Historie
2014
Je po Vánocích a my si začínáme zvykat psát nový rok 2014. Pozvolna se rozhýbáváme 11. ledna na prvním tréninku a oživujeme „Dartanana“, kterého pojedeme za týden na maturitním plese gymnazistů v Soběslavi.
Týden utekl jako voda, je tu pátek 17. ledna a my rychle nakládáme a odjíždíme směr Soběslav. Kulturní dům není velký, je vyprodáno, a všichni chtějí dobře vidět. Takhle na těsno, jsme už dlouho nevystupovali. Fidel má v této scénì premiéru a hned ze sebe udělal hvězdu večera. Pod honosný žaket a brokátovou vestu si nevzal košili. Při pohledu na holé ruce, vypadal opravdu k popukání a úspěch byl zaručen.
1. a 8. února se už plně věnujeme přípravě nového vystoupení. Jak se zprvu zdálo, poskládat nesourodé scénky tak, aby celé vystoupení bylo variabilní, nebude tak jednoduché …
15. února se jedem účastnit turnaje Kubelíkův kord. Loni dostal Tom na pr …., tak letos to zkusí i Drobek J. Turnaj je opravdu o zkušenostech z podobných soutěží. Může se skoro všechno, a když vás nic nenapadá nebo protivník odolává, než se nadějete, jste vybodován. S modřinami a tržnými ranami odchází víc jak polovina účastníků. Krásné 2. místo vybojoval Čenda, škoda jen, že ne za naše barvy. Ale my se nedáme a příští rok nás tu máte zas!
A jak už jsem psala, rodí se nové vystoupení. Tvoření je nepřehlédnutelné, obzvlášť v klubovně, kde Gábina vyrábí jednu z hlavních kulis, stroj času. Furt jí říkám, že jí je v realitce škoda – její obrazy, masky, šperky jsou krásné. Rozličné techniky malování, lepení všeho možného i nemožného, jsou obdivuhodné. Na stroji času nebudou chybět ozubená kolečka, nádherné rafiky s lesklými kameny a spousta pérek a čudlíků. Naposledy vyrobené brýle ve stylu steampunk jsou úžasné. Byt je zlacenka, štětce myté v medovině, kam se podíváš, a někteří stále remcají něco o nepořádku, bude to určitě super.
Máme za sebou jarní přípravu, včetně celodenního tréninku 22. března. Dílo se rodí pomalu a ztěžka, každý máme nějaký ten problémek, proč nepřijít na trénink, co se líbí a co ne, jaká vystoupení a kde pojedeme … jsme lidé různí …
19. dubna jede Tomáš s Drobkem do Českých Budějovic v rámci akce Strakonice v republice – krátké vystoupení v přehlídce skupin a souborů ze Strakonic. Pokračující seriál, v kterém jsme již účinkovali v Písku a Praze.
3. května mi Vendetta udělala krásnou oslavu k narozeninám. Díky moc, mám Vás všechny ráda.
24. května máme domluvené nahrávání mluvené slovo do vystoupení Fontána a premiérového Muzea. Krásný hlas, při kterém naskakuje husí kůže, nám propůjčil Míra Valha. Tak mluvené slovo by bylo, ještě zbývá doladit muziku.
31. května jedeme do Číčenic na Dětský den, kde jsme před 7 lety měli jedno z prvních vystoupení. Jsme 4 a mluvené slovo „Tak tady je máte, Skupinu historického šermu Vendetta …“, působí tragikomicky. Zrovna mě napadlo, že Tři mušketýři s Dartananem, by bylo to správné označení. Ale zvládli jsme to, furt to bylo kvalitní vystoupení se 7 souboji, z nichž 5 měl Tom a trochu se zadýchal J. Dětem se to líbilo, paní starostce a nám taky a ještě nás skvěle pohostili.
Na to, že nás bude takhle málo, si musíme zvykat. Díky nečekanému, ale krásnému překvapení, ale o tom až později …
Den regionu, tak se jmenovala akce ZŠ Dukelské dne 2. června, kam jsme byli pozvaní. Opět jsme v problému, vystupovat v pondělí v poledne, opravdu může jen Dan s Tomem a Kuba, který si vzal dovolenou. Je krásný letní den a na travnatém prostranství vedle tělocvičny právě dohrává kapela. Stavíme aparát a jdeme na to. Je tu pár dětí, ale když končíme je prostor plný. Na závěr odpaluje dělo paní učitelka, to kdyby praskla škola, aby to nebylo na nás.
2. června je taktéž zahájen maratón pasování prvňáčků ve Šmidingerově knihovně. První den pasuje Tom, následující dva dny premiérově Kuba.
A máme tu další velké narozeniny, tentokrát Gábiny. Kamarádi šermíři i nešermíři se 7. června sešli, aby Gábině pogratulovali a nejen k narozeninám. Legrační byl jejich záměr spát ve vojenském stanu v příkopě, to by bylo v pořádku, kdyby si nezapomněli vzít i druhou půlku stanu J.
Je teprve 14. června, ale vypadá to, na parné léto, teplota atakuje 35 st. C. Stavíme kulisy v příkopu pro generálku nového vystoupení. Vlastně takovou před generálku, protože generálku pojedeme vzápìtí sehrát do Poříčí pro čtvrťáka z Dukelky, kteří jsou v tamním kempu na rozlučce s I. stupněm ZŠ.
Ani tohle vystoupení se nestalo výjimkou. Rodí se stejně těžko, jako všechna předchozí. I když by měl být èas už jen ladit a ladit. Závan větru rozbíjí kulisu obrazu. Možná to bylo znamení, každopádně rychle tvoříme alternativní řešení, balíme a odjíždíme do Poříčí.
Tak začínáme. Civilní kostýmy budí podezření, že vůbec nepůjde o historii, ale hra se rozjíždí, tak jak má. V polovině dějství na mě zpoza plachty horlivě gestikulují. Čeho jsme se obávali, je tu, Gábinì je nevolno a nemůže dál hrát. Improvizujeme, vypustíme Gábiny scény a jedem dál, jako by se nechumelilo. A světe div se, nikdo nic nepoznal, to je výhoda poskládaného vystoupení.
Přesto doufáme, že Gábině časem bude líp a že zimní přípravu jen tak nevyhodíme, ale pořádně se s novým vystoupením všichni předvedeme.
21. června ve Svéradicích na srazu rodákù sehráváme turnaj v obsazení Tom, Dan, Fidel a Drobek a Markétka jako stafáž. Poprvé měl Dan nejvíce soubojù a zvládnul to skvěle. Až na tvrdý asfalt, který pocítily Drobkova košile i loket, to bylo vydařené vystoupení.
I s málem se dá udělat hodně.
26. června ve Strakonicích na hradním nádvoří se hrál Strakonický Dudák aneb hody divých žen v podání DS Čelakovský. Od počátku této divadelní hry zde Tomáš hraje prince a stráže někdo z Vendetty. Tentokrát se do herecké družiny přidala i Markétka, jako Kačenka nejmladší dcera Kalafuny. A byla kouzelná.
Každoroční pivovarskou pout ve Strakonicích zahajuje sládek výstřelem z děla. Dříve to bylo spojeno i s šermířským vystoupením a hrami pro děti tzv. Dráčkem Podskaláčkem. Letos 27. června jsme o zahajovací výstřel byli požádáni my. Tomáš ládoval, a když se Kuba ptal: zda tam vždycky láduje 2 a půl odměrky a odpověď zněla: ne, jen dneska, tušil velkou ránu. Netušili návštěvníci, takže zahájení slavnosti, byl velmi velmi silný zážitek.
Do Veselí nad Lužnicí vyrážíme 5. července na pozvání „Vikinga“ z tamní skupiny. Akcička v parčíku za kulturákem s několika účinkujícími, s několika stánky a nezbytným občerstvením, měla příjemný komorní nádech. Děti neřízeně bojovaly dřevěnými meči a dospělí přehazovali vycpaná prasátka přes hradbu z provazu. Přijeli jsme převlečení půl hodiny před plánovaným výstupem, ale pořadatelé byli v předstihu, takže jsme sehráli turnajíček hned. Nebylo co více nabídnout a vymýšlet … Markétka jako stafáž doplňovala tři mušketýry s Dartananem.
Ale byl to nějaký smolný den nebo místo. Tomáše lehce píchnul Drobek do stehna, pak si Drobek po výstřelu z děla vyplachoval oko a člen vikingských řad to měl i se šitím.
26. července jsme uspořádali už sedmý ročník romantického odpoledne na Zámku ve Štěkni. Vrcholek naší sezóny začíná v 9 ráno nakládáním aut a káry, která je nacpaná k prasknutí. Na parkánech u Zámku vše zase vykládáme. V rekordním čase stavíme plachtu, už jsme se to naučili J. Ted zbývá už jen secvičit změny v nové hře, z které nám vypadla těhulka Gábina, a protože jsme se dřív nesešli, tak to vezmeme z jedné zkoušky rovnou k premiéře, to bude mazec. Začínáme v 15 hod., o hodinu dřív než před rokem, abychom se nerušili zase s koncertem. Návštěvníci přicházejí, brzo se zdá být plno. Účinkující, kteří jsou pokaždé jiní, byli i tentokrát perfektní. Od kapely Die Grácie, přes tanečnice Ignis Marinis a třebonské loutkáře, až po šermíře z A.K.A. s budoucím tatínkem Čendou. Na jejich vystoupení jsme byli moc zvědaví, přeci jen „šermují pro film“. A bylo na co se dívat, tak zase někdy neviděnou (pokud jste se neutopili 28.7. na jezu ve Vyšáku J).
Naše premiéra Muzea dopadla, dle ohlasů i našich pocitů, velmi dobře. Netradiční pojetí prohlídky muzea s nehistorickým strojem času se za zvuku formule rozjel přesně v 18 hod. Oživlý vikingský bojovník (rozbil naší poslední sekeru) a Indiana Jones v podání Fidela, byl úžasný a syn Vládík, měl nebetyčnou radost z mlácení tatínka. Kuba si zahrál Sherlocka Holmese a ohromil diváky v masce hrdiny hvězdných válek Darth Vadera. Tomáš s Danem sehráli muzejníky i napínavý souboj na hudbu Tenkrát na západě. Tečku na závěr udělal Drobek jako neodolatelná tančící uklízečka. Smích neskrýval ani Marek Šitnerů, který nám celý den pomáhal. Samozřejmě, že chyby se našli a Brácha nám je rád do noci sděloval …
Byl to krásný den, krásná akce, jen těch 200 návštěvníků je pořád málo …
Sedlice pořádala 9. srpna krajkářskou slavnost a letos byla laděna do historična, takže již začátkem roku jsme byli přizváni k účinkování. Program se ladil do posledních chvil. Nejdřív to byly 3 vystoupení a celý den hry, pak jsme zajistili Rozálku s historickým tancem a rázem jsme měli pouze 2 vystoupení a hry, ale netrvalo dlouho a požadavek se rozrostl o jedno blíže nespecifikované vystoupení – kdy měla hrát kapela Holba a my „měli něco dělat mezi diváky“. Fantazie pořadatelů – scénáristů je bezedná. Byla jsem z toho nervózní už od rána – nemám ráda improvizace, vždycky se něco semele, co zaimprovizovat nejde.
A další překvapení na sebe nenechala dlouho čekat. Dan si nevzal košili a nebyl v tom sám, Fidel se musel přidat. Měli štěstí, že Kuba jich do vystoupení potřebuje víc. Půjčil jim košile bez límců, vypadali jak trhani, ale alespoň nebyli nazí.
Turnaj, hry, Muzeum, improvizace, rozbitý reprák, to vše byl jeden dlouhý den.
16. srpna jedeme na Buškův hamr na kovářské slavnosti. Na akci zaskakujeme za Berity. Jedeme už převlečeni a s pár zbraněmi se vejdeme do jednoho auto (jen Kuba musel do kufru).
Parkoviště před hamrem je plné, lidí je tu dost, vypadá to tu hezky, jen ten plácek před pódiem mohl být větší. Hraje tu i kapela Patrola, kde má Dan strejdu. Jejich zvukař ovládá aparát na dálku přes tablet, takže nám chvilku trvalo, než jsme rozchodili to, co potřebuji já. Černé mraky se přiblížily a jen co usedla královna na trůn, zpustil se liják. Ale kluci se drželi statečně, až na jeden odpískaný souboj, sjeli všechny a ještě skoro na jedničku. Promoklí na kůži, sklidili zasloužené ovace diváků.
Již 21. ročník Mezinárodního dudáckého festivalu se konal ve Strakonicích. Začíná 21. srpna večerním průvodem městem, v jehož čele jde Tomáš s vlajkou Strakonic a za ním Markéta s lucerničkou a ostatní s pochodněmi. Tisíce lidí se přišli podívat na účinkující, kteří v následujících třech dnech budou na festivalu vystupovat. Tleskalo se i nám, což potěšilo a ještě víc, že nás lidé už znají: „To je Vendetta, jen tenhle (Čenda) k nim nepatří“. Za 37 minut jsme dovedli čelo průvodu na hrad, což je zatím nejlepší čas. Občerstvujeme se u Sarky v Jedárně a v půl deváté zapalujeme pochodně podruhé, abychom osvětlili pódium při Kasacím. Za půl hodiny je ukončen zahajovací ceremoniál a my můžeme odejít.
Do Žichovic na jejich tradiční dožínkové slavnosti jedeme 23. srpna. Stále probíhá MDF a my stále máme před dveřmi stánek, nezbývá než vysadit dveře do klubovny a nakládat dodávku postavenou na silnici. Děsí nás představa, že odpoledne budeme provádět to samé, ale mezi mraky návštěvníků!
Přes noc se všichni seznámili s novým scénářem k Muzeu. Nervozitu a obavy převážila obrovská pohoda, která panovala v té hrstce bojovníků.
Program začal s půlhodinovým zpožděním, ale nikomu to žíly netrhalo, prostě pohoda na všech stranách. Hned na začátku se pořadatelé omlouvali, že nemají dělo na zahajovací výstřel, tak jsme nabídli naše a hbitě naládovali, „Kuba: Kolik tam mám dát prachu? Tom: Sypej, já ti řeknu. Tom: Nemáme papír. Dan: Mám kapesníčky. Fidel: Nemáme odpalovák. Tom: Zapálím to zapalovačem.“ a výstřel to byl krásný.
Abychom se neopakovali, nejeli jsme turnaj, ale režii jednotlivých soubojů dirigovali diváci. Volili si zbraně, ke kterým Tomáš přiřadil bojovníky, řekl pár historických faktů a já měla čas najít tu správnou muziku ke zvolenému souboji (jen jednou jsem se netrefilaJ).
Projedli jsme žravenky a předpřipravili rekvizity na Muzeum. Máme jednu písničku na postavení plachty a kulis, skoro jsme to stihli.
Další premiérové Muzeum se vydařilo, přeobsazení rolí jakoby ani nebylo a drobné rozdílné detaily vždycky budou, nejsme přece stejní. Rozborku kulis zvládáme v rekordním čase. Loučíme se se skvělým publikem a s neméně skvělým starostou Žichovic, kterému se
vystoupení líbila a navíc řekl krásnou věc, „už vás bereme jako domácí účinkující“. Děkujeme a zase za rok neviděnou!
Vimperk nás hostil na svých slavnostech 30. srpna. Tradičně začíná dlouhým průvodem přes celé město. První vystoupení, přepracované Muzeum jedem na Arkádách. Jsme první v programu, takže máme čas připravit si v klidu scénu, dokonce ani žádní návštěvníci tu nejsou. V půl jedné ale začínáme před zaplněnými lavičkami. Vše klapalo docela dobře, až na úplném závěru jsem přepnula muziku tak rychle, že jsem zkrátila, v podstatě vypustila scénu Tomáše a Dana se zdravicemi. Tomášovo vzteklý výlev jsme slyšeli všichni. Mrzelo mě to, ale vrátit se to nedá. Snad i zvukař má právo na chyby …
Do druhého vystoupení na II. nádvoří nám zbývají dvě hodiny, takže vyrážíme na občerstvení, které mají vimperští zvládnuté skvěle. Výborný guláš, buchty, tousty a kafíčko si účinkující užívali stranou všeho a přitom mezi sebou.
Turnaj s diváckou volbou zbraní nebo bojovníka se vydařil i přes malinkatý deštík. Sbalili a rozloučili jsme se zase na rok s Vimperkem a v podstatě i se sezónou.
1. listopadu jsme se utkali s dalšími skupinami na Festivalu bojovníků v Táboře v Housově mlýně. Propozice pro soutěžící zněly jasně – 6 minutové šermířské vystoupení. Původní plán, že ořežeme Muzeum, jsme zavrhli. Stále to bylo 11 minut dlouhé a s kulisami na malém prostoru, by to byl velký problém. On to byl i tak.
Dopoledne strávili kluci na workshopu, prý velmi poučný, jak komentovali do kamery zdejšímu redaktorovi, já s Markétou jsme si užívaly v Muzeu čokolády a marcipánu. Podle programu měla soutěžní část začít ve 14 hod., ale jak tvrdil hlavní pořadatel „Festival je živý organizmus, neustále se vyvíjí“. V praxi to znamenalo, že nikdo nic nevěděl a nic se nestíhalo.
K mému překvapení se do soutěže přihlásilo pouze 5 skupin, z toho jedni Poláci a Slováci. Původní verze o rozlosování pořadí skupiny, se vyvinula (viz. „živý organizmus“) v chaotickou volbu spočívající v házení papírové koule s názvem skupiny na moderátora soutěže. Praktický dopad = nervózní soutěžící narvaný venku mezi dveřmi a fronta zvukařů u nervózního zvukaře, v očekávání, kdo jde na řadu a kterou muziku a z čeho si pustí.
Na plac tak 4x3m se čtyřmi sloupy, všude kolem diváci, porota, která nemohla ani sedět, páč by nic neviděla, jsme se fakt nevešli. Minimálně dva záseky ve sloupech patří i nám. To se podepsalo i na výsledném hodnocení porotou. Místa s medailemi jsme neobsadili, hodně to mrzelo jen Markétu. Nám ostatním bylo jasné a na hlas řečené i porotou že „Všichni, kdo najdou odvahu zúčastnit se soutěže, jsou vítězové“. Dali jsme do vystoupení to nejlepší ze sebe, zejména Dan, a tenhle pocit, byl nad všechna vítězství. Odnášíme si další ostruhy z boje, kde zvítězili Ti nejlepší, což byla nepřekonatelná skupina Balestra.
Sezónu jsme ukončili 8. listopadu výroční schůzí. Pracovní část byla tentokrát poklidná a věcná. Prostě je jasné, že ve čtyřech se domluvíme vždycky!
Zveme, jako každý rok, všechny bývalé členy a stálé současné kamarády. A letos jich bylo víc než židlí. Z počátku jsme měli obavy, že čím nás je méně aktivních členů, tím i ubývá množství přinesené krmě, ale všeho bylo dostatek a nikdo si nestěžoval. Kromě stálic Dědka Romana, Ládi, Venci a Bráchy, přišla i Lenka Smrtka, což bylo velmi milé. V širokém kruhu rodinném – maminka, tatínek, budoucí tatínek – se přikutálela těhulka Gábina, dokonce i s Bohoušem. Kdo nám chyběl, byl Marek. Ale nechyběl krásný dort od Simči ve tvaru mušketýrského klobouku a hlavně dobrá nálada.
19. prosince se scházíme naposledy v tomto roce, abychom poseděli u vánočního stromečku. Chodba svítila v záři svíček a světélek, klubovnou zněly koledy, pod stromečkem v okně byla spousta dárků, hlavně pro ty nejmenší – malého Fidela a Markétu. V úzkém vendettáckém kruhu jsme pojedli cukroví, popili vína a hlavně si popřáli to nejlepší do dalšího roku.
2024
Tréninky v tělocvičně jsou o Tomášovo nervi. Mahony, když už přišel, tak pozdě, Roťák nestíhá přijet z cest, sem tam nějaká rýmička, no zkrátka všichni se snad nesešli ani jednou. Nejpoctivější je benjamínek Jeník. S tátou … Číst více
2023
Rok 2023 Tréninky v tělocvičně s novým rokem zdražily na trojnásobek, takže vyžadovaná přítomnost je o to silnější. Bohužel nás sužují nemoci, takže se nám nedaří scházet tak, jak by si šéf představoval a jako každý rok před … Číst více
2022
Po silné covidové vlně se snad už blízká na lepší časy a nás čeká první vystoupení, i když ne šermířské, ale pouze soutěžní na čarodějnicích v Panské zahradě. Takže je připraven zbrusu nový terč na šipky, nabroušené nože … Číst více
2021
Je tu rok 2021. A nezačíná dobře. Nouzový stav kvůli pandemii Covid-19 trvá a s ním spojená omezení. Žádná setkávání, žádné tréninky, žádné plány, protože nikdo nevidí na konec. V březnu atakujeme počet nemocných v ČR … Číst více
2020
Ještě jsme si nezvykli na letopočet 2019 a už je 2020. Vendetťácké děti rostou a máme dalšího maturanta. Mahonyho maturitní ples se konal 17. ledna v sále ve Volyni. Slíbili jsme mu vystoupení a tak vlastně zabil dvě mouchy … Číst více
2019
25. ledna po pár trénincích v novém roce jedeme do Vodňan na Maturitní ples Danovy Čeňky. Nejen jako Vendetta, ale jako rodinka nebo obráceně? Když jsme s Markétou a Tomem přijeli před zhasnutý kulturák, bylo něco špatně. Neměli jsme … Číst více
2018
3. února už máme za sebou několik tréninků, ale i chřipek, takže na první vystoupení jedeme s respektem, pokorou a zdarma. Charitativní vystoupení ve Vimperku jako poděkování koledníkům tříkrálové sbírky je v sálu hotelu Hvězda, … Číst více
2017
Leden zahajujeme pilným trénováním, stavěním nových soubojů, přepisováním scénáře nové hry, plánování potřebných kostýmů a samozřejmě naplněním sezóny. Na tréninky chodí nový člen skupiny Honza a Martin. Nejde o pravopisnou chybu, je … Číst více
2016
Začínáme psát 2. knihu kroniky, protože ta první je tak plná vzpomínek, že ani nejde zavřít. Začínáme psát 10. šermířskou sezónu skupiny, protože první vystoupení jsme měli v roce 2006, i když vznik skupiny datujeme … Číst více
2015
Začátek roku jsme v očekávání, tedy hlavně budoucí maminka Gábina a nečekali jsem dlouho. 15.1.2015 spatřil světlo světa Filípek. Takže Filipe, vítáme Tě na světě a přejeme Ti, aby z tebe vyrostl šermíř, krásný po mamince … Číst více
2013
12. ledna se scházíme na první trénink v novém roce. Plni odhodlání, nových předsevzetí a cílů. Tak snad nám jich pár vyjde! 10. února se koná maškarní ve strakonické Sokolovně a Tomáš přislíbil kamarádovi maličkou šermířskou … Číst více
2012
Zahajujeme 7. rok existence skupiny, v různých statistikách bývá sedmý rok soužití lidí kritický, doufejme, že u nás toto platit nebude. Co plánujeme, co chystáme, co se děje? Zaplňujeme kalendář na sezónu, připravujeme kulisy do nové … Číst více
2011
Je plesová sezóna, tak se ani není čemu divit, že první akce roku 2011, přesně 29. 1., je vystoupení na Plesu přátel ZUŠ ve Vlachovo Březí. Scénka na půlnoční překvapení měla být zprvu velmi vážná, ale v průběhu přípravy se změnila spíše … Číst více
2010
„A tak šel čas a já se toulám dál… v tělocvičně dřu dál a stále dál, kroky, výpady, souboje a divadlo, po celou zimu vedoucího poslouchám rád…“ Tak nějak by mohla znít upravená píseň po našem. Za okny je tuhá zima, … Číst více
2009
A je tu další nový rok, nová sezóna, nová vystoupení, nové štace a samozřejmě i nové zážitky. Začátek roku je mrazový, takže jako již tradičně se tréninky odehrávají v tělocvičně. Plány jsou, jako každý rok, nemalé. Každopádně nové … Číst více
2008
Nový rok začínáme plesem. Ale ne šermířsky, tanečně. Marek je maturant, takže Vendetta jde 29. 2. tančit polčíky a valky na maturitní ples. Krásný to začátek. Výrazné změny v obsazení skupiny oproti loňsku naštěstí nejsou, alespoň co se … Číst více
2007
Nový rok přinesl pár změn v obsazení – opustil nás Vláďa a přišel Marek, nová krev, tak uvidíme, kdy poteče…:-) Rok 2007, resp. sezónu, bereme vážně, takže nasmlouváváme vystoupení, až se nám z toho hlava točí. Na malý … Číst více
2006
Skupina historického šermu Vendetta vznikla 1. prosince 2005. Zakládající členové vzešli ze SHŠ Markýz ze Strakonic a byli jimi: Tomáš Jiřík, Lenka Králíčková a Jana Koubová. Odešli z jedné skupiny historického šermu, kde něco … Číst více