi šermíři a kejklíř, byl dojatý i Tomáš. Ve večerním průvodu jsme trochu pletly nohama nejen únavou, ale završení takhle vyvedené akce, si pár skleniček zasloužilo. Po průvodu se ještě dlouho sedělo, s Mácou, Míšou, Karfíkem … vzpomínalo, radilo, smálo a bylo to moc fajn.
25. a 26. července jsou první letošní noční prohlídky v Jindřichově Hradci. Letos naposledy se jede scénář Defenestrace a všechny prohlídky jsou vyprodané. S plnou polní resp. károu, všemi kufry aut naloženými i dobrůtkami od Simči se vyráží. Prohlídky se povedly a zapojil se pěkně i náš Śimon, když se zrovna ve spleti zámeckých chodeb neztratil. Noční sobotní přejezd domů, kvůli následné Sedlici je vždycky úmorný, ale co naplat, termíny se musí skloubit pro všechny skupiny, tak to zkrátka nejde jinak.
Svatojakubská pouť v Sedlici 27. července je takový pohodový den. Pěkné prostředí parku, počasí tak akorát, skvělý společný oběd. Jen pár drobností nás potkalo – začínáme s Muzeem a v ten samý okamžik začne vedle nás motorovkou řezat řezbář sochu, muzika na plno, vše marné, naštěstí za chvíli přestal, aniž by ho někdo z nás šel zašlapat do země a bajkeři se taky vyznamenali, když nás nenechali ani se rozloučit s diváky. No možná by to chtělo nějakého moderátora než takovéto volné předávání si slova mezi účinkujícími.
8. a 9. srpna hostí poslední letošní prohlídky v Jindřichově Hradci opět spoustu známých a členů rodin, Simča s Viky, Roťáková s Damiánkem, Mahonyho Terka i s psem Vildou a v sobotu vezu i Láďu Kadleců se ženou a Renatou Gabarů. Vyprodané prohlídky sklidily chválu, potlesk, uznání. Byly jiné – trochu rozbité – píchlé Roťokovo kolo zvládla posádka vyměnit za osm minut; byly náročné – Fíďa i Dan se skvěle zhostili svých nových hereckých rolí; byly hravé – když si někdo přidal repliku, gesto nebo upadl, když neměl (Roťáku neděl tučňáka), byly perfektní – svým provedením, kdy všichni do nich dali své nejlepší herecké a šermířské umění; a byly dojemné – protože byly poslední. Derniéra, fakt už naposledy. Pak už jen pozvedli sklenice a (při)pili. Ale když něco končí, vždy i něco začíná, věřme, žen Pavel napíše neméně úspěšný scénář na další prohlídky, musí, vždyť už jsou známy termíny na příští rok!
23. srpna jsme byli na Pohádkové cestě v Heřmani. Kuba a Roťák se zhostili i jednoho stanoviště se šipkami. Náš zbytek dorazil až na vystoupení. Bylo nás měně o Šimona, který si užívá někde u moře, Mahony je chabrus na plíce a Filip na ruku. I tak jsme zvládli pěkný turnaj, i když ukřičet fotbalové hřiště je problém a Tomáš ne a ne si vzít mikrofon.
30. srpna končí letošní sezóna. Poslední dvě vystoupení máme na Farmě Starý Bor, Na Hraběcím dvorečku našeho Šimona. Na vystoupení mezi spoustou zvířat jsme se moc těšili, bohužel bylo ve stejný termín v okolí hodně akcí, takže diváků bylo pomálu. Ale Muzeum bylo skvělé, bez Mahonyho se Dan trochu zapotil, když byl na place skoro furt, za to Roťák, který tam být vůbec neměl, se zjevoval, kdy chtěl. Kuba si zapomněl připravit štít a tak jediný, který našel na place, byl malý pěstní štítek, s kterým bojoval proti Fíďovi a legračně se ho s ním snažil umlátit. Zkrátka kluci se to poslední Muzeum užívali. Přestávka mezi vystoupeními rychle utekla, dostali jsme skvělý gulášek a koláčky a Roťák při snaze postavit muškety bavil i čekající publikum. Při turnaji jsme nepotřebovali mikrofony, který jsem tak pracně zprovoznila, ale i bez nich Tomáš perlil svými řečmi: „A teď z jiného soudku, ze soudku střelného“. Na druhé vystoupení se sešla možná stovka diváků, kteří spolupracovali a vypadali, že se dobře baví a potlesk na závěr nám to jen potvrdil. Na Hraběcí farmě to bylo opravdu velmi příjemné. Kdo měl čas, šel okouknout želvy, morčata, papoušky, křepčící křepelky a nezbedné prase. Lama tedy furt jen žrala, ale velcí emu pokukující a hudrující za plotem, byli krásní a malý emu, o kterém se ještě neví jestli je to Pepa nebo Pepinka, a kterého jsme se snažili uchránit před dotěrným pávem, se nechal i pohladit. A všechny děti včetně Dana se mazlily s malinkými králíčky. Poslední letošní akce se vydařila (tedy až na tu káru – hodinu se všichni snažili opravit její světla – marně).
Měsíční pauzu ukončil technický trénink – úklid klubovny. 4. října jsme se sešli v klubovně, abychom vyházeli nepotřebné věci, prohlídli a uklidili kostýmy, vyčistili boty atd. A tak se probírají kufry, bedny, koše a hláška „vyhodit“ se stává častější a častější – letí plastová ramínka, která nic neudrží (místo nich udělal Tomáš krásná bytelná železná), obrázky, které se nikomu nehodí, masky zvířátek, zbytky rekvizit a množství látek, které když jsem nepotřebovala 15 let, tak fakt nepotřebujeme a nakonec i jedna židle. Tomáš luxuje, Roťák zametá – to je podívaná. A nastal čas prodiskutovat příští sezónu – lepší ukázky, nové vystoupení atd. Pak už je jen hlad a žízeň, jelikož Sokolovna je plná, jedem na Baštu – něco se snědlo a vypilo a při tom příjemně kecalo. Tak za týden už do tělocvičny, hoši!
Tomáš s Filipem jedou 18. října do Češtic na střelby z muškety. V základním kole sI nepočínali vůbec špatně, dokonce se museli o postup do finále rozstřelovat a postoupil Filip, ale v dobré konkurenci nevyhrál. Ale i tak to prý byla fajn akce.
Páteční trénink 5. prosince, kde se kupodivu sešli úplně všichni, byl náročný fyzicky, kdy rozhýbat ztuhlá a objemnější těla, je čím dál těžší; psychicky – vyslechnout spoustu zážitků z Japonska od Filipa nebo projít si celý porod s Roťákem a šestinedělí s Mahonym. A něco taky udělat a připravit se na Betlém! To se začíná hned komplikovat, Šíma si spletl termín a už něco má, Fíďa to chtěl vzít za něho, jenže v sobotu se dozví, že taky nemůže, Roťák přislíbí „v největší nouzi“ a plánování dorazí Tomáš, když večer ulehne s horečkou. V noci přislíbí Markéty Máťa svou opakovanou účast jako Jozef a Mahony klesnul zase na černého. Na Adventních trzích 7. prosince bylo plno návštěvníků (i Vojta Kotek) a tak si to dlouhé stání „betlémských“ vysloužilo příspěvky, které byly letos opravdu štědré a my za ně moc děkujeme.
2024
Tréninky v tělocvičně jsou o Tomášovo nervi. Mahony, když už přišel, tak pozdě, Roťák nestíhá přijet z cest, sem tam nějaká rýmička, no zkrátka všichni se snad nesešli ani jednou. Nejpoctivější je benjamínek Jeník. S tátou … Číst více
2023
Rok 2023 Tréninky v tělocvičně s novým rokem zdražily na trojnásobek, takže vyžadovaná přítomnost je o to silnější. Bohužel nás sužují nemoci, takže se nám nedaří scházet tak, jak by si šéf představoval a jako každý rok před … Číst více
2022
Po silné covidové vlně se snad už blízká na lepší časy a nás čeká první vystoupení, i když ne šermířské, ale pouze soutěžní na čarodějnicích v Panské zahradě. Takže je připraven zbrusu nový terč na šipky, nabroušené nože … Číst více
2021
Je tu rok 2021. A nezačíná dobře. Nouzový stav kvůli pandemii Covid-19 trvá a s ním spojená omezení. Žádná setkávání, žádné tréninky, žádné plány, protože nikdo nevidí na konec. V březnu atakujeme počet nemocných v ČR … Číst více
2020
Ještě jsme si nezvykli na letopočet 2019 a už je 2020. Vendetťácké děti rostou a máme dalšího maturanta. Mahonyho maturitní ples se konal 17. ledna v sále ve Volyni. Slíbili jsme mu vystoupení a tak vlastně zabil dvě mouchy … Číst více
2019
25. ledna po pár trénincích v novém roce jedeme do Vodňan na Maturitní ples Danovy Čeňky. Nejen jako Vendetta, ale jako rodinka nebo obráceně? Když jsme s Markétou a Tomem přijeli před zhasnutý kulturák, bylo něco špatně. Neměli jsme … Číst více
2018
3. února už máme za sebou několik tréninků, ale i chřipek, takže na první vystoupení jedeme s respektem, pokorou a zdarma. Charitativní vystoupení ve Vimperku jako poděkování koledníkům tříkrálové sbírky je v sálu hotelu Hvězda, … Číst více
2017
Leden zahajujeme pilným trénováním, stavěním nových soubojů, přepisováním scénáře nové hry, plánování potřebných kostýmů a samozřejmě naplněním sezóny. Na tréninky chodí nový člen skupiny Honza a Martin. Nejde o pravopisnou chybu, je … Číst více
2016
Začínáme psát 2. knihu kroniky, protože ta první je tak plná vzpomínek, že ani nejde zavřít. Začínáme psát 10. šermířskou sezónu skupiny, protože první vystoupení jsme měli v roce 2006, i když vznik skupiny datujeme … Číst více
2015
Začátek roku jsme v očekávání, tedy hlavně budoucí maminka Gábina a nečekali jsem dlouho. 15.1.2015 spatřil světlo světa Filípek. Takže Filipe, vítáme Tě na světě a přejeme Ti, aby z tebe vyrostl šermíř, krásný po mamince … Číst více
2014
Je po Vánocích a my si začínáme zvykat psát nový rok 2014. Pozvolna se rozhýbáváme 11. ledna na prvním tréninku a oživujeme „Dartanana“, kterého pojedeme za týden na maturitním plese gymnazistů v Soběslavi. Týden utekl jako voda, je … Číst více
2013
12. ledna se scházíme na první trénink v novém roce. Plni odhodlání, nových předsevzetí a cílů. Tak snad nám jich pár vyjde! 10. února se koná maškarní ve strakonické Sokolovně a Tomáš přislíbil kamarádovi maličkou šermířskou … Číst více
2012
Zahajujeme 7. rok existence skupiny, v různých statistikách bývá sedmý rok soužití lidí kritický, doufejme, že u nás toto platit nebude. Co plánujeme, co chystáme, co se děje? Zaplňujeme kalendář na sezónu, připravujeme kulisy do nové … Číst více
2011
Je plesová sezóna, tak se ani není čemu divit, že první akce roku 2011, přesně 29. 1., je vystoupení na Plesu přátel ZUŠ ve Vlachovo Březí. Scénka na půlnoční překvapení měla být zprvu velmi vážná, ale v průběhu přípravy se změnila spíše … Číst více
2010
„A tak šel čas a já se toulám dál… v tělocvičně dřu dál a stále dál, kroky, výpady, souboje a divadlo, po celou zimu vedoucího poslouchám rád…“ Tak nějak by mohla znít upravená píseň po našem. Za okny je tuhá zima, … Číst více
2009
A je tu další nový rok, nová sezóna, nová vystoupení, nové štace a samozřejmě i nové zážitky. Začátek roku je mrazový, takže jako již tradičně se tréninky odehrávají v tělocvičně. Plány jsou, jako každý rok, nemalé. Každopádně nové … Číst více
2008
Nový rok začínáme plesem. Ale ne šermířsky, tanečně. Marek je maturant, takže Vendetta jde 29. 2. tančit polčíky a valky na maturitní ples. Krásný to začátek. Výrazné změny v obsazení skupiny oproti loňsku naštěstí nejsou, alespoň co se … Číst více
2007
Nový rok přinesl pár změn v obsazení – opustil nás Vláďa a přišel Marek, nová krev, tak uvidíme, kdy poteče…:-) Rok 2007, resp. sezónu, bereme vážně, takže nasmlouváváme vystoupení, až se nám z toho hlava točí. Na malý … Číst více
2006
Skupina historického šermu Vendetta vznikla 1. prosince 2005. Zakládající členové vzešli ze SHŠ Markýz ze Strakonic a byli jimi: Tomáš Jiřík, Lenka Králíčková a Jana Koubová. Odešli z jedné skupiny historického šermu, kde něco … Číst více