Historie

2015

Začátek roku jsme v očekávání, tedy hlavně budoucí maminka Gábina a nečekali jsem dlouho. 15.1.2015 spatřil světlo světa Filípek. Takže Filipe, vítáme Tě na světě a přejeme Ti, aby z tebe vyrostl šermíř, krásný po mamince a skvělý po tatínkovi Čendovi a hlavně zdraví a štastný človíček.

Již 6. ročník tradičního šermířského turnaje Kubelíkùv kord proběhl 21. února v Praze. Akce je organizována 2. pražskou šermírnou za podpory České asociace šermířů a je určena historickým a scénickým šermířům. Vendettu hájili Tomáš s Kubou v královské disciplíně turnaje – italské kategorii (historický kord + dýka). Bohužel ani letos se jim nepodařilo v širokém poli účastníků dosáhnout výrazného úspěchu. Ale zkušenostmi člověk roste, za chvíli nás určitě přerostou.

A na další turnaj vyrážíme 11. dubna, tentokrát na Housův mlýn do Tábora. Pozvání pořádající agentury ARGO přijalo bezmála 40 šermířů z několika skupin. První ostruhy z boje mohl získat i Dan. A zkušenosti dřívějších turnajů zúročil i Kuba s Tomášem. Tomáš s Danem se dokonce dostali do semifinále a Kubovi tato hranice utekla o 1 bod. Na bedny vítězství to nestačilo, ale jedno ocenění jsme si odvezli. Tomáš obdržel z rukou Honzy Potměšila krásné čestné uznání za rytířské chování (mi si myslíme, že tam spíš mělo stát „pro nejstaršího šermíře“ J). Byla tam prima atmosféra, a protože Kuba v jednom ze soubojů porazil šermíře, který se umístil na 2. místě(Jan Mareš) a Dan zase toho ze 3. místa(David Černý), takže bylo těch malých vítezství hned několik. 

30. dubna jsme jeli na Slet čarodějnic na Santos do Sušice. Bylo to letošní první vystoupení upraveného Muzea, takže si vzájemně přiznáváme lehkou trému a optimisticky se povzbuzujeme. Co nás trápilo, vystihl Kuba na facebooku šermířskou modlitbou na tento den: „Bože dej, ať nezačne ch … pršet (cenzurováno J).“

Na čas přijíždíme k vjezdu, kterým jsme na Santos před lety přijeli. V pěkně rekonstruovaném vjezdu je sloupek, takže voláme pořadatelku, která nás navádí jinou cestou. Mraky lidí, čarodějnic, čarodějů a jiných bytostí se hemžilo mezi soutěžemi, stánky a tančilo na parketě.

Začínáme vybalovat a stavět a máme spoustu zvědavců a malých pomocníků. Vše jde svižně, končí kapela a jedem.

Kouřomet moc nekouřil a až na pár drobných chybiček, to bylo super vystoupení. Obecenstvo tleskalo po každém souboji a závěrečný ohlušující výstřel s děla, chtěli dokonce ještě jednou.

Pomocí malých pomocníků, máme v rekordním čase sbaleno a díky všímavé paní jsme nepřišli o partyzánu opřenou o strom. Klobáska a poděkování pořadatelky – vrchní čarodějnice – paní profesorky gymnázia v Sušici, byli hřejivou tečkou večera. 

9. května pořádal Ryky a jeho přátelé již 2. ročník ve střelbě z kuše na O Bavorovickou střelu. V příkopu strakonického hradu se sešla spousta známých, s kterými se setkáváme na Landštejně. Nechyběla rodinka Sloupů, což již předem znamenalo, že první místa jsou rozebrána. Ale přátelské setkání s nimi, s Fiedorů, s Rykym a dalšími bylo nad všechna vítězství. Nejlépe se nakonec umístila Markéta, která v souboji s Fanouškem skončila druhá a dostala krásného cínového rytíře. Dan přestřílel Toma a s 8 zásahy se dostal i do finále, v kterém Maršála i Krále střelců získala již zmiňovaná rodinka :).

23. května brzy z ráno vyrážíme do Žirovnice na Slavnosti žirovnického jednorožce. Tamní přírodní amfiteátr v zámeckém parkánu je krásný. Když neprší! Vystupovat jsme měli dopoledne v 10 jako první účinkující a jelikož ještě stánkaři neměli vybaleno, zvukař natahoval poslední kabely a po návštěvnících ani památky, dali jsme si 15 minut fóra, za což jsme dostali pěkný sprdunk. Na druhé vystoupení ve 13 hod. nastupujeme raději s předstihem a publikum nově nastudované Kase tleská. Aplaus si užívá premiérově i Markéta, coby dcera hospodského. Následoval průvod po náměstí a krátké představení hradnímu pánu všech účinkujících. Předvedený souboj Toma a Dana sklidil pochvaly i od kolegů šermířů. A pak už to šlo do háje … tedy počasí. Poobědvali jsme výborný guláš, Markéta si podržela na ruce sovičku Rozinku a pak už lilo a lilo. Přes nepřízeň počasí bylo velmi příjemné setkat se s šermíři-přáteli ze Streitaxu, od Sígrů a samozřejmě Jindřichů.  

25. a 26. května absolvují Tom, Dan, Fída a Kuba natáčení výpravného dokumentu Mušketýři pro BBC v ateliérech na Barrandově. Už kostýmová zkouška, na kterou jeli 16. května, ukázala, že tohle bude úplně jiná liga vystoupení, než na která se běžně připravujeme. Kostymérky v kostymérně, v které bylo od každého typu kostýmu nesčetně velikostí, spousta bot a přesných dobových doplňků, neměly problém obléknout Kubu a na pátý pokus obuly i Dana (všichni po mě chtějí kožený kostým s koženým pláštěm).

Na 80 komparzistů-šermířů se v pondělí v 5 ráno obléká, vyzbrojuje píkami (gumovými) a kordy (plastovými) a nechává namaskovat a tzv. patinovat. To když už měl každý na tváři přimalovaný nějaký ten šrám, poprášily je maskérky od klobouku po paty šedivým a hnědým prachem a ještě je poslaly projít se louží.

Samotné natáčení bylo bud o běhání po louce sem a tam nebo o ustavičném čekání na něco. Dvoudenní šichtu obohatil nejen výborný catering, ale i veselé příhody typu Danovo prasklých kalhot, Fídovo ztraceného podpatku z bot a hlíny z výbuchů úplně všude (už nikdo nechce kožený kostým a plášť, co váží 5kg).

Účinkování na takovémto projektu byla pro kluky určitě čest a hlavně pěkná zkušenost. Tak jen houšť, rejžové pište a volejte!

30. květen byl původně rezervován pro Katovice, ale ty se posouvají a my tedy vyrážíme do Střelských Hoštic do Školy v přírodě. Děti prvního stupně jsou úžasné, bezprostřední a velmi hlučné. Turnaj, v kterém si mohly volit zbraně nebo šermíře, je uchvátil, nebral konce a s výmluvným Tomášem trval neuvěřitelnou hodinu a půl. Přesvědčili jsme se, že i s 5 šermíři se dá udělat, krásné a poutavé vystoupení. A když už docházeli i Tomášovi silné hlasivky přišla na pomoc paní učitelka s píšťalkou. Střelba s pistolí se v aule setkala i s několika slzičkami, takže výstřel z arkebuzy i děla necháváme na ven a jen pro odvážné. Všichni jsme si to náramně užili, nechyběly společné fotky a neustálé dotazy: „Co má ten Roták v té kase?“.

2.-4. června bylo slavností Pasování čtenářů ve strakonické knihovně. Pro Tomáše už letitá zkušenost, kdy malé absolventy prvních tříd základních škol pasuje za čtenáře, ale letos přeci jen jiná. Před čtyřmi lety se po jeho boku účastnila pasování malá batolící se princeznička. A dnes před něho poklekla, hrdě podala ruku a zalomila palec bez uzardění, na rozdíl od Tomáše, dcera Markéta.

A ještě jedna premiéra. Třetí den pasování se tohoto úkolu ujímá Dan. Drželi jsme palce, aby neusekl některému dítku ouško, ale vše dopadlo dobře. Když už poplácával asi tak 100. dítko, začala se mu plést jména, ale paní ředitelka Karlovcová ho šeptem povzbudila, aby vydržel, že už bude konec. Vydržel a slíznul i smetánku, jak poznamenal Tom. Na fotce ve Strakonickém deníku mu to opravdu sluší (jako by nestačilo, že se ulil ze školy J).

19. června popasoval Tomáš ještě čtenáře v Katovicích, kde tato tradice, která byla později přenesena do Strakonic, již před deseti lety vznikla.

20. června jsme odjeli do Veselí nad Lužnicí. Projeli jsme bouřkou, ale na vystoupení už počasí vyšlo. V příjemném prostředí parku potkáváme sympatické známé pořadatelské tváře. Přijíždíme na čas (protože jsem 2x zabloudili), takže bez otálení jdeme nabídnout Turnaj šermířů. Diváci jsou úžasní, zejména ty dětští. Vybírají zbraně a šermíře a svou aktivitou nás nutí k různým improvizacím. Souboje i všechny palné zbraně vyšly perfektně a Kuba získal novou přezdívku Medvěd. Bylo to moc pěkné vystoupení, které jsme si spolu s diváky užívali i my.

28. června jsme zavítali na Pirátský dětský den do Dolan, kam nás pozvala Simča manželka Fidela. Travnaté cvičiště zdejších hasičů se zaplnilo dětmi z celé vesnice (asi 30 J), které byly zprvu velmi ostýchavé. Ale není malých akcí, jsou jen akce malé duchem a tahle k nim určitě nepatřila. Komorní až rodinná atmosféra nás provázela celým turnajem a výstřelem z tarasnice jsme se rozloučili a jeli na další štaci.

Do Katovic na další dětský den vjíždíme do zaplněného kempu u řeky Otavy. Obsazujeme krásný plácek u řeky mezi stromy. Volený Turnaj a krátká dojezdová vzdálenost dává mnoho kladného – vystoupíme již oblečeni z aut, vezmeme si zbraně a začínáme. Jen zvukař všechno brzdí – než si postaví aparát a sežene šťávu, uplyne dlouhých 10 minut. Pět šermířů a malá Markytánka, rozdávající obrázky, rozjíždí turnaj. Na otevřeném place začínají Tomášovi slábnout hlasivky (zase zvukař – nemá v mikrofonu baterky!), ale že se bude střílet, pochopí i ti, co moc neslyší. Vystoupení se povedlo, pořadatelé děkují, děti se dobývají Roťákovi do kasy a vyšperkovanou děkovačkou si to vyžehlil i zvukař. 

Skončil školní rok, přiblížily se prázdniny a s nimi i naše Štěkeň 11. července. Balíme s sebou opět celou klubovnu – hry, kulisy, přístřešek, aparát a samozřejmě kafíčko, vody a buchty. Je krásně, sluníčko připaluje, vše je postaveno už v poledne, tak máme čas na zkoušku Kasy. Souboj s Roťákem o jeho kasu je obohacen textem aktuálního světového dění: „Kam si myslíš, že jdeš?, Do Řecka? Pryč z Eurozóny?“ – nikdo nešermuje, všichni se smějí. Kolem druhé odpoledne přijíždí Al Rašídi, Jindřichové a Tlaminy – dětský divadelní soubor v početném doprovodu rodičů, sourozenců a prarodičů. Jen sokolník nikdy. Blíží se třetí hodina, návštěvníci plní oba parkány, je čas začít. Tomáš je na nervy ze sokolníka, zvukař pouští špatnou muziku, je vedro napadnutí. Turnaj byl od začátku do konce pozoruhodný. Hned na začátku se podaří Roťákovi kasou přerazit Fídovi sekeru a při dalším souboji láme Tom další sekeru. Kromě divácké režie se režírování ujal i zvukař (já), to když Tom s Danem chtěli předvést duelový souboj na kordy a já jim pustila Západ místo hudby na klasický duel J. A jelikož se sami neměli k ukončení turnaje, tak jsem jim tam šoupla Fanfáry a bylo hotovo.

Program Romantického odpoledne na zámku Štěkeň pokračuje dál DDS Tlaminy s vystoupením o neposlušné Karkulce, kterou hrála Markéta, 1 vlkovi, 5 vílách a 3 myslivců. Roztomilou nedokonalostí, krásným zpěvem a vtipným scénářem si toto vystoupení získalo srdce diváků a my rádi odměňujeme každou Tlaminku připraveným dárečkem.

SHŠ Jindřich sjedou svá vystoupení s precizností sobě vlastní. Sokolník nedorazil, nezvedá telefon, nevíme, co se stalo a takto to říkáme i návštěvníkům. Bohužel někteří odcházejí. Všechno ostatní funguje náramně – soutěže, ke kterým letos přibyly i velké krásné puzzle, Al Rašídi točí, koník ze Štětic vozí, Jana maluje dětem ksichtíky.

Třeboňský soubor loutkářů je prima parta a opět sehrála krásnou loutkovou pohádku, která se zejména těm nejmenším moc líbila. Odpoledne uteklo jako voda, bez sokolníka a bez DS Čelakovský (který „zapomněl“, že jede na vodu L) jsme naplnili časový program přesně. Je tu poslední dnešní vystoupení naše Kasa, povedla se a Tomáš se za všechny účinkující loučí s diváky, kterých letos přišlo rekordních 300 platících. (a díky neúčasti Sokolníka je to jediná Štěkeň v historii, která nebyla prodělečná J).

Třeboňské slavnosti Jakuba Krčína, 17. a 18. července, jsou velmi pěknou akcí, ale nesmí být 35 st. ve stínu. Takový horký víkend jsme ještě nezažili. V pátek zahajujeme slavnosti nočním pochodňovým průvodem. Musíme počkat, až v pivovarském dvoře dozpívá Helena Vondráčková. Po příchodu průvodu do Zámku se představuje Tomáš s Danem v bravurně zvládnutém souboji. Na to, že je tma jak v pytli a na souboj čekali nehnutě možná půl hodiny, se jim opravdu povedl. Přesto, že jsme si postavili stan a přístřešek v zámeckém parku, přespáváme v šatně divadla, které je velmi pěkné. V sobotu je snad ještě větší horko než v pátek. Vystupujeme na náměstí, nejdříve s turnajem a poté s Muzeem, byť bychom stokrát raději byli v parku. Odpoledne přichází blesková bouřka, která program a nás o půl hodiny posouvá, ale je alespoň o něco chladněji. Vyřešili jsme postavení kulis a zástěny a jedem. Do rozjetého Muzea nám vstupuje divák, který se nechce smířit s naším ztvárněním „historie“. Naštěstí se nám ho daří se zvukařem zpacifikovat a my zdárně ukončujeme produkci. Večer už nás čeká jen další průvod, který se zdá být po několika pivech příjemně snesitelný. Vyprovodili jsme Jakuba Krčína k rybníku, kde při světlech a hřmění ohňostroje, odjel po hladině zpět do pekla.

Na Choustník a na tamní obnovené slavnosti nás 25. července pozvala Miládka Fieodorů, jakožto pověřený organizátor. Zkrátka dostalo to na hrb, neboť pan starosta moc netušil, co taková akce obnáší. My jen věděli, že máme přivést všechno a že pojedeme Turnaj a Muzeum. Ukrutný kopec a kamenitá cesta byla zatěžkávací zkouškou nervů řidiče a schopností dodávky. Zaparkovali jsme na prvním možném místě a dali se do stěhování všeho do dalšího kopce, na plácek jen zdánlivě připomínající prostor pro vystupování. Ale nic není nemožné, zatloukáme kolíky do skály a stavíme plachty, kulisy i aparát. Všude je spousta vos a začínají být první popíchaní. Odplatou nám však je početné a milé publikum. Snažíme se pomáhat Miládce, jak to jen jde. Takže představujeme rychlý souboj v nekonečném čekání na úvodní slova pana starosty, hledáme tanečnice, které mají vystupovat, bubeníka, který měl ohlašovat vystoupení, nemělo cenu stále hledat. Nám se obě vystoupení povedla. Loučíme se s přáteli a spouštíme se z kopce do údolí a domů.

Loučení s prázdninami absolvujeme v nedalekých Modlešovicích 29. srpna. Je opět parný den, leje z nás už při tréninku před klubovnou. Omlouváme se, ale vystupujeme jen v košilích. Vybírací turnaj se tolik líbil, že jsme dostali i medaile (i já-zvukař)! 

Do Albrechtic nad Vltavou jsme 5. září byli pozváni za dětmi z letního tábora, které byly oblečené v historických tunikách ozdobené různými erby. Vybírací turnaj se tentokrát obešel bez muziky, ale i tak si ho všichni v krásném prostředí, kterému vévodila papírová replika hradu, moc užili.

V klubovně si dáváme oběd a vyrážíme na druhou dnešní akci do Mačkova u Blatné. Sraz rodáků na náměstíčku byl plný pěkného programu – hlavně mažoretky a tanečnice se klukům moc líbily. Prostor mezi stany na dřevěném pódiu nám nebyl moc příjemný a vtáhnout diváky do vystoupení bylo tentokrát těžší než obvykle. Střelba z arkebuzy se nepovedla, ale dělo i tarasnice, přesunuté do bezpečné vzdálenosti od lidí, vyšli perfektně. Přese všechna úskalí, až na pár drobností, jsme předvedli vystoupení, za které se nemusíme stydět.

Strakonice nejen sobě, tak se jmenoval týdenní nultý ročník festivalu, který uspořádalo ve dnech 10. – 13. září několik uskupení ve Strakonicích. Šlo o to, že všichni od divadelníků přes muzikanty až po nás, vystupovali zadarmo po celých Strakonicích. Ve čtvrtek večer zahajoval festival Strakonický Dudák, na kterém se již léta podílíme. Letos opět bohatší o několik rolí. Kromě Markéty a Tomáše, si nové role, kromě stráží, osvojil Dan jako hostinský a Kuba jako sluha tureckého krále. Přesto, že už byla zima a po dešti, přišlo se podívat docela dost lidí.

Strakonice nejen sobě pro nás pokračovali v pátek večer v programu Strakonice v republice. Do sálu katovny nastoupil Tom s Kubou s tím, že nic připraveného nemají. Tak klábosili, poštuchovali se a chytili se pod krky, ale na souboj vůbec nedošlo. Nakonec to byl nejlepší nápad večera.

V neděli se festival blížil do finále. Tušili jsme, že naše účinkování v Rennerových sadech bude spíše přesilovka. Dramaturgicky tohle pořadatelé hrubě nezvládli, jediná naše prosba – chceme být na hradě – nebyla vyslyšena. Po bohoslužbě a svatých zpěvech nám moc diváků opravdu nezbylo. Nic méně, komorní atmosféra neubrala na kvalitě našeho vystoupení, ba naopak. Dá se říci, že svého bojovníka nebo zbraň, si mohl vybrat každý divák. Perfektně vyšli i palné zbraně a zbyl čas i na divácké otázky. (Perličky dne: „Tomáš má čas, ten vystupuje, až v půl druhý, my v půl jedný ….“; „Máte všichni všechno, košile, boty, rukavice?“ – Markéta jde na boso – nemá střevíce, Roťák se ze sadů vrací pro kasu!)

A je konec sezóny, zase to uteklo jako voda. Zbývá oficiální zakončení výroční schůzí 30. října. Žádné mytí hlav se od šéfa tentokrát nekonalo, nebylo zkrátka proč, a tak chválu za pěknou sezónu, si užívali všichni.

A jelikož to byla zároveň oslava 10. narozenin Vendetty pozvali jsme bývalé členy, současné přátele a kamarády, kteří s námi měli nebo mají, co do činění. Setkání to bylo krásné, pozvání přijali Al Rašídi, Brácha, Dědek, Karfík, Lenka Smrtka a další. Utekla spousta vody v Otavě za dobu, co se známe a tak o historky z let minulých, nebyla nouze.

Takže milá Vendetto, vše nej do dalších let a hlavně dobrou partu přátel!

4. – 6. prosince probíhaly na strakonickém hradě Adventní trhy. Do programu jsme přispěli účastí v Živém Betlému, který byl v režii DS Čelakovský. Kluci sehráli vojsko krále Heroda v zapůjčené krásné zbroji z Hausáku. Krásně chrastili, když pochodovali. Já s Markétou a Danovo (!) Alicí jsme dělaly chudinu, která nesla dary. Vystoupení se jelo dvakrát a ikdyž bylo deštivo, diváci vydrželi a určitě jsme je nezklamali.

Poslední akce roku 2015 bylo vánoční posezení. V sobotu 19. prosince jsme zažehli pár prskavek na stromečku a vpustili vánoční pohodu do klubovny. Dětská očička našich nejmenších se tetelila nad dárky a i odrostlejší vendetťáci byli obdarováni. Pod vánočním stromkem jsme našli nová trička, mikiny, kalendáře, čokoládičky atd. A pak už se jen jedlo a pilo. Tak šťastné a veselé, milá Vendetto!

2018

3. února už máme za sebou několik tréninků, ale i chřipek, takže na první vystoupení jedeme s respektem, pokorou a zdarma. Charitativní vystoupení ve Vimperku jako poděkování koledníkům tříkrálové sbírky je v sálu hotelu Hvězda, … Číst více

2017

Leden zahajujeme pilným trénováním, stavěním nových soubojů, přepisováním scénáře nové hry, plánování potřebných kostýmů a samozřejmě naplněním sezóny. Na tréninky chodí nový člen skupiny Honza a Martin. Nejde o pravopisnou chybu, je … Číst více

2016

Začínáme psát 2. knihu kroniky, protože ta první je tak plná vzpomínek, že ani nejde zavřít. Začínáme psát 10. šermířskou sezónu skupiny, protože první vystoupení jsme měli v roce 2006, i když vznik skupiny datujeme … Číst více

2014

Je po Vánocích a my si začínáme zvykat psát nový rok 2014. Pozvolna se rozhýbáváme 11. ledna na prvním tréninku a oživujeme „Dartanana“, kterého pojedeme za týden na maturitním plese gymnazistů v Soběslavi. Týden utekl jako voda, je … Číst více

2013

12. ledna se scházíme na první trénink v novém roce. Plni odhodlání, nových předsevzetí a cílů. Tak snad nám jich pár vyjde! 10. února se koná maškarní ve strakonické Sokolovně a Tomáš přislíbil kamarádovi maličkou šermířskou … Číst více

2012

Zahajujeme 7. rok existence skupiny, v různých statistikách bývá sedmý rok soužití lidí kritický, doufejme, že u nás toto platit nebude. Co plánujeme, co chystáme, co se děje? Zaplňujeme kalendář na sezónu, připravujeme kulisy do nové … Číst více

2011

Je plesová sezóna, tak se ani není čemu divit, že první akce roku 2011, přesně 29. 1., je vystoupení na Plesu přátel ZUŠ ve Vlachovo Březí. Scénka na půlnoční překvapení měla být zprvu velmi vážná, ale v průběhu přípravy se změnila spíše … Číst více

2010

„A tak šel čas a já se toulám dál… v tělocvičně dřu dál a stále dál, kroky, výpady, souboje a divadlo, po celou zimu vedoucího poslouchám rád…“ Tak nějak by mohla znít upravená píseň po našem. Za okny je tuhá zima, … Číst více

2009

A je tu další nový rok, nová sezóna, nová vystoupení, nové štace a samozřejmě i nové zážitky. Začátek roku je mrazový, takže jako již tradičně se tréninky odehrávají v tělocvičně. Plány jsou, jako každý rok, nemalé. Každopádně nové … Číst více

2008

Nový rok začínáme plesem. Ale ne šermířsky, tanečně. Marek je maturant, takže Vendetta jde 29. 2. tančit polčíky a valky na maturitní ples. Krásný to začátek. Výrazné změny v obsazení skupiny oproti loňsku naštěstí nejsou, alespoň co se … Číst více

2007

Nový rok přinesl pár změn v obsazení – opustil nás Vláďa a přišel Marek, nová krev, tak uvidíme, kdy poteče…:-) Rok 2007, resp. sezónu, bereme vážně, takže nasmlouváváme vystoupení, až se nám z toho hlava točí. Na malý … Číst více

2006

Skupina historického šermu Vendetta vznikla 1. prosince 2005. Zakládající členové vzešli ze SHŠ Markýz ze Strakonic a byli jimi: Tomáš Jiřík, Lenka Králíčková a Jana Koubová. Odešli z jedné skupiny historického šermu, kde něco … Číst více