Historie

2016

Začínáme psát 2. knihu kroniky, protože ta první je tak plná vzpomínek, že ani nejde zavřít.

Začínáme psát 10. šermířskou sezónu skupiny, protože první vystoupení jsme měli v roce 2006, i když vznik skupiny datujeme k 1.12.2005.

Začínáme psát, protože věřím, že bude o čem.

 

Zimní čas je čas trénování, přípravy nových vystoupení, nových kostýmů, naplnění sezóny, ale i úrazů a nemocí. Nemoc vyřadila i Tomáše z letošního prvního vystoupení. Hájit tedy barvy Vendetty 5. března jede na sportovní ples do Volyně Dan, Kuba, Fíďa a Roťák. Měli 14 dní na to, aby si připravili změněné vystoupení a nutno předem říci, že by bývali byli připraveni kdyby …. No zkrátka, kdyby si včas zvykli, jak to na takovém plesovém sále klouže. První se natáhl Kuba, vypadalo to, že ani nevstane. A další telemarky na sebe nedaly dlouho čekat. Souboje nevypadaly tak jako v tělocvičně, ale s trochou improvizace je všichni dohrály. Ale hlavně, že se nikomu nic nestalo.

23. dubna jedeme do školy v přírodě do Střelských Hoštic. Těšíme se, jezdíme tam rádi. Jsme pozvaní a to už samo o sobě je fajn, prostě nás chtějí vidět. Vybírací turnaj je pro děti zážitkem o to větším, že se podílejí na samotném vystoupení. Bylo to mu tak i tentokrát, byť mě osobně zarazilo fandění a nefandění, ba přímo „bučení“, na méně oblíbeného soupeře. Souboje dopadly dobře. Mladý pán Daniel se stává lamačem dívčích srdcí, která ho tahají za rukáv, a říkají mu jak je krásný. Na závěr vystoupení jsme si vyzkoušeli i nově připravovanou scénku s popravou čarodějnice. Vydařila se. Děti nadšeně navrhovaly, kde sehnat dříví na hranici k upálení, i nedalekou řeku k utopení. Samozřejmě, že záchrana před samotným stětím čarodějnice přišla včas. Opravdově jsme tedy vyděsili pouze svěřence milé a statečné čarodějnice.

První větší štace nás čekala 14. května, kdy jsme krátce po poledni vyrazili na 1. Pivní slavnosti do Sušice. Na náměstí bylo skromné pódium, zvukařský aparát v kufru oktávky, poskromnu stánků převážně s pivem, a tvrdá dlažba, ale vše nakonec vyvážilo fajn publikum. První vybírací turnaj byl trošku kostrbatý. Při druhém souboji nešla hudba a chvíli nám trvalo, než jsme zjistili, že nás balící se kapela odpojila od elektriky. A jakoby i kluci měli problém s vedením nebo spíše s pamětí. Výpadky v soubojích byly postřehnutelné, ale né ostudné. Vymezená půl hodinka na první vystoupení rychle utekla a my měli spoustu času do druhého. Převlékli jsme se do jiných kostýmů u kulatého stolu místní radnice a sychravé počasí se rozhodli přečkat v restauraci u muzea. Při dobrém jídle jsme zde vydrželi sedět skoro 2 hodinky. Druhý turnaj pro královnu byl sice také s chybičkami, ale diváci, které neodradil ani déšť, byli myslím spokojeni a ti trpěliví, se dočkali i odhalení, co má Roťák v té kase? …. přece korunu pro královnu.

Střelecké závody z historických kuší O Bavorovickou střelu se na strakonickém hradě uskutečnily 21. května. V hradním příkopu soutěžili staří známí – favorité z rodu Sloupů, Petr Fiedorů, Fundovi, českobrodští, markýzáci a samozřejmě my a za pořádající třeba Ryky. Do finále shodně s 8 body postoupili Dan a Tomáš. Už se točilo 6. kolo, kdy šipky zbývajících finalistů těsně míjely pravou letku z Bavorovické střely, a ne a ne se trefit. Štěstí stálo tentokrát při nás. Tomáš se trefil a získal tím titul 2. maršálka. Byli jsme moc rádi, že alespoň jeden z vítězů je strakoňák. Jen pro upřesnění pořadí – Sloupovi – král střelců a 1. maršálek J.

Mateřská školka v Řepici chtěla zpestřit závěr školního roku, tak rádi přijímáme 3. června pozvání. Tomáš, Dan a Kuba v ukázkách předvedli vše, co se dalo. Dopoledne opravdu víc šermířů neseženeme. Ale dětem se líbilo a to bylo to hlavní.

 

4. června velmi brzy ráno vyrážíme do Rudolfova na Hornické slavnosti. Jedeme se vším, co máme, dodávka praská ve švech. Kromě Muzea, turnaje a premiérového Kata, budeme obsluhovat i všechny naše hry. Na Farské louce máme krásný kus pro sebe. Všechno už stojí a program začíná průvodem, který byl sice dlouhý, ale obohacen krásným živým orlojem. 

Slunce máme nad hlavou, když předvádíme Muzeum. Vyšlo perfektně. Vrháme se na hry, u kterých nám pomáhá i Marek, takže se zvládáme střídat. Vybírací turnaj pohltil malé i velké diváky. A jen chvilinku máme na převlečení a přípravu na Kata. Nebezpečně hřímá všude kolem nás. Vybraná čarodějnice je sice paní učitelka, ale důtky, palečnici i stříhání vlasů zvládla s úžasným úsměvem. Před stětím byla včas zachráněna a vše dobře dopadlo. Se závěrečnými fanfárami se snáší déšť. Rychle balíme, co se dá, alespoň pod přístřešek. Leje, ale je krásně teplo, takže balíme dál poslední mokré plachty, dokud není vše naházeno v autě. Zaslouženou klobásku si dáváme už zase na sluníčku. Loučíme se unavení, ale těší nás krásné vzpomínky na tyto slavnosti.

A aby náhodou řidič při cestě zpět neusnul, neustále mu do řízení kecá kůň, když tedy zrovna nekouká z okna a nepřekvapuje chodce a ostatní řidiče! 

Střelské Hoštice navštěvujeme opět 5. června dopoledne. Jedeme bez Fidela, ale jak už to tak Tomáš umí, stejně vystoupení trvá hodinu. Děti byli fajn a závěrečný výstřel z děla se pro velký úspěch i opakoval.

Jsme zpět z Hoštic v klubovně. Dáváme si oběd – řízečky, kávičku, perník a vyrážíme dál na dětský den do Hrdějovic. Povědomá cesta ze včerejška a nakupená únava brzo všechny ukolébala ke spánku, samozřejmě až na řidiče. Na fotbalovém hřišti je pěkně živo, parašutisti, hasiči, obrovský nafukovací hrad, koně atd. Zase hrozí bouřka, takže vystupujeme hned. Sympatický zvukař opravuje špatný zvuk – vyhazuje „můj“ špatný kabel. Úspěšným výstřelem z děla na branku končí vystoupení, ve kterém ze sebe kluci vydali poslední zbytky sil. Náročný víkend je za námi.

Tradiční pasování malých čtenářů Rytířem Abecedníkem I. ve Šmidingerově knihovně vychází letos na 7. – 9. června. První den jde Dan, rád se uleje ze školy, druhý den Kuba, tomu přebývá spousta dovolené a třetí den Tom, ten si to nadělá resp. najezdí. Pasování se moc nemění. Na problémy s vyslovením některých jmen se připravit nedá, naopak opatrnost na dětská ouška se naučit musí.

 

Pasování předškoláků je v MŠ Čtyřlístek také již tradicí. Letos 9. června vyprovodil Tom ze školky na 25 budoucích školáků.

19. června se jedeme podívat na nový přírůstek do velké vendettácké rodiny. Viktória Vidlášová, dcera Simči a Fídi, se narodila 20. května v písecké porodnici. Úžasné rodiče, statečného brášku Vládíka, krásné jméno …, co víc Ti Viktorko přát? Štěstí, zdraví, lásku a přátelství s Vendettou , ať řetízek s „V“ Ti připomíná!

 

Poslední pasování malých čtenářů čekalo Tomáše v knihovně v Katovicích 24. června.

Ještě než však odjel na pasování, čekalo jeho, Dana a Markétu vystoupení, pro její spolužáky z 2. A, při jejich batůžkovém dni na strakonickém zámku. Nápad komentované prohlídky klubovny se Markétě zalíbil natolik, že si připravila celé průvodní slovo. Chystané překvapení dokázala 2 dny tajit před kamarády, což byl asi ten nejtěžší úkol. Před klubovnou je už vítala v kostýmu a zvala dál. O výklad zbraní se postaral Tomáš a na závěr prohlídky předvedl s Danem i šermířské umění. Za bouřlivého potlesku se s dětmi a paní učitelkou rozloučili Anne Boniová, Matěj Řepa a Svobodný pán Daniel.

 

24. června odpoledne balíme a odjíždíme do Budyně nad Ohří na šermířskou soutěžní přehlídku O Budyňskou korunu. Po šesti letech znovu změříme své umění s ostatními účinkujícími. Po dlouhé a parné cestě dodávkou přijíždíme k pěknému zámku a zabíráme poslední volné místo na postavení přístřešku a stanu na kostýmy. Přes křížící se lanoví od všech stanů se vyšlapávají malé spletité cestičky (přemítáme, že po pár pivech to bude teprve legrace). Markéta je nadšená ze spaní pod širákem. Počítání hvězd je brzo uspí. Je dusno na padnutí, jsme vděčni za otevřený přístřešek, pod kterým to alespoň trochu profukuje. Bujaré veselí ostatních šermířů vůkol nám (mě) bohužel nedá moc spát (už jsem na tohle stará) a svítá tak brzo!

Vystupujeme až odpoledne, takže se sem tam koukáme na ostatní a sledujeme radarové hlášení o bouřkách (u nás už jsou kroupy a jde to nahoru!).

Máme připravené Muzeum – to bude porota koukat – historik se v tom určitě ztratí! Kulisy jsou připravené, ale s muzikou je problém – asi nám klekla zvukovka, rychle (jak rychlý je ntb) přehráváme na flešku a dáváme na jiný ntb – jedeme na ostro, bez zkoušky zvuku. Představení se povedlo, diváci se bavili, tleskali do soubojů, porota nevěřícně žasla. Čekali na Idiana Jonese – dočkali se; chyběla nám prý jen pokladní, co krade.

Budyňskou korunu zaslouženě vyhrála skupina, která sehrála velkolepě výpravný příběh včetně pěkného šermu a dramatického tance (jen té krve co spotřebovali, bylo i na mě moc!).

Rozhodujeme se, že pojedeme domů, k nelibosti Toma balíme a vyrážíme nocí do přívalového deště, který nás cestou provází.

Pilně se připravujeme na premiéru hry Hrůzy doby, kterou sehrajeme ve Štěkni. S laskavým svolením Ládi Kadleců, jsme oprášili tzv. Smrtku, která se kdysi jela v Markýzu. Připravena je muzika i nově namluvené mluvené slovo i nový zvukař – Markétka. Ladí se souboje i rychlost převlékání a také kostým pro Smrtku, na kterém se nemalou měrou podílela opět Markétka. Reklama je vytištěna, plakáty od Petra Šitnerů už visí, zbývá zkontrolovat soutěže, vše pobalit, upéct buchtu a přát si pěkné počasí, dobrou náladu a spoustu návštěvníků.

Na Romantické odpoledne na Zámku Štěkeň 9. července vyrážíme, jako vždy, v plné zbroji a s plnou výbavou spíše s plnou dodávkou. Máme postavené plachty a stany a objevují se první problémy – nejde přívod elektriky. Zámecké křídlo je v rekonstrukce, tak hledáme náhradní zdroj elektriky, který zasejc neodpovídá našim kabelům, ikdyž se vracíme do klubovny pro různé převodky a přechodky. Nakonec jen ženský mozek dokáže vymyslet, že to lze napřímo zapojit na 220 na několik kabelů. Skoro začínáme a sokolník nikde, zvukař se neustále někde fláká a není tam, kde má být, loutkáři musí brzo odjet, Tom je na prášky. Překopaný program nám brzo zavaří, jsme ve značném předstihu, takže uměle natahujeme, jak se dá. Ale lidičky se hrnou a baví se. Úvodní Kat skvěle navodil šermířskou atmosféru, v které pokračovali kluci z Aesculusu. Perfektním vystoupením nadchl všechny sokolník. Letové ukázky jeho svěřenců byly legrační, dravci se buď vraceli z okružního letu, nebo ne.

Premiéra Smrtky, z které jsem jako představitelka Smrtky měla hroznou trému, se nakonec vydařila. Žádnou mrtvolku jsem nezapomněla sebrat, klukům se souboje taky povedli a nikomu se nic nestalo. Poděkování patří všem účinkujícím za skvělou náladu, všem návštěvníkům, že nám zachovávají přízeň a samozřejmě poděkujeme i sami sobě – klukům, co do úmoru obsluhují soutěže, staví a bourají plachty atd. Příští rok bude 10. výroční této akce, takže už teď vymýšlíme, jak by mohlo vypadat.

V pátek 15. července odjíždíme do Třeboně. Slavnosti Jakuba Krčína jsou vždy velmi krásné. V zámeckém parku rychle stavíme přístřešek a stan, žerou tu hrozně komáři. Spací koutek máme opět v divadle a z jeho dvora vycházíme na večerní loučový průvod. Čekání se zapálenými loučemi je dost dlouhé, tak kejklíř Pet krátí chvíli svými ptákovinami. Prvně registrujeme také „čistou“ renesanci, která v podobě dam odmítá jít v průvodu s „naší“ dobou, z čehož si po zbytek víkendu děláme legraci. Čerti pyrotechnikou zakouřili průchod tak, že jsme jen stěží trefili ven. Obešli jsme půl Třeboně a před pódiem se soubojem představil Dan s Fídou. Ráno vstáváme a vyrážíme na další průvod. Průvody si užívá nejvíc Markéta, předvádí pukrle a culí se do všech objektivů. Odpoledne jedeme na náměstí vybírací turnaj, bohužel bez Tomáše, kterého schvátila nemoc. Poskládali jsme souboje, jak jen to šlo, abychom dali dohromady půl hodinu, takže požadavku moderátora, že musíme natáhnout program, jsme se už jen smáli. Moderování turnaje se ujímá Kuba a zhostil se toho velmi dobře. Možná to bylo tím, že si před turnajem stačil i zatančit.

V zámeckém parku třeboňského zámku sledovaly sokolníka a jeho svěřence Markéta s Martinou, kterou nám Roťák konečně představil a my ji hned navlíkli do kostýmu. Proti žravým komárům jsme nasadili OFF a pomalu se chystáme na večerní vystoupení – Smrtku. Zvažovali jsme, zda ji nezrušíme, Tomášovi je zle, a bez něj ji nedáme. Ibalginy, brufeny, valetoly, odpovědnost a nevím, co ještě udrželi Tomáše těch 15 minut na nohou a my si mohli plácnout, protože se nám vystoupení povedlo. Spousta lidí přihlíželo, včetně Ládi Kadleců, Bráchy a Jerryho, kteří se přijeli podívat z Landštejna. Markéta zvládla perfektně zvuk, stihla i fotit, Martina obsluhovala skvěle stmívač světel, s kterým jsme to jeli vůbec poprvé, no prostě měli jsme z vystoupení dobrý pocit. Program má skluz, takže rychle vyrážíme na průvod, jen Smrtka s Markétou zůstávají v parku, aby shlédly ohňovku od Sígrů. Je chladno, jsme utahaní, jdeme spát. Ráno balíme a jedem k domovu. Dostáváme poslední instrukce od Tomáše, co máme všechno udělat, až dorazíme domů (jako bychom to nevěděli). Vysazujeme ho v Budějovicích v nemocnici. Streptokok nám zanechal smutnou vzpomínku na jinak vydařenou akci.

Na Choustník jedeme 23. července, bez Tomáše, který je stále ještě v nemocnici. Zafira veze 6 lidí, táhne plnou káru a do kopce na zříceninu má co dělat. Stavíme plachtu do skalnatého podloží a objevují se díry pro kolíky z loňska, které se náramně hodí. Stavím i zvukový aparát, protože stávající zvukař je dost daleko od placu a na probíhající program od něj nebude vidět. Blíží se začátek, ale s ním i příval deště. Tísníme se spolu s táborskými pod jejich přístřeškem. Konečně přestalo pršet a s hodinovým zpožděním začíná program. Vystupujeme jako poslední s turnajem, který moderuje Kuba. Je dobojováno a diváci ocenili naše snažení velkým potleskem.

Skoro po deseti letech vracíme vystoupení divadelnicím ze Svaté Máří. Na Svatomářském vrchu uspořádali 6. srpna 1. Pohádkobraní a kromě jich samotných, jsme byli jediní účinkující. Tentokrát bez Fídi, ale už s Tomášem jedeme turnaj, který si opět odmoderoval Kuba. Kombinace asfaltu a trávy nadělala problémy v podobě několika uklouznutí. A vystřelit se né a né podařit. Snad vlhký prach, ale hlavně důkladné vyčistění pistolí před akcí, paradoxně zapříčinilo jejich opakovanému selhání. Výstřelu se početné obecenstvo nakonec dočkalo a náležitě ho i ocenilo. Pořadatelka Hanka byla nadšená z vystoupení i, stejně jako my, ze samotného setkání. Roťák dokonce dobrovolně otevřel truhlu, za což obdržel 100 Kč. Bylo to příjemné vystoupení.

Na krásné zřícenině hradu Landštejn jsme si 13. a 14. srpna udělali romantický víkend. Prostě jsme se rozhodli, že budeme šermovat pro návštěvníky jen tak, do klobouku. Přijeli jsme v pátek večer a za drobného deště se pustili rychle do vynášení věcí, stavění plachet a stanů. Kupodivu úderem 22. hodiny stál i civilní stan, který jsme postavili s Čeňkou a Markétou. Sobotní ráno bylo mlhavé, ale slibovalo hezký den. Vystoupení jsme měli naplánovány na 11., 13. a 15. hodinu. V 11. jsme nezačali, protože právě konaná svatba se ne a ne mít k odchodu. S malým zpožděním jedeme Turnaj pro královnu. Závěrečným výstřelem z děla jsme si pěkně pocuchali plachtu. Krátké odpočinutí a nastupujeme na druhé vystoupení. Původní Muzeum jsme museli vyměnit za Kata, kvůli chorobě Fídi. Tomáš dává vybrat diváků, kde se má vystoupení odehrávat, zda v lese, v hospodě atd. Podle toho přehazují kluci namalované kulisy, všem se to moc líbilo.

Poslední sobotní vystoupení je vybírací turnaj. Souboje a celá vystoupení vyšla pěkně. Jsme hladoví jak vlci, tak si jdeme udělat obědovečeři na gril a posedět. Markéta ustlaná před stanem pozoruje krásnou oblohu plnou hvězd, ale Perseid se nedočkala, usnula a spala skoro až do nedělního prvního vystoupení.

Před každým vystoupením šel Dan s Kubou bubnovat a zvát návštěvníky. Přišla jich vždycky spousta, to se ale nedalo říci o jejich příspěvcích. Jak řekl pan správce „vybírat prachy neumíte“ nebo jak řekl, tamní kytarový umělec „jako na koncertě, zatleskají a odejdou“. Ale na cesťák a stravu jsme si vydělali, velkou zkušenost jsme získali, takže netruchlíme a s úsměvem vzpomínáme na paní kastelánku, na pana správce a jeho přítulného vlčáka Andyho, na kytaristu Pepu, který krásně hrál, na skautíky, kteří nás bubnováním v 6 ráno vytáhli ze stanu, na zvědavou krajtu a na nekonečné balení.

Po dvou letech ožívá na strakonickém hradě opět Mezinárodní dudácký festival. Předzvěstí MDF je vystoupení DS Čelakovský s klasickou hrou Švanda Dudák aneb hody divých žen, v kterém 25. srpna účinkují i Tomáš, Dan, Kuba a Markéta. Krásný letní večer, krása a zpracování divadelní hry, ale i vstupné zadarmo, přilákalo plné nádvoří diváků.

Oficiální zahájení MDF začalo v pátek 26. srpna průvodem dudáků městem, kde v čele šli herci ze Švandy i s našimi herci.

V 10 večer se pak v komponovaném programu objevil Tomáš s Danem v souboji s pochodní, doprovázené hrou divokých Hailanderů. Na malém place terasy 3. nádvoří plné kabelů, stojanů a přihlížejících, nebylo jednoduché zašermovat, ale kluci to zvládli skvěle.

Po více jak měsíci svolává Tomáš kluky do zbraně. 1. října jedeme na oslavu letitého působení SHŠ Bratrů z růže do Českého Krumlova. 30 let spolu, tak nazvali kluci tuto oslavu spojenou s vystoupeními v krumlovském klášteře. Kromě nás vystoupila kapela Lakomá Barka, tanečnice „čisté renesance“ a samozřejmě Bratři. V obecenstvu bylo mnoho bývalých i stávajících šermířů, proto jsme byli velmi nervózní a nasekali i pár kopanců. Večer završili Bratři nádhernou pohádkou, při které jsme se celou dobu jen smáli. Závěrečný gulášek a rozprava s Gapou nad starými fotkami byla krásná tečka celého odpoledne.

12. listopadu jedeme předvést své umění na Festival bojovníků do Tábora. V Housově mlýně se koná toto klání již několik let. Letos se přihlásilo do soutěžní kategorie více jak 10 soutěžních týmů. Poučeni z předchozích let, jsme zvolili jeden duelový souboj Tomáše s Danem za sekundování Kuby. Souboj se povedl, kluci nic nezapomněli a hlídali si i vymezený prostor. Nicméně skončili těsně pod stupni vítězů. Ale měli z toho dobrý pocit a posléze se k nám dostala i pochvalná slova. 

Sezóna je uzavřena, takže ji zbývá řádně zrekapitulovat. Jak jinak než na výroční schůzi 26. listopadu. Byli jsme vcelku pochváleni (o to jsi Roťáku přišel) a motivováni k lepším výkonům (o to jsi Roťáku taky přišel). Kamarádů, co letos přišlo, bylo poskromnu. Někoho sklátila nemoc, druhého práce a další jsou zaneprázdněni. Ale s těmi, co přišli, bylo fajn. Tak snad příště, ale se sudem už nepočítejte! 

Na účinkování v živém Betlému jsme si už zvykli, ale letos 4. prosince to bylo jiné. Marie, Jozef a tři králové obklopeni zvířátky si pěkně užili čtyři hodiny stání v mrazu. Moc jim to ale slušelo hlavně Fíďovi (to je ten černý :-)) a díky hodným pocestným, kteří je občas obdarovali čajem nebo svařáčkem, neumrzli.

Vánoční posezení vyšlo letos na 23. prosince. Sešli jsme se u rozsvíceného malého stromečku kolem páté hodiny. Všichni zde našli nějaký ten dárek, nesměl chybět kalendář na následující rok a diskuse nad tím, který měsíc bude kdo vládnout. Přijela Simča s drobečky a to bylo moc fajn, protože Vánoce děláme hlavně pro ty naše děti.

 

2018

3. února už máme za sebou několik tréninků, ale i chřipek, takže na první vystoupení jedeme s respektem, pokorou a zdarma. Charitativní vystoupení ve Vimperku jako poděkování koledníkům tříkrálové sbírky je v sálu hotelu Hvězda, … Číst více

2017

Leden zahajujeme pilným trénováním, stavěním nových soubojů, přepisováním scénáře nové hry, plánování potřebných kostýmů a samozřejmě naplněním sezóny. Na tréninky chodí nový člen skupiny Honza a Martin. Nejde o pravopisnou chybu, je … Číst více

2015

Začátek roku jsme v očekávání, tedy hlavně budoucí maminka Gábina a nečekali jsem dlouho. 15.1.2015 spatřil světlo světa Filípek. Takže Filipe, vítáme Tě na světě a přejeme Ti, aby z tebe vyrostl šermíř, krásný po mamince … Číst více

2014

Je po Vánocích a my si začínáme zvykat psát nový rok 2014. Pozvolna se rozhýbáváme 11. ledna na prvním tréninku a oživujeme „Dartanana“, kterého pojedeme za týden na maturitním plese gymnazistů v Soběslavi. Týden utekl jako voda, je … Číst více

2013

12. ledna se scházíme na první trénink v novém roce. Plni odhodlání, nových předsevzetí a cílů. Tak snad nám jich pár vyjde! 10. února se koná maškarní ve strakonické Sokolovně a Tomáš přislíbil kamarádovi maličkou šermířskou … Číst více

2012

Zahajujeme 7. rok existence skupiny, v různých statistikách bývá sedmý rok soužití lidí kritický, doufejme, že u nás toto platit nebude. Co plánujeme, co chystáme, co se děje? Zaplňujeme kalendář na sezónu, připravujeme kulisy do nové … Číst více

2011

Je plesová sezóna, tak se ani není čemu divit, že první akce roku 2011, přesně 29. 1., je vystoupení na Plesu přátel ZUŠ ve Vlachovo Březí. Scénka na půlnoční překvapení měla být zprvu velmi vážná, ale v průběhu přípravy se změnila spíše … Číst více

2010

„A tak šel čas a já se toulám dál… v tělocvičně dřu dál a stále dál, kroky, výpady, souboje a divadlo, po celou zimu vedoucího poslouchám rád…“ Tak nějak by mohla znít upravená píseň po našem. Za okny je tuhá zima, … Číst více

2009

A je tu další nový rok, nová sezóna, nová vystoupení, nové štace a samozřejmě i nové zážitky. Začátek roku je mrazový, takže jako již tradičně se tréninky odehrávají v tělocvičně. Plány jsou, jako každý rok, nemalé. Každopádně nové … Číst více

2008

Nový rok začínáme plesem. Ale ne šermířsky, tanečně. Marek je maturant, takže Vendetta jde 29. 2. tančit polčíky a valky na maturitní ples. Krásný to začátek. Výrazné změny v obsazení skupiny oproti loňsku naštěstí nejsou, alespoň co se … Číst více

2007

Nový rok přinesl pár změn v obsazení – opustil nás Vláďa a přišel Marek, nová krev, tak uvidíme, kdy poteče…:-) Rok 2007, resp. sezónu, bereme vážně, takže nasmlouváváme vystoupení, až se nám z toho hlava točí. Na malý … Číst více

2006

Skupina historického šermu Vendetta vznikla 1. prosince 2005. Zakládající členové vzešli ze SHŠ Markýz ze Strakonic a byli jimi: Tomáš Jiřík, Lenka Králíčková a Jana Koubová. Odešli z jedné skupiny historického šermu, kde něco … Číst více