Historie

2018

3. února už máme za sebou několik tréninků, ale i chřipek, takže na první vystoupení jedeme s respektem, pokorou a zdarma. Charitativní vystoupení ve Vimperku jako poděkování koledníkům tříkrálové sbírky je v sálu hotelu Hvězda, kde je málo místa a kluzké parkety. Premiérově jede souboj Gábina i Mahony. Pár chybiček se vloudilo, pár klepnutí přes prsty také, ale jinak dobrý. Děti byly nadšené.

5. dubna odjíždí Kuba s Danem do Písku na vernisáž obrazů malíře Valentina Horby. Souboj se povedl a byl příjemným zpestřením zahájení výstavy.

10. a 11. května přispěl Kuba s Danem svou šermířskou scénkou do Majálesového veselí Gymnázia ve Vodňanech.

19. května se účastníme střelby z historických kuší v závodě O Bavorovickou střelu ve Strakonicích. V příkopu se schází známá parta, Fiedorů, Fanda Semerádů s rodinkou, Štěpán, Řezník, Černovický a další. Do střeleckého souboje se zapojuje 13 soutěžících včetně Markéty a Fanouška. Novinkou je jedna nástřelná šipka, což zvyšuje šance nám, kteří zase po roce sundali kuši ze zdi, otřeli ji od pavučin, vyhrabali nějaké šipky a šli střílet. Sedm s největším počtem bodů postupuje. Dětský souboj si tradičně rozdává Markéta s Fanouškem. O jediný bod Fanoušek opět vyhrál, ale i z druhého místa měla Markéta radost. Mezihra střelba na strakonický fez měla zajímavý závěr, když do samého finále se probojoval malý Fanoušek se svým tátou, kterého nakonec porazil. Roste nám mladá generace soupeřů! Mezi sedmi nejlepšími máme i svá želízka, moji maličkost a Tomáše. A svět se divil … jediná ženská mezi soutěžícími a hned trefa do levé letky … je ze mě 1. Maršálek. Dál a dál se střelci pokouší srazit nějakou část šipky. Tomáš si bere tu „nejhorší“ otřepenou šipku … letí teda hrozně, ale sráží modrou špičku a máme tedy Krále střelců. Na 2. Maršálka se pak čeká velmi dlouho, až se daří Pepovi. Byla to pěkná podívaná a hlavně jsme se zase potkali s milými lidmi.

V pátek, po krátkém tréninku, nakládáme káru, abychom v sobotu 26. května brzo ráno mohli vyrazit do Žirovnice na Slavnosti žirovnického jednorožce. Čeká nás dlouhá cesta, dvě vystoupení, horko a dlouhá noční cesta zpět. Slavnosti začali v 10 a od té doby plníme kostýmovou povinnost. První vystoupení – turnaj jedeme v půl jedné, do té doby se s ostatními vítáme. Nervozita se stupňuje, přeci jen je to první velké vystoupení letošní sezóny. Návštěvníci snad nepoznali, že některé souboje se moc nezdařili. A to, že seznam, jak co půjde za sebou, se po třetím souboji rozcházel s pouštěnou muzikou, za to nemohl zvukař, ale jiný starý seznam, ten správný měl zvukař! Krátký průvod městem a přivítání žirovnického pána a pak dlouhá pauza, Tajnou ránu jedeme až pozdě večer. Jdeme na oběd, koukáme na vystoupení včetně koncertu Lenky Filipové, Roťák a Mahony dokonce tančí s „čistou renesancí“. Z nejvyšších míst „kolosea“, tedy od zvukaře, se podle hustoty kouře s cigaret, dala sledovat nervozita panující za plachtou před vystoupením. Ponurá muzika a duchové přikovali diváky k lavicím. Srdcervoucí Danovo výkřik nad mrtvým přítelem nenechal oko suché (možná i něco jiného). Nádhera, vše bylo perfektní. A chvála, která se na nás snesla od kamarádů šermířů, nás teprve nadmula pýchou. Neprohráli jsme, to není konec …

PS: Nebyla růže – byla pivoňka, Dan zapomněl plášť a klobouk, tejpa držela kulisy na plachtě, Mohony měl na klíně nějakou zrzku, Roťák se potil běháním s malým Milánkem, Gábina si na cestu lepila děravý igelitový pytlík na blinkání a podprdu pak hodila do zbraní … Marné je šéfovo hulákání …

1. června utíkáme z práce, jak jen to jde, abychom co nejdříve naložili a frčeli do Jindřichova Hradce. Projetí úzkými branami do zámku, vyložení dodávky a postavení stanů ve čtyřech lidech bylo náročné, víc psychicky než fyzicky.

Součástí slavností 725 let města byl průvod městem, při kterém se rozdávaly koláčky a házely malé lahvičky vodky – velmi humorná podívaná.

Noční prohlídky zámku popisovaly příběh Slavaty v období Pražské defenestrace. Návštěvníky provázel archivář Teplý a starý Slavata. Na nádvoří pochodovali vojáci, korzovali páry, tančili tanečníci. K vidění byly scény rozpravy mladého Slavaty a jeho ženy, spiknutí měšťanstva, samotná defenestrace, která byla bravurně zrežírovaná. Všichni tři aktéři byli vyhozeni z okna a s tupou ranou dopadali, pak se na ně střílelo, stejně utekli (lešení s matracemi tentokrát vydrželo). Příběh vrcholí 30ti letou válkou, do tmy, do červené dýmovnice, do kuželů světel, do dunění hudby padají ohlušující výstřely a řežba začala. Všichni zemřeli, jen Valkýra svými ohni na chvilku osvítila jejich bledé tváře a sama ulehla k mrtvolkám (2x k Fíďovi, 2x k Danovi, 1x k Tomášovi J). A to celé 5x, v sobotu se plní i půlnoční prohlídka, opět jdeme spát s ranním zpěvem ptáků.

Ale uznání diváků hřeje a dodává sílu. A uznání od nás patří organizátorům – Jindřichům a Sígrům a my jen poděkovali, že jsme se mohli tak krásné akce zúčastnit. Skoro bych zapomněla, že jsme ještě přes den měli naše vystoupení – Tajnou ránu, tentokrát tedy, co se mohlo pokazit, se pokazilo. Tomáš si hned na úvodní souboj zapomene vzít černočervený plášť – což je zásadní pro celý příběh. Plášť letí přes plachtu, až po souboji, ale to zase nevidí Dan … no legrace, ale stane se. Polehčující okolnosti otevřeného nádvoří, šustících kamínku, které šlo jen těžko překřičet a samozřejmě i únava, nás trochu ukonejšily. V neděli se musíme rychle rozloučit, jedeme na další štaci. Nočky se budou ještě opakovat v srpnu a v září, tak snad se vše zadaří.

Lehce unaveni a zpomaleni přijíždíme z Jindřichova Hradce na dětský den do Hrdějovic, kde tentokrát pojedeme Muzeum. Malou plachtu a aparát máme postaven za chvilku. Takže zbylý čas trávíme střelou na branku na Mahonyho. Až na malé píchnutí do Kuby se vše odehrálo perfektně, dokonce ani svůdná učitelka v podání Gábiny se na jehlových podpatcích nepřerazila.

Další dětský den nás čekal 9. června ve Strakonicích na Podsrpu. Čekalo nás malé publikum, ale s o to větším zájmem. Legraci s naším plyšovým koněm předvádějícím útok jízdy předvedl Mahony, úspěšná bitva s přetahováním lana, vydařené souboje a zapomenutý Gábiny klobouk na střeše auto, takové bylo sobotní vystoupení.

Málem bych zapomněla na všechna pasování. Každoročně pasujeme strakonické školáky 1. tříd ve Šmidingerově knihovně. Letos se Abecedníkem I. stal 4. června Tomáš a aby toho nebylo málo, popasoval ještě jedny předškoláky na strakonickém hradě. 5. června pokračoval Kuba a 6. června Dan.

Pasování předškoláků s malou ukázkou šermu v MŠ Nad parkem předvedli Tomáš s Danem 14. června. 18. června jel Tomáš do knihovny v Katovicích a odpoledne zavítal do MŠ Čtyřlístek.

Na Sraz rodáků do Dobeve 23. června nás pozval Roťák. Starosti resp. absence rozličných důvodů se začínají kupit, takže vystoupení jedeme ve čtyřech. Stěhování diváků a aparatury na trávník jsme zavrhli, takže vystupujeme na asfaltu mezi stoly. Jako zvukař jsem za oknem a za rohem, takže na kluky jsem neviděla, ale reagovala jsem na potlesk diváků, což znamenalo, že souboj skončil. Přese všechny problémky, se vystoupení moc líbilo a pozvání na další akce v Dobevi, to jen mile potvrdilo.

Dětský den ve Spůli 1. července pořádají tamní hasiči v čele s Fíďovo Simčou, takže jsme neváhali přispět k obveselení malých i velkých svým vystoupením. Dalo by se říci, že to bylo vystoupení jednoho muže. Vybírací turnaj vypadal tak, že všechny dětičky si vybírali strýčka Fíďu a ani jim nevadilo, že moc nevyhrával.

Jsme utahaní psychicky víc než fyzicky, máme za sebou 11. Ročník našeho Romantického odpoledne na Zámku Štěkeň s krásným datem 7.7., ale poslední dny příprav byly strašné, nebylo dne, aby se neobjevil problém, nebylo minuty před zahájením, aby se neobjevil další. Asi jsme měli skončit tou desítkou …

Vše začalo už před měsícem, kdy jsme se dozvěděli, dost „nešťastným“ způsobem, že ve stejný okamžik bude v zámeckém parku probíhat akce „Selská jízda“.

Pondělí 25.6. – Objednat výlep plakátů, když MěKS nečte maily, nezná zastupitelnost, vadí jim velikost plakátů a na 3x opravují daňový doklad … fakt problém.

Neděle 1.7. – U vlastního vylepování zlobí sešívačka a při vyvěšování v Zámku se dovídáme, že nebude občerstvení. To nám řekli brzo! Naštěstí máme Fíďu, bývalého hospodského, který zmermomocňuje svou manželku a švagrovou a máme stánek s langoši, klobáskami a párečky, skořicovými šneky a koláčky a samozřejmě s pitím.

Úterý 3.7. – babička zařídila vyhlášení akce místním rozhlasem a ptá se, jestli víme, že v 19 hod. začíná na Zámku koncert!

Středa 4.7. – Pan správce nakoupil nějaké pití a sušenky, aby bylo nějaké občerstvení …  

Stále středa 4.7. – LS Třeboň nepřijede! Obvoláváme známé divadelníky, až naše dítko s DDS Tlaminy nás zachraňují, holky přijedou (z dovolených, táborů …klobouk dolů).

Čtvrtek 5.7. – Jana, která maluje na obličej nepřijede! Ale pošle náhradu, uf.

Stále čtvrtek 5.7. – přijede Dan – dobrá nebo špatná zpráva? Už nás nic nepřekvapí …

Naloženo máme, tentokrát jsme nic nezapomněli. Na místě je málo laviček! Stavíme stany, naší novou hnědě flekatou obarvenou plachtu, aparát, stánek a zkoušíme Kata. Při neustálém hledání kladiva jen slýchám: „Dan ho má na krku“ – přívěsek Thorovo kladivo.

Domluvy s panem správcem ohledně stánku s občerstvením, uložením párků do lednic, zapojením elektriky vrcholí tykáním se šéfem, tak snad nebude tak zle.

Blíží se třetí hodina – sháníme malování na obličej – bloudí, stánek s dřevěnými zbraněmi a Al Rašídi stále rozbalují a hlavně lidi nikde. Začínáme pět minut po třetí pro pár lidí, naštěstí jejich počet neustále stoupá (na konečných 211 platících).

Ve tři čtvrtě na 4 sháním koníka – bloudí, ale za pár minut dorazil.

První vystoupení Kat se vyvedl velmi pěkně, Kejklíř Slávek byl skvělý a všechny bavil, zvlášť jeho poslední výstup na vysokých chůdách, kdy se mu jedna zlomila a spadl, naštěstí se mu nic nestalo. Tanečnice překvapily svými bujnými tvary, které dokázaly rozvlnit v rytmu orientu, třeboňští šermíři nezklamali a Tlaminy vykouzlily úsměvy diváků svým vystoupením o závislosti na mobilech a o době céček.

Závěr patřil našemu Muzeu, již jsme ho zde jeli, ale je obohacen o scénu s učitelkou špulící zadnici na uklízeče, což vzbudilo kýžený ohlas. Alternace Dana Mahonym měla pár chyb, ale zkušení kolegové zaimprovizovali, Dan aby se nenudil, si zahrál Darth Vadera, a vše nakonec bylo skvělé. Závěrečné defilé účinkujících za potlesku diváků, byla krásná tečka tohoto strastiplného a možná posledního ročníku.

V pondělí 9. července jedeme do Vodňan vystoupit pro seniory pečovatelského domu. Jedeme rychle, protože Mahony přišel pozdě, zapomněl na vystoupení! Ale vše se stihlo, přijeli jsme, postavili v mžiku aparát a ještě zbyl as na dvě písničky před začátkem. Aby nebyli pomalé nástupy, pouštím hudbu do soubojů, tak rychle, že se kluci vydýchávají až na konci turnaje. Druhou polovinu času pak strávili se zvídavými seniory výkladem o zbraních. Bylo to velmi milé vystoupení.

V sobotu 14. července jedeme pouze s Tomem zastřílet si a hlavně vrátit korunu a řád loňského Krále střelců Dana. Na Landštejně už nás netrpělivě čekají, s pokorou při slavnostním zahájení předáváme putovní řády a korunu do rukou Miládky a dozvídáme se i smutnou zprávu – letos je Landštejn naposledy! Škoda, ale všechno někdy končí …třeba nové působiště v Orlové bude fajn, uvidíme …

Samozřejmě, že jsme si přijeli zastřílet, Tomovi se daří, dává 9 šipek do terče. Začínáme střílet my holky, zvedá se vítr, nedá se stát natož střílet a už je tu i bouřka. Naštěstí, jak rychle přišla i odešla. Mokré šaty studí a tíží, ale nastřílela jsem pěkných 7 šipek. Zkoušíme štěstí na jablko na hlavě Voršuli a pak na husu o Královnu. Letos se jako jediná trefila Jana od táboráků, moc jsem jí to přála. Sedm nejlepších mužů si losují pořadí Ku ptáku, Tom má 6. Pták není letos na zábradlí, ale na vysoké žerdi pod ním, prvních pět míjí, chvilka napětí … krásný zvuk trefy a je to doma. Obrovská radost, zase vezeme korunu a řád zpět do Strakonic. Slibujeme alespoň důstojnou krabici na korunu a v duchu si říkáme, že za chvíli se už nebude šílet z neporazitelné rodiny Sloupů, ale familie vendetťácké Jiříků a Králíčků …

V pátek 20. července se rychle balíme do Třeboně na Historické slavnosti J. Krčína, potřebujeme dorazit brzo, tak abychom postavili stany a přístřešek. V zámeckém parku je vedro a komáři, zdravíme se se Streitaxem a vybalujeme dodávku, tak abychom tam potom zase půlku věcí naházeli, protože stany jsou pod kostýmy a pod osobními věcmi. Večer se jdeme řadit a čekat na dlouhý, ale krásný loučový průvod městem, mraky lidí přihlíží, opilí oplzlíci dělají Gábině návrhy. Jdeme spát (někteří), ráno nás čeká další průvod a vystoupení.

Turnaj na rozpáleném náměstí, byl takový chvalitebný. Přesouváme se do parku, kde máme další turnaj. Komáři žerou, ať na sebe stříkám cokoliv. Rozhýbat publikum byl tentokrát heroický výkon, ale Tomášovi si to povedlo: „ …vidíte koně …., jezdce strhávám halapartnou, kůň běží dál … udělejte mu uličku“ a publikum se rozestoupilo. Je pět hodin a schyluje se k dešti, večerní Muzeum je v ohrožení. Bouřka se přehnala, ale je hrozně mokro a organizátor ruší pro naši bezpečnost večerní představení v zámeckém parku. Hodně nás to všechny mrzí, Muzeum si všichni užíváme, chtěli jsme ho předvést čekajícím divákům i kolegům šermířům a i  Streitaxové se chtěli loučit derniérou svého nejúspěšnějšího představení. Takže sedíme pod stromy a dovolujeme si dát pivo. Večerní průvod a tradiční vyprovázení J. Krčína zpět do pekla na loďce přes rybník Svět, videomapping na vodní stěnu a ohňostroj a Karfík má narozeniny – 60 ran zbraní a možná tolik piv a štamprlátek proteklo hrdly šermířů, praporečníků, kejklířů a tanečnic v zámeckém parku – impozantní vrchol slavností.

5. srpna se konají další oživlé prohlídky na jindřichohradeckém zámku, tentokrát však pouze 4 přes den. Je doba dovolených, takže všichni účinkující, kteří se na těchto prohlídkách podíleli v červenci, nejsou k dispozici. Tak je tomu i u nás – jede pouze Tomáš, Kuba, Mahony a Dan s Čeňkou. Aby nemuseli vyjíždět v neděli brzo ráno, odjíždějí už v sobotu navečer (a hlavně kvůli posezení s ostatními účinkující). Všech pět prohlídek (v 11, 14, 16, 18, 20 hod.) je vyprodaných. Hned na první Tomášovi uklouzla noha, takže si roztrhl kalhoty a rozedral koleno, ale prý to byl efektní skluz. Den to byl velmi dlouhý a náročný, vyvážený obdivem a upřímnými díky diváků, za krásný zážitek. Zpáteční cestu si Tomáš protáhl přes lipenský Frymburk, kam vezl Dana s Čeňkou. Takže, když ulehal v půl druhé, byl rád, že má ještě dovolenou (na rozdíl ode mě – já vstávala 5).

V pátek večer 10. srpna odjíždíme do Ledenic, kde se koná Svatovavřinecká pouť s dřevosocháním . Je po celodenním dešti, alespoň trochu se po vlnách veder ochladilo, ale samozřejmě, že na trávníku ve farské zahradě to klouže. Prostor ohraničený pódiem pro kapelu, která mimochodem moc pěkně hrála, z obou stran přístřešky se stoly, v čele stan s občerstvením a to celé z kopce, bude legrace … Tomáše bolí noha, „pojede souboje volnějc“, což jsme ve výsledku nepostřehli. Turnaj byl moc hezký, královna byla strašně milá, stejně jako paní pořadatelka, diváci fandili a na závěr si Tomáš užil i rozhovor s moderátorem večera. Mohony, Mahony, kdybych Ti neříkala: „Máš v šatně hodinky“ …

Sobota 18. srpna je rezervovaná pro Pohádkovou cestu v Heřmani, je to taková charita pro Roťáka, který je součástí pořadatelského týmu a tentokrát hrál piráta, krásně. Výlet si udělala i Simča s Vládíkem a Viktorkou a tak jsme s Markétou a Filípkem Gábiny prošli úspěšně všechna stanoviště Pohádkové cesty. Měli jsme to akorát, kluci se mezi tím připravili, Mahony nasedl na koně jako princ a doprovodil princeznu na naše vystoupení. Bylo vedro k zalknutí a Tomáš ztrácel hlas. Na závěr si princezna vystřela s děla. Dostali jsme chutnou grilovanou krkovičku a ještě jsme začali domlouvat focení na kobylách.

23. ročník Mezinárodního dudáckého festivalu začal 25. srpna velkolepým průvodem, v jehož čele jsme šli my. Problémy s nedostatkem lidí jsme vyřešili, šla Roťákovo Verča a Mahonyho taťka s přítelkyní Janou, kterým jsme prý tím splnili sen. Uzavírky města nadělaly velké komplikaci i nám, všichni dobíhali na poslední chvíli. Tomáš parkoval doma, Fíďa na letišti, jen Roťák drze zahulákal na vojáka „Pocem ty vole, mám plný auto kostýmů a potřebuju jet ke hradu!“ …. „Na tak tedy jeď.“ Prodíráme se davem lidí z hradu směrem na náměstí. U Bati se odlepila podrážka boty Verče, lepíme ji izolepou od stánkaře, u kostela se odlepuje druhá a obě boty se rozpadají i Janě (a to už se jedny rozpadly v klubovně). Čekáme na seřadišti, kluci vyfasovali vlajky a holky v květinářství lepí boty, vypadá to legračně, ale musí jít. „Užívejte si to“ huláká Tomáš, „kdy jindy Vám bude tleskat tolik lidí.“ Průvod se vleče, protože tančí, ale i tak jsme to stihli za 35 minut. Dobrý to bylo …

Naše vystoupení v Ledenicích se líbilo kapele, která tam hrála a pozvala nás 1. září do Kamenného újezdu na jejich Letní zábavu Kamenoklání. Leje jako z konve už dva dny, příroda to rozhodně potřebuje, my už z toho tolik nadšení nejsme. Ale jedeme, snad to ňák zvládneme. Na malé podium jsme se vešli při nástupu, při soubojích už to bylo horší. První si zbraní o konstrukci zazvonil Kuba. Všichni stahují zbraně, kvůli plachtě i blízkosti dětských diváků. Ale dobře to dopadlo, královna vybrala Gábinu za nejlepší a tak nezbývá než se rozloučit.

V letošním roce udělali Sígři nádherné noční prohlídky v Jindřichově Hradci na téma Defenestrace. Poslední byly v pátek 7. a v sobotu 8. září. Odjíždí se samozřejmě brzo a ve spěchu, není to zrovna za rohem J. Já nejedu, nepotřebují mě a já potřebuji dělat něco jiného L. Takže tentokrát píši jen z vyprávění, které mám hlavně od Markéty. V pátek lehce pršelo, takže zvlhl prach a nestřílela arkebuza, ale jinak natěšení šermíři bojovali a řvali opravdu srdnatě. To se podepsalo na jejich hlasivkách, v dalších dnech chraptěli všichni. Závěrečná bitva plná řevu, třeskotu zbraní, stroboskopu a také umělého kouře byla opravdu velmi efektní, ale nesnadná pro šermíře. Mlhavý kouř se tentokrát ne a ne rozptylovat, takže na dva kroky nebylo vidět. „Čekal jsem Dana z leva a najednou se na mě řítí zprava …“

Dlouhý byl pátek, končilo se po půlnoci, a ještě delší sobota. Čekání na večer se krátil různě, někdo šel na zpívající fontánu, někdo na soukromou prohlídku po zámku, někdo na staré pohřebiště a v jednu chvíli snad všichni účinkující luštili společně křížovky nebo objevili kouzlo hádání slov v mobilní aplikaci. Došlo i na válení se po Evičce, která si na konci vřavy vždy lehala na některého šermíře (ty si dělali čárky), ale ne tentokrát. Takže vyhecovaná Eva se nejdříve lokty a koleny porýpala v ležící dece ze šermířů a pak ji všichni hromadně zalehli a Marcel na konec, no chudák holka. Legrace to byla úžasná. Skvělý byl i guláš a dort a pivo a Republika rum a nechybělo samozřejmě šampaňské při poslední sobotní prohlídce.

Kdo jste tam nebyli, Vaše chyba, o hodně jste přišli.

A nadešel čas posledního plánovaného vystoupení letošního roku. Oslavy historie města Vlachovo Březí 15. září. Turnaj pro královnu je postaven bez Roťáka o snad poprvé se stává, že některé souboje nepojedeme, protože jich máme spoustu na výběr. Plánovaný čas vystoupení se dost protáhl, divadlo pro děti bylo dlouhé a než se sbalilo a pomluvil pan starosta, byla hodina pryč. Ale za to obecenstvo bylo natěšené a uznale tleskalo našim šermířům. Moc nás potěšilo i pohoštění, kuřecí řízeček se sýrem s brambůrky se slaninou a cibulkou, mňamka. Humorné byly i rozhovory pro místní televize, která zpovídala Gábinu, jestli na ní kolegové nejsou moc tvrdí, Mahonyho, podle čeho vybírá královnu a Tomáše, ani nevím. Ale odpovědi stály za to! Vyrážíme zpět k domovu, a jelikož od Volyně byla nekonečná objížďka, jedeme přes Čkyni, byla to dlouhá cesta, stejně jako sezóna.

Letošní schůze 17. listopadu byla, co do obsazenosti, ta nejmenší. Nevyhnuly se nám nemoci a další omluvenky. Ale přivítali jsme mezi námi pana starostu Strakonic Břéťu Hrdličků a věřím, že se mu u nás líbilo. Vytahovaly se dnes již letité historky a mám takový pocit, že jsou rok od roku jiné a barvitější, že to snad ani nemohla být pravda J.

24. listopadu jedeme do Tábora na Turnaj bojovníků. Prší, je sychravo a taková je i nálada. K našemu velkému překvapení jsou přihlášeny jen 4 soutěžní choreografie. „Hurá jsme nejhůř 4.“ A tak se i stalo. Opět jsme si vyzkoušeli, že prezentovat se před 10tičlenou odbornou porotou plnou šermířů, kaskadérů, historiků, dramaturgů atd., není snadné. Ikdyž se to klukům, dle mého názoru velmi povedlo, myslím, že máme zase na pár let vybráno a dáme přednost dětským úsměvům a potleskům při našich vystoupeních.

Kvapem se blíží konec roku, je tu čas adventní. 9. prosince stojí tři králové a Josef s Marií v podání Čeňky jako Živý betlém při adventních trzích pod Rumpálem. Krásné nové kostýmy, které si nechalo ušít Muzeum, jsou vyteplené, takže nás netrápí sychravé počasí. Čtyřhodinová služba rychle utekla, tak ještě zbývá fotečka s velbloudem a můžeme se jít převléknout a ten černej umejt!

A je tu konec roku, 21. prosince se v malém počtu scházíme u vendetťáckého vánočního stromečku a nadělujeme si radosti. Letos každý dostal krásnou softšílku, kluci černou, holky červenou. Snad je v létě nebudeme moc potřebovat, ale kdyby, tak nám to bude určitě slušet.

2024

Tréninky v tělocvičně jsou o Tomášovo nervi. Mahony, když už přišel, tak pozdě, Roťák nestíhá přijet z cest, sem tam nějaká rýmička, no zkrátka všichni se snad nesešli ani jednou. Nejpoctivější je benjamínek Jeník. S tátou … Číst více

2023

Rok 2023 Tréninky v tělocvičně s novým rokem zdražily na trojnásobek, takže vyžadovaná přítomnost je o to silnější. Bohužel nás sužují nemoci, takže se nám nedaří scházet tak, jak by si šéf představoval a jako každý rok před … Číst více

2022

Po silné covidové vlně se snad už blízká na lepší časy a nás čeká první vystoupení, i když ne šermířské, ale pouze soutěžní na čarodějnicích v Panské zahradě. Takže je připraven zbrusu nový terč na šipky, nabroušené nože … Číst více

2021

Je tu rok 2021. A nezačíná dobře. Nouzový stav kvůli pandemii Covid-19 trvá a s ním spojená omezení. Žádná setkávání, žádné tréninky, žádné plány, protože nikdo nevidí na konec. V březnu atakujeme počet nemocných v ČR … Číst více

2020

Ještě jsme si nezvykli na letopočet 2019 a už je 2020. Vendetťácké děti rostou a máme dalšího maturanta. Mahonyho maturitní ples se konal 17. ledna v sále ve Volyni. Slíbili jsme mu vystoupení a tak vlastně zabil dvě mouchy … Číst více

2019

25. ledna po pár trénincích v novém roce jedeme do Vodňan na Maturitní ples Danovy Čeňky. Nejen jako Vendetta, ale jako rodinka nebo obráceně? Když jsme s Markétou a Tomem přijeli před zhasnutý kulturák, bylo něco špatně. Neměli jsme … Číst více

2017

Leden zahajujeme pilným trénováním, stavěním nových soubojů, přepisováním scénáře nové hry, plánování potřebných kostýmů a samozřejmě naplněním sezóny. Na tréninky chodí nový člen skupiny Honza a Martin. Nejde o pravopisnou chybu, je … Číst více

2016

Začínáme psát 2. knihu kroniky, protože ta první je tak plná vzpomínek, že ani nejde zavřít. Začínáme psát 10. šermířskou sezónu skupiny, protože první vystoupení jsme měli v roce 2006, i když vznik skupiny datujeme … Číst více

2015

Začátek roku jsme v očekávání, tedy hlavně budoucí maminka Gábina a nečekali jsem dlouho. 15.1.2015 spatřil světlo světa Filípek. Takže Filipe, vítáme Tě na světě a přejeme Ti, aby z tebe vyrostl šermíř, krásný po mamince … Číst více

2014

Je po Vánocích a my si začínáme zvykat psát nový rok 2014. Pozvolna se rozhýbáváme 11. ledna na prvním tréninku a oživujeme „Dartanana“, kterého pojedeme za týden na maturitním plese gymnazistů v Soběslavi. Týden utekl jako voda, je … Číst více

2013

12. ledna se scházíme na první trénink v novém roce. Plni odhodlání, nových předsevzetí a cílů. Tak snad nám jich pár vyjde! 10. února se koná maškarní ve strakonické Sokolovně a Tomáš přislíbil kamarádovi maličkou šermířskou … Číst více

2012

Zahajujeme 7. rok existence skupiny, v různých statistikách bývá sedmý rok soužití lidí kritický, doufejme, že u nás toto platit nebude. Co plánujeme, co chystáme, co se děje? Zaplňujeme kalendář na sezónu, připravujeme kulisy do nové … Číst více

2011

Je plesová sezóna, tak se ani není čemu divit, že první akce roku 2011, přesně 29. 1., je vystoupení na Plesu přátel ZUŠ ve Vlachovo Březí. Scénka na půlnoční překvapení měla být zprvu velmi vážná, ale v průběhu přípravy se změnila spíše … Číst více

2010

„A tak šel čas a já se toulám dál… v tělocvičně dřu dál a stále dál, kroky, výpady, souboje a divadlo, po celou zimu vedoucího poslouchám rád…“ Tak nějak by mohla znít upravená píseň po našem. Za okny je tuhá zima, … Číst více

2009

A je tu další nový rok, nová sezóna, nová vystoupení, nové štace a samozřejmě i nové zážitky. Začátek roku je mrazový, takže jako již tradičně se tréninky odehrávají v tělocvičně. Plány jsou, jako každý rok, nemalé. Každopádně nové … Číst více

2008

Nový rok začínáme plesem. Ale ne šermířsky, tanečně. Marek je maturant, takže Vendetta jde 29. 2. tančit polčíky a valky na maturitní ples. Krásný to začátek. Výrazné změny v obsazení skupiny oproti loňsku naštěstí nejsou, alespoň co se … Číst více

2007

Nový rok přinesl pár změn v obsazení – opustil nás Vláďa a přišel Marek, nová krev, tak uvidíme, kdy poteče…:-) Rok 2007, resp. sezónu, bereme vážně, takže nasmlouváváme vystoupení, až se nám z toho hlava točí. Na malý … Číst více

2006

Skupina historického šermu Vendetta vznikla 1. prosince 2005. Zakládající členové vzešli ze SHŠ Markýz ze Strakonic a byli jimi: Tomáš Jiřík, Lenka Králíčková a Jana Koubová. Odešli z jedné skupiny historického šermu, kde něco … Číst více