Historie
2020
Ještě jsme si nezvykli na letopočet 2019 a už je 2020. Vendetťácké děti rostou a máme dalšího maturanta. Mahonyho maturitní ples se konal 17. ledna v sále ve Volyni. Slíbili jsme mu vystoupení a tak vlastně zabil dvě mouchy jednou ranou – vystoupení i pozvání Vendetty na svůj ples.
Začátek sezóny a první vystoupení je vždy plné nervozity (hlavně u šéfa), přiživené Danovo pozdním příjezdem z Prahy, Fíďovo nemohoucností odemknout nezamčený kufřík a přivést zapomenutou věc atd …
Maturanti volyňské stavárny, samí kluci, byli dekorováni krásnými dřevěnými kravatami a moc jim to slušelo. U stolu s občerstvením se příjemně čekalo na vystoupení, Roťák v pomerančové košili, když zrovna netančil, bavil všechny. Zvukařské zázemí bylo na pavlači a fajn zvukaři k tomu. Jen to načasování, ale to je celý Mahony: „Kluci já pro vás přijdu …tak kluci, jdem se převléknout, za 10 minut vystupujem ….“ Takže čekání na vystoupení vyplnili pro jistotu pořadatelé losováním tomboly, v které se na nás usmálo štěstí a Markéta pospíchala z pavlače pro první cenu – poukázku na pánský oblek zn. Bandi.
Na plesech to klouže, ale tohle byl masakr. Snad žádný souboj se neobešel bez „telemarku“ nebo úplného pádu. Ale diváci byli super a tleskali všemu. Paní učitelku jsme jim nepopravili, takže všechno dobře dopadlo (i když jsem tam zapomněla kozačky a jelo se tam znova).
A hodně štěstí u maturity, Mahony!
Už poněkolikáté jedeme do Vimperka 1. února vystupovat jako poděkování koledníkům tříkrálové sbírky. Program se jim nějak zkrátil, takže přijíždíme a jdeme rovnou na vystoupení. Na sále je málo místa a já od zvuku vidím z toho mála ještě míň, takže rána, kterou Tomáš vystřelil z pistole, jsem vůbec nečekala. Krom toho, že to byla hrozná pecka a pískalo mi v uchu ještě večer, zahalil mě dým a mezi slzami, jsem koukala, zda nehoří opona. Ale děti byly nadšené. Vše se povedlo a my ještě jednou děkujeme pořádající Charitě i za skvělé občerstvení.
9. března 2020 naplno propuká pandemie koronaviru, která ochromila všechny a všechno. Vyhlášení nouzového stavu, zákazy volného pohybu, zákazy vstupu žáků do škol, zavřené obchody a restaurace, zrušené všechny akce … takže s tréninky, je do odvolání konec a jaká bude sezóna, se teprve ukáže.
Roušky na zakrytí úst a nosu, šil každý kdo to uměl a kdo to neuměl, se naučil.
Zavření škol, obchodů a zákaz volného pohybu sebou přineslo, distanční resp. dálkovou výuku žáků a studentů, „práci z domova“ nebo prostě jen nutnost „být zavřený doma“. To vše způsobovalo různé stavy, které se dají shrnout slovy kreativita nebo „hrabe mu“!
Jedna z výše uvedených se přihodila Tomášovi. Vypěstoval kušovník. Takže zasadil semínka, poctivě zaléval, malou sazeničku přesadil na záhon a zase zaléval a pak sklidil krásnou velkou kuši. Zájemců o semínka nebo rady bylo mnoho – „Můžu to dát na balkón?, Existuje varianta keřová?, A nebyla by semínka dělovníku nebo dudákovníku?“. Je to celé zdokumentované, určitě se ještě někdy vy(zne)užije.
Je půlka května, na dva měsíce se z nás stali učitelé, ošetřovatelé na ošetřovném a homeofficeáci. Striktní opatření se pomalu rozvolňují, ale na trénink do školy stejně nesmíme, takže se začínáme rozhýbávat na zahradě. Několik dohodnutých vystoupení je zrušeno a ani my letos nebudeme pořádat Štěkeň. Početní omezení shromažďování donutilo i našeho bývalého kolegu ve zbrani Marka Šitnerů posunout svatbu až na 6. června. Na rozlučce s jeho svobodou 1. června bylo veselo, vzpomínalo se na příhody, které s námi zažil i nezažil. Příjemné posezené celé party bylo moc fajn. Takže ještě jednou hodně štěstí novomanželům Ivaně a Markovi.
V koronavirové sezóně se naštěstí podařila uchránit krásná vystoupení – noční prohlídky v Jindřichově Hradci. První z nich byly 10. července. Natěšený chvátáme na zkoušku, přeci jen, si musíme zopakovat divadelní scény. Parné počasí věštilo příchod bouřky, která v celé své síle dorazila při druhé prohlídce. Blesk a hrom v jedné chvíli ozářil nádvoří a hromobití umocnilo závěrečnou bitvu na nádvoří. Krásný přírodní efekt bohužel zapříčil zvlhnutí střelného prachu, takže se moc nestřílelo. Déšť zkrápěl šermíře i při poslední prohlídce a těm děkování vděčných diváků připadalo v tu chvíli nekonečné. Zpocení, mokří a unavení, snědli kluci nabízenou noční večeři a na svoje naložené maso na gril si ani nevzpomněli (bohužel ani další den a tak jestli neshnilo, tak tam leží dodnes). Jó a mimochodem, ne vždy za nevystřelení může vlhký střelný prach, musí se do hlavně hlavně nasypat!
18. července přejíždíme v malé sestavě – já, Tom, Dan a jeho Anička do Orlova u Jistebnice na střelby z kuše. Schází se stále stejná skupinka nadšenců, která s nostalgií vzpomíná, jaké to bylo na Landštejně. Tom udělal nové šipky, takže jsme všichni v očekávání, jak budou létat. Dan dává 6 šipek, Tom 3, já 5. Bodovala i Anička, která střílela prvně, 2 šipky do terče a jednu do Uršuly :-). Do finále „Ku ptáku“ postupuje tedy Dan a já. Los nám určil 5. a 6. pořadové číslo. Samozřejmě, že králi střelců Honzovi Řezňovi vítezství ze srdce přejeme, ale alespoň jednou jedinou šipičku na ptáka poslati, nás mohl nechati. Jako 3. v pořadí se krásně trefil a nemilosrdná „náhlá smrt“ nás ostatní vyřadila z boje„o metu nejvyšší“. Tak zase za rok!
25. července jedeme už po druhé do Čížové. Loni měl turnaj a hry pro děti takový úspěch, že jsme rádi přijali pozvání opět. Trochu nás zaskočilo počasí, prudká dešťová přeháňka nás trochu zpozdila, ale hbitě jsme vše postavili a začínali přesně na čas. Souboje se velmi dařily, asi i proto, že někteří šermíři zde měli drahé blízké, před kterými se chtěli ukázat (budeme je muset zvát častěji :-). Plánované soutěže ve vystoupení, jako je okusování jablíček a házení kroužků, byly v ohrožení, napočítali jsme 2 ks dětských návštěvníků. Ale nakonec jich bylo dost i na přetahování lanem. Vystoupení se pak protáhlo na bezmála hodinu, takže nezbyl čas ani na hry, které jsme brali s sebou. Velmi příjemná paní pořadatelka si už dopředu zarezervovala termín na další rok. Takže děkujeme, rádi přijedeme.
Následující neděli 26. července jedeme na svatojakubskou pouť do Sedlice, kde máme, stejně jako loni, dvě vystoupení. Počasí je zase bouřkové a „Do poslední kapky“ nám pěkně kape. Malé zádrhely ve hře, kterou jsme rok nejeli a zase asi rok nepojedeme, se dali čekat, Dan si holt na své zabití počkal déle, než chtěl. Výborný oběd nás zasytil a nezbývalo než čekat, jestli se umoudří počasí. Hrstka diváků, ale spokojeně čekala pod přístřeškem, až vystoupíme. Nakonec přestalo i pršet i mi si vystoupení i závěrečný taneček náramně užili.
Do Jindřichova Hradce na noční prohlídky už kluci jezdí jak domů, 31. července a 1. srpna byl jejich další termín. Jsou stále stejné a přesto po každé jiné. Z vyprávění mi tentokrát v hlavě utkvěly tři věci. Za prvé – jedna rozpustilá, pravděpodobně ovíněná návštěvnice ukazovala, co má respektive nemá pod sukní. Druhá věc je pečení na přání. Fíďovo manželka Simča neskutečně dobře a krásně peče, takže pochvala koblížků v překladu znamená: „příště více“. Takže už tři krabice sladkého překvapení vozí kluci ostatním šermířům, kteří mlaskají nad muffiny, kremrolemi, koláči, koblížky, s kde čím, od čokolády přes borůvky až po rebarboru. Děkujeme Simčo, Vendetta má díky tobě velké plus :-). A za třetí – roztrhané košile. Nevím, co tam vyváděli, jestli dohonili tu rozvernou návštěvnici nebo jim mám věřit, že se jim nebývale dařilo při lítých bojích (mají vše zašito, za trest modrou nití, bílá došla!).
Předposlední noční prohlídky v Jindřichově Hradci 14. a 15. srpna byly tentokrát obohaceny naším kamarádem Markem Šitnerů, který se po mnoha letech oblékl kostým a střihl si souboj v závěrečné bitce. Záskok za Kubu i v divadelní rovině skvěle zahrán Fíďa. Byly to fajn alternace a milé setkání.
Noční prohlídky v Jindřichově Hradci jdou do finále. 21. a 22. srpna jsou opravdu poslední. Slavnostní atmosféru podtrhl krásný dort od Simči, kde se účinkující opravdu poznávali a posléze byli nadšeni i chutí. Jen Mahony to zase přehnal … ach jo, co s tebou? Na prohlídky přijela spousta známých a příbuzných účinkujících (omlouvám se, že mi utekl pes, kterého jsem měla hlídat).
Derniéra, tedy úplně poslední prohlídka, začínala v sobotu ve 22:30 hod. Všichni cítili, že po třech letech, je to úplně naposledy. Užívali si naposled vyřčené repliky, naposled pády z oken, naposled výstřely z pušek. Prodlužovali tyto okamžiky a skrytě drželi své emoce až do poslední věty večera …„a s pánem Bohem“.
Statečná šermířská srdce
tají v slzné kapce.
Šminky se kráskám rozpouští,
nikdo už neskrývá dojetí.
Nezbývá než bouchnout šampaňská
a tonout v bublinkách,
poděkovat všem, co nám přáli,
a uvěřit, že to bylo naposledy.
Skoro šedesátkrát jsme to jeli,
víc jak pět tisíc diváků nám tleskalo,
občas jsme se mračili, ale víc se smáli.
Tak už utři pot a slzy, vymysli něco,
abychom si dlouho nestýskali!
No Pohádkovou cestu do Heřmaně 22. srpna si odskakujeme z Jindřicháče. Bude to časově na knop, ale slíbili jsme to. Turnaj je obohacen soutěžemi házení kroužků a okusování jablíček, při kterém se náhle jedné z účastnic barví jablíčko krví. Nejdřív jsme měli obavy, že se řízla o provaz, na kterém jsou jablka uvázaná, ale nakonec to byl jen vylomený mléčný zub. Slzičky zahnaly velké pastelky od pořadatele, tak všechno dobře dopadlo. Ujíždíme větrnému počasí, které předznamenávalo bouřku.
Poslední letošní plánované vystoupení bylo 19. září na Zábavném odpoledni pro děti v Sousedovicích. Trochu rozpačitě jsme si prohlíželi plácek před hospodou, na kterém jsme měli vystoupit, i 8 sedících dospělých návštěvníků s půllitry v rukou. Ale proč ne, třeba ještě někdo přijde. Dostáváme 10 malinovek a čekáme na půl 5. Řekli jsme si, že si to užijme, jako letos na posled a tak se stalo. Diváci i ty dětští nakonec přišli a my jeli souboj za soubojem, hlava nehlava, až z toho byla vejpůl Danova zbraň, což náležitě herecky obrečel. I na školu šermu došlo a závěrečný ohlušující výstřel z děla byl slyšet snad až do Strakonic. Pak jsme dostali zase 10 malinovek a skvělé pečené prasátko. Došli jsme se kouknout na pole, kde vrtulník shazoval dětem bonbóny. Markéta s Viktorkou pobíhaly po poli a my se jen smáli.
Až 19. prosince nám přísná protiepidemická opatření dovolí uspořádat schůzi a skromné vánoční posezení. Netrénujeme, tělocvična je uzavřena a kromě opravy stojanu na zbraně jsme za podzim neudělali nic. Schůze proběhla rychle – jakmile to půjde, musíme začít trénovat! Rýsuje se i nová hra. Na posezení přijali pozvání Gábina s rodinkou a Markéta Rokyta s manželem. Vendetťáci si naděili kraťasy a holky šatičky (až po svátcích) s potiskem Vendetta, snad se do nich v létě vejdeme.
Tak krásné Vánoce Vendetto! A hlavně zdraví!
Až 5. ledna jsme zjistili, že na Silvestra měl teplárenský výměník poruchu, která nám z chodby udělala parní lázně, které zlikvidovali naši sbírku plakátů a plíseň na všem, co tam bylo. Takže rok začínáme úklidem a novou petlicí, protože dveře jsou tak zkřivené, že nejdou zamknout. Snad dosáhneme nějakého odškodnění …
2024
Tréninky v tělocvičně jsou o Tomášovo nervi. Mahony, když už přišel, tak pozdě, Roťák nestíhá přijet z cest, sem tam nějaká rýmička, no zkrátka všichni se snad nesešli ani jednou. Nejpoctivější je benjamínek Jeník. S tátou … Číst více
2023
Rok 2023 Tréninky v tělocvičně s novým rokem zdražily na trojnásobek, takže vyžadovaná přítomnost je o to silnější. Bohužel nás sužují nemoci, takže se nám nedaří scházet tak, jak by si šéf představoval a jako každý rok před … Číst více
2022
Po silné covidové vlně se snad už blízká na lepší časy a nás čeká první vystoupení, i když ne šermířské, ale pouze soutěžní na čarodějnicích v Panské zahradě. Takže je připraven zbrusu nový terč na šipky, nabroušené nože … Číst více
2021
Je tu rok 2021. A nezačíná dobře. Nouzový stav kvůli pandemii Covid-19 trvá a s ním spojená omezení. Žádná setkávání, žádné tréninky, žádné plány, protože nikdo nevidí na konec. V březnu atakujeme počet nemocných v ČR … Číst více
2019
25. ledna po pár trénincích v novém roce jedeme do Vodňan na Maturitní ples Danovy Čeňky. Nejen jako Vendetta, ale jako rodinka nebo obráceně? Když jsme s Markétou a Tomem přijeli před zhasnutý kulturák, bylo něco špatně. Neměli jsme … Číst více
2018
3. února už máme za sebou několik tréninků, ale i chřipek, takže na první vystoupení jedeme s respektem, pokorou a zdarma. Charitativní vystoupení ve Vimperku jako poděkování koledníkům tříkrálové sbírky je v sálu hotelu Hvězda, … Číst více
2017
Leden zahajujeme pilným trénováním, stavěním nových soubojů, přepisováním scénáře nové hry, plánování potřebných kostýmů a samozřejmě naplněním sezóny. Na tréninky chodí nový člen skupiny Honza a Martin. Nejde o pravopisnou chybu, je … Číst více
2016
Začínáme psát 2. knihu kroniky, protože ta první je tak plná vzpomínek, že ani nejde zavřít. Začínáme psát 10. šermířskou sezónu skupiny, protože první vystoupení jsme měli v roce 2006, i když vznik skupiny datujeme … Číst více
2015
Začátek roku jsme v očekávání, tedy hlavně budoucí maminka Gábina a nečekali jsem dlouho. 15.1.2015 spatřil světlo světa Filípek. Takže Filipe, vítáme Tě na světě a přejeme Ti, aby z tebe vyrostl šermíř, krásný po mamince … Číst více
2014
Je po Vánocích a my si začínáme zvykat psát nový rok 2014. Pozvolna se rozhýbáváme 11. ledna na prvním tréninku a oživujeme „Dartanana“, kterého pojedeme za týden na maturitním plese gymnazistů v Soběslavi. Týden utekl jako voda, je … Číst více
2013
12. ledna se scházíme na první trénink v novém roce. Plni odhodlání, nových předsevzetí a cílů. Tak snad nám jich pár vyjde! 10. února se koná maškarní ve strakonické Sokolovně a Tomáš přislíbil kamarádovi maličkou šermířskou … Číst více
2012
Zahajujeme 7. rok existence skupiny, v různých statistikách bývá sedmý rok soužití lidí kritický, doufejme, že u nás toto platit nebude. Co plánujeme, co chystáme, co se děje? Zaplňujeme kalendář na sezónu, připravujeme kulisy do nové … Číst více
2011
Je plesová sezóna, tak se ani není čemu divit, že první akce roku 2011, přesně 29. 1., je vystoupení na Plesu přátel ZUŠ ve Vlachovo Březí. Scénka na půlnoční překvapení měla být zprvu velmi vážná, ale v průběhu přípravy se změnila spíše … Číst více
2010
„A tak šel čas a já se toulám dál… v tělocvičně dřu dál a stále dál, kroky, výpady, souboje a divadlo, po celou zimu vedoucího poslouchám rád…“ Tak nějak by mohla znít upravená píseň po našem. Za okny je tuhá zima, … Číst více
2009
A je tu další nový rok, nová sezóna, nová vystoupení, nové štace a samozřejmě i nové zážitky. Začátek roku je mrazový, takže jako již tradičně se tréninky odehrávají v tělocvičně. Plány jsou, jako každý rok, nemalé. Každopádně nové … Číst více
2008
Nový rok začínáme plesem. Ale ne šermířsky, tanečně. Marek je maturant, takže Vendetta jde 29. 2. tančit polčíky a valky na maturitní ples. Krásný to začátek. Výrazné změny v obsazení skupiny oproti loňsku naštěstí nejsou, alespoň co se … Číst více
2007
Nový rok přinesl pár změn v obsazení – opustil nás Vláďa a přišel Marek, nová krev, tak uvidíme, kdy poteče…:-) Rok 2007, resp. sezónu, bereme vážně, takže nasmlouváváme vystoupení, až se nám z toho hlava točí. Na malý … Číst více
2006
Skupina historického šermu Vendetta vznikla 1. prosince 2005. Zakládající členové vzešli ze SHŠ Markýz ze Strakonic a byli jimi: Tomáš Jiřík, Lenka Králíčková a Jana Koubová. Odešli z jedné skupiny historického šermu, kde něco … Číst více