Historie

2013

12. ledna se scházíme na první trénink v novém roce. Plni odhodlání, nových předsevzetí a cílů. Tak snad nám jich pár vyjde!

10. února se koná maškarní ve strakonické Sokolovně a Tomáš přislíbil kamarádovi maličkou šermířskou účast. Opravdu maličkou, šel tam sám. S Petrem Králů alias Bráchou zavzpomínali na staré časy, vyškolili pár malých šermířů, kteří se mydlili hlava nehlava naštěstí jen kordy s dlouhých balónků a ukázali, jak by to mohli umět za dvacet let.

Maškarní pro dospělé pořádají Al Rašídi 16. února ve Sklípku. Za Vendettu rozhodně nezklamal Tomáš ss skřítkem Medovníčkem, Kuba, Marek a Gábina s Čendou. Klábosení a tanečky se protáhli do ranních hodin, ale stálo to za to.

Objevila jsem úžasný obchod v Domažlicích s ještě úžasnějšími látkami na kostýmy. Takže jsme utratili už méně úžasnou sumu peněz a já se dala do šití. Chybějící uniformy vojáků pro Kuba a Drobka jsou hotové. Čeká mě pokus o nové žakety. Studuji knížky, kreslím a trhám střihy, ale nakonec se přeci jen rodí první ze zeleného dyftýnu zdobený stříbrnou prýmkou a knoflíky. Buď mám divně rostlého figuranta nebo něco je špatně. Vyměňuji levý rukáv za pravý a ejhle už je to lepší. Nádherně modrý dyftýn je škoda zkazit, tak snad se to povede. Zlatá prýmka na modré je krásná, rukávy jsem ušila jinak, abych je zase nepopletla. Jo, tenhle se povedl, ikdyž … já nikdy nebudu spokojená.

„A nezapomeň na kalhoty a vestičky by to chtělo.“ To si snad děláš … nedělal!

První počin vestičky je z prostěradla. Špatně střihnout do brokátu, kdy metr stál, jak sedmička hodně dobrého vína, to by bylo hodně blbé. Ještě přišít 15 knoflíků a bude to, ještě 14, 13 … Komplety jsou hotové, alespoň jsem si to myslela. A co fiží? (ustřihněte si kus záclony!)

 

Tomáš si chce zkusit absolvovat turnaj v šermu. Byť je odrazován, že dostane na pr …., 23. března odjíždí na Turnaj Kubelkův kord do Prahy. Vybaven zašpuntovanou zbraní, ochranou vestou a kuklou, vstupuje do ringu resp. na planž. Všechno mu sebrali, všechno mu půjčili, pro dodržení stejných podmínek pro všechny. Soutěží se ve třech kategoriích: šavle, kord a dvouruční meč. Pavouky zaregistrovaných jsou sestaveny. Souboje začínají a končí pěti zásahy jednoho z účastníků. Šermíři poskakují a zákeřně útočí, kolem nich rozhodčí a publikum.

A co náš Tomáš? „Než jsem se rozkoukal, prohrával jsem 0:3. Byl to ten šerm, který se odehrával v té době, na kterou mi si jen hrajeme. Nenacvičený a zákeřný, s jediným cílem: zabít nebo budeš zabit. Úplně bez bodu jsem neodešel, nelituji, byla to dobrá zkušenost.“

 

Na trénincích je nás čím dál míň, o to víc narůstá nervozita, vztek a zoufalost, jak takhle dál …

Na druhou stranu jsme natolik odvážní nebo pošetilí, že souhlasíme se spoluprácí s kulturním střediskem na pořádání Rumpálování. Skládáme program, sháníme účinkující a zařizujeme spoustu dalších věcí spojených s touto krásnou a tradiční akcí, která určitě patří na strakonický hrad. Oproti dřívějším ročníkům bude ten letošní pouze jednodenní. Ale věřím a doufám, že bude stát za to.

 

A začíná nám sezóna. 19. dubna se účastníme závěrečného galakoncertu festivalu Salve Caritas – Salve Vita. Mentálně, sluchově, zrakově a tělesně postižení hudebníci jsou mimořádně úžasné publikum. Reagují tak spontánně, že okamžitě víte, zda se jim vystoupení líbí nebo ne. V lítém souboji  mušketýrů přežije jen My Lady a Dartaňan, ale není to žádný tragický konec, ba naopak a to potvrdily i úsměvy a potlesk diváků.

 

27. dubna jedeme do Lnář, čeká nás slavobrána pro svatebčany a následné vystoupení pro jejich obveselení. Svatebčané jsou v historických kostýmech, zní historická hudba a naše vystoupení dokresluje krásně celou slavnostní atmosféru. Tak hodně štěstí novomanželé!

 

Tak kolegyně, připravit košťata a startujeme. Je 30. duben a my startujeme na Slet čarodějnic do Sušice. Sportovní areál nedaleko náměstí je zaplněn čarodějnicemi všeho věku a sem tam i nějakým Harry Pottrem. Kapela dává ještě Kabáty a už jdeme na řadu. Turnaj pro královnu čarodějnici se rozjíždí, muzika hraje a už nehraje – došla baterie v noťasu, ale nikdo nic nepoznal, stihla jsem ho zapojit v přestávce mezi souboji. Tomáš dostal přes palec a Gábina po zaslouženém vítězství i líbesbreef na tácku od klobásy a na ubrousku, taky od klobásy. Moc pěkné pohodové vystoupení, úžasné publikum, dobrá večeře a na závěr i trocha pohoupání na lanových atrakcích.

Na 1. máje je přislíbená účast při vernisáži výstavy obrazů strakonického malíře Jiřího Mášky v Local Clubu Pí v Písku. Kromě nás se zde prezentovali i strakoničtí loutkáři a ochotníci. Vtipný scénář od Petra Hnila k souboji dvou rytířů z dvou nesmiřitelných měst Strakonic a Písku, skvěle sehráli Tomáš s Kubou a rozveselili tak všechny přítomné.

 

V neděli 19. května večer se nad Strakonicemi stahují mračna, právě když jdeme k Al Rašídům na grilovačku. Během chvilky se strhla bouřka, která přinesla kroupy velké jak cvrnkací kuličky. To bylo pozdvižení – dětičky dělaly ledové koule, velcí kluci nabírali lopatou kroupy do sudu na vychlazení lahváčů. Švanda skončila v 19:30 telefonem, že máme vytopenou klubovnu. Voda a bahno bylo všude. Naštěstí nemáme na podlaze ty nejcenější věci, takže faktické škody nebyly tak vážné. Přesto jen úklid trval týden a možná měsíc budeme vysoušet zdi.

 

V pátek 24. května se balíme k odjezdu do Žirovnice na Slavnosti žirovnického jednorožce. Budeme tam přes noc, takže kromě nezbytností k vystoupením přibalujeme 9 karimatek, 9 spacáků, několik polštářků a jednoho plyšáka. Zámek v Žirovnici a přilehlý přírodní amfiteátr je moc hezký, ale hnusný počasí všechno kazí. Je hrozná zima, kterou znásobuje studený vítr. Pod postaveným přístřeškem večeříme dobroty z grilu od Drobka a chvátáme do tepla hospody. Z celé šermířské obce jdeme spát do Sokolovny jako první. Ale ještě než jsme pořádně zabrali, začali se trousit rozjaření spolunocležníci, kteří buď dělali hrozný kravál, nebo neskutečně chrápali, když zrovna nezvraceli. Do rána už neusneme. To bude dlouhý den. Počasí je horší než z večera, no hnus. Jdeme do kostýmů, abychom prošli průvod městem a pak už předvádíme Fontánu. Až na malá šermířská zaváhání se povedla a sklidili jsme velký potlesk diváků a pochvalu ostatních šermířů. Druhé premiérové vystoupení Mušketýr, Bojovník, zkrátka On – se také povedl, byť byl a je ještě trochu syrový. Jsme promrzlý na kost, v běhu se odehrává rozlučkový průvod a honem sbalit do aut a domů, do teplé vany a do postýlky.

Blíží se konec školního roku a s ním hlavní ššermířská sezóna. Během června ještě Tomáš a Marek slavnostně pasují školáky na čtenáře ve Šmidingerově knihovně a předškoláky v některých mateřských školách.

Příprava na Romantické odpoledne na zámku Štěken vrcholí. Plakáty, na kterých je podkladem fotka lehounce zahalené, chcete-li odhalené krásné dívky se zbraní (redakce jméno dívky zná), vzbudila nečekanou vlnu nevole …. leč už zbytečnou, plakáty jsou vytištěny. Vygradované nedorozumění se těžko napravuje. A to byl začátek problémů se Štěkní.

6. červenec je tu a s ním už 6. ročník Romantického odpoledne na zámku ve Štěkni. Do programu jsou pozváni šermíři z Beritu, kteří přijeli jen dva L. Projíždky na koni jsou také v ohrožení. František prodal koně. Ve Štěkni mají koně Hanušů – ne však takové, které by vozily děcka, a pak sl. Nová – která však nemá čas, ale půjčila by koně. Když už jsem sehnala ochotnou, koní znalou, vodičku, přeci jen nakonec dávám na její radu a zajištujeme koníka ze Stájí ve Štěticích. Další problém zažehnán. Loutkáři potřebují odvést kulisy, takže už v pátek se do dodávky skládá velký sud, loutky a kontrabas. V sobotu ráno už balíme všechny naše potřebnosti od plachet po kostýmy včetně soutěží a nezbytnou pokladnu a konvici na kávu. Do Štěkně přijíždíme před polednem a neustále sledujeme v dusném počasí kroužící mraky.

Je půl čtvrté a lidi nikde, Láda Al Rašíd u velbloudí houpačky dotahuje šrouby a uklidnuje mě, že lidi přijdou na čas. A žerou tu komáři, strašně. Kromě tradičních soutěží máme i dvě nové – Kuba věštírnu a Gábina malování na obličej. Markéta je namalovaná, Čenda má přes půl obličeje tygra, já na čele diadém a Filip oko Kiklopa (to si myslí jen on J). Jsou čtyři –

návštěvníci přicházejí – kůn je ještě na cestě a tanečnice je ztracená v Blatné – problémy kam se jen podíváš.

Program běží, asi, já sedím za pokladnou a žadoním o každou drobnou minci – první platící má tisícikorunu.

Začíná loutková pohádka a s ní i déšt, sic drobný, ale vytrvalý. Děti statečně koukají, rodiče prchají do útrob zámku. Registruji jen frontu na malování na obličej – to si Gabča pěkně zavařila. Odchází na vystoupení, fronta zůstává, děti pláčou, maminky se bouří. Gábina vydejchává vystoupení a už běží malovat znova. Obdobně jsou na tom i ostatní soutěže, krom rybiček – ty si loví dětičky samy, a ulovené odnášejí L. Jsme poučeni – soutěže a tři vystoupení vendetáků zároven nejde dohromady!

Nebyla to akce plná jen problémů – dorazivší tanečnice byla opravdu úžasná a  bubeníci Wild Sticks, bubnující i na plastové popelnice, sklidili obrovský aplaus. Premiéra Z(a)traceného byla, no, tak jak to na premiérách bývá … Co závěrem? 250 platících se snad dobře bavilo a co napíše tisk, se dozvíme brzy. Tak zase za rok!

A nezaprší a nezaprší, sluníčko pálí jako divé a my jedeme 20. července do Volenic vystupovat na fotbalové hřiště. Vymezený čtverec pro nás nemá ani kousíček stínu, uchylujeme se do stínu hasičského auta, kterých je tu plno, je tu přece oslava založení sboru hasičů. Čekáme, až dorazí Gábina s Čendou, kteří se vraceli pro provazy k plachtě a přivezli provaz! Tak ještě jednou, ještě že je to jen pár kilometrů. Dvě vystoupení v tomhle počasí jsou vražedná. Snad i přehřáté hlavy způsobily roztržku kvůli banalitě – nafotit společnou fotku. Poškorpeni a znaveni horkem čekáme na druhé vystoupení, skoro marně, zapomněli na nás. Přivoláváme si diváky a jedem Fontánu, ať už to máme za sebou. 

 

Na Rumpálování ve Strakonicích, které se konalo 27. července, jsme se velmi těšili. Mimo jiné i proto, že jsme pořadatelé a autoři programu. Byla by to určitě krásná akce, nebýt neuvěřitelného horka, které panovalo už několik dní a i věčně chladný strakonický hrad byl rozpálený tak, že teploty na nádvořích dosahovaly 38 st. C. Návštěvnost přes den byla opravdu nízká a ten kdo přišel, hledal kousek stínu, ve kterém sledoval šermíře, kejklíře, tanečnice a muzikanty, kteří přese všechno odváděli skvělá vystoupení. S příchodem večerního programu dorazili i diváci. Zaplněné nádvoří sledovalo šou Petra Fiedorů a bičaře Votápka. Přiblížil se vrchol programu – šermíři Maledictus, kteří již během dne předváděli vysoký standard šermu i divadla. Kulisa sloupoví a netopýřích křídel, která po celý den vévodila pódiu, budila strašidelný nádech k vystoupení Půlnoční lovec. Netradiční, ale velmi poutavé a skvěle podané představení plné upírů, nezapomenutelné hry světel, hudby a ohňů. Dav tleskal a bylo opravdu čemu. Vzplál ohňostroj a Bílá paní zamávala na rozloučenou do nejteplejší noci letošního roku. 

 

A jen co se vyspíme z Rumpálování, tak vyrážíme 28. července do Sedlice. Zas nás vítá sluncem rozpálené fotbalové hřiště. Diváci jsou nacpaný ve stínu tribuny. Dokoukáváme nekonečné divadlo o dvou hercích a posloucháme zvučné tóny dechovky. Tento žánr není zrovna naše gusto a už vůbec ne Bohouše, který nás poctil svým účinkováním. Marjánko, Marjánko … vystřídal náš nástup na Boyard. Turnaj se povedl, jen Tomáš si udělal výron a další týden mu bude Sedlici připomínat modrý kotník.   

 

Tradiční odměna pro vendetáky je Otava tour. Víkend strávený na lodích byl letos 3. a 4. srpna. Vzhledem k tomu, že už tři týdny nespadla ani kapka, to byla občas pěší turistika korytem řeky. Bylo strašně málo vody, i nejlehčí posádka, tedy já s Markétkou, musela párkrát vystoupit. Což teprve Dan s Kubou J. Tomáš si povídal s plastovým háčkem, Bohouš

s kámoškou se nám neustále ztráceli, víc nás letos bohužel nebylo. V Hošticích to v noci už už vypadalo na bouřku, ale nakonec nás to jen lízlo. Ráno přibyla posádka Gábiny s Čendou a s Teou. Tak Ahoj! u pivovaru ve Strakonicích, odvážím bagáž a jsem vděčná za měkkou sedačku auta.

 

Do Žichovic 17. srpna na dožínkové slavnosti se těšíme. Je tam sympatický pan starosta, příjemné prostředí zámeckého parčíku a fajn lidi. Jedeme turnaj a nového Bojovníka, poupraveného bez Gábiny. Stále panuje slunné počasí a dlouhou chvíli mezi vystoupeními tráví každý různě. Ochutnáváme zmrzlinu vytvořenou přímo z čerstvého ovoce, sledujeme představení bubeníků Wild Sticks. Marek se vrhnul na rostlinné výtvarné umění a Markéta pak na Marka. Asi s hodinovým skluzem sehráváme Bojovníka a valíme domů. 

 

Zatím poslední plánované vystoupení jsou Vimperské městské slavnosti 24. srpna. V půl desáté se máme řadit do průvodu městem, který vede přes celé náměstí až k hradu a trvá bez mála hodinu. Po uvítacích ceremoniích, kde zní salvy saských kolegů, vystupujeme s Dartananem. Nádvoří tleská, slavnosti se rozjíždějí. Catering vimperských je skvělý – salámek, gulášek, kávička, sušenčička … Do dalšího vystoupení máme spoustu času. Marek jde do muzea, Markéta si u kůžičkáře vyrábí náramek, Tomáš si písmenkem značí rukavice, házíme sekyrky na Arkádách. Odpoledne utíká rychle, sehráváme turnaj, kde vítězí Gábina a publikum se dožaduje „pusy“.

Jediné auto jede zpět do Strakonic, takže je narvané po střechu. Ještě koupit další trdelník a vyrážíme. Abych nezapomněla, Beritáci, byla to moc pěkná akce, díky!

 

Na svatého Václava Fidel Simče prsten navléká. I tak by se dala v krátkosti zaznamenat tato událost, ale byla by to nesmírná škoda. Novomanželé Vláda a Simona si 28.9.2013 v obřadní síni ve Čkyni slíbili věrnost a lásku na celý život. A Vendetta byla u toho. Slavobránou v přeplněné síni prochází nevěsta s tatínkem a ženich s maminkou. Halapartníci zastavují ženicha napovídajíce: „Ještě si to můžeš rozmyslet“, „Ne, ne …“ Fidel si jde pro svou vyvolenou. Simča v nádherných šatech a Fidel čerstvě ostříhán pronášejí své „Ano“, lesknou se nám oči, jen malému spícímu Fídovi je to jedno. Po obřadu máme připravenou malou scénku s přáním a předáním daru, krásného pětiramenného svícnu z Dědkovy dílny. Novomanželé si odstartovali společnou cestu životem slavnostní salvou z děl a troubící kolona s hosty přejela do Štítkova ke svatebnímu stolu. A pak už jsme jen jedli, pili, hodovali a tančili …

Děkujeme za pozvání a ještě jednou, hodně štěstí novomanželům!

30. listopadu se jedeme předvést na Festival bojovník do Tábora. Argo v Housově mlýně připravilo už 12. Ročník festivalu šermířů, kteří se utkají s připravenými scénkami před porotou i širokou veřejností.

Velmi rychle, jak je naším zvykem, jsme připravili na jediném tréninku scénku pro festival. Říkali jsme jí upravený Dartanan. Všichni pociťovali nervozitu, jinou než při běžných vystoupeních. Prostě jsme se chtěli před kolegy z branže ukázat v tom nejlepším světle, neudělat ostudu Drobkovi, který vzešel z Arga, neudělat ostudu Gábině, která v srdci již dlouho nosí člena Arga a vůbec šéfovi Arga ukázat …

Housův mlýn je krásné místo, tvořené historií a stvořené pro re historické tvoření. Po ranním příjezdu jsme měli možnost prohlédnout si toto místo a navštívit šermířské workshopy. Odpoledne začala přehlídka. Samotný prostor pro vystoupení byl stísněný o sloupy stojící uprostřed místnosti, ale šlo to a my bez většího zaváhaní sjeli připravenou scénku. Návštěvníci neboli laická porota nám velmi tleskala, ta odborná byla nějak schizofrenní – někomu se líbilo, někomu moc ne. No na bednu vítezství jsme nedosáhli, tu zaslouženě získali domácí, ale my

jsme měli ze sebe dobrý pocit. Už jen proto, že pro tu laickou porotu, která se smála a tleskala, vystupujeme 100x častěji, než pro tu „odbornou“.

 

7. prosince se koná odložená výroční schůze. Snad kvůli přeloženému termínu, někdo kvůli nemoci, někomu se nechtělo, zkrátka sešlo se nás o málo víc než do mariáše. Probralo se to, co se muselo, co pálilo, co hořelo, co se muselo podrbat. A zas je nás o jednoho míň L.

Takže začneme verbovat nováčky a budeme se snažit, aby zas bylo líp …

 

A je tu úplný konec roku 2013. 21. prosince se scházíme u nazdobeného vánočního stromečku, pod kterým jsou „už“ dárečky. Vendetta dostává krásný svícen, kalendáře, ale i řehtajícího plyšového koně. Pojídáme cukroví a popíjíme víno.

Přeji všem krásné svátky a hlavně hodně zdraví.

2019

25. ledna po pár trénincích v novém roce jedeme do Vodňan na Maturitní ples Danovy Čeňky. Nejen jako Vendetta, ale jako rodinka nebo obráceně? Když jsme s Markétou a Tomem přijeli před zhasnutý kulturák, bylo něco špatně. Neměli jsme … Číst více

2018

3. února už máme za sebou několik tréninků, ale i chřipek, takže na první vystoupení jedeme s respektem, pokorou a zdarma. Charitativní vystoupení ve Vimperku jako poděkování koledníkům tříkrálové sbírky je v sálu hotelu Hvězda, … Číst více

2017

Leden zahajujeme pilným trénováním, stavěním nových soubojů, přepisováním scénáře nové hry, plánování potřebných kostýmů a samozřejmě naplněním sezóny. Na tréninky chodí nový člen skupiny Honza a Martin. Nejde o pravopisnou chybu, je … Číst více

2016

Začínáme psát 2. knihu kroniky, protože ta první je tak plná vzpomínek, že ani nejde zavřít. Začínáme psát 10. šermířskou sezónu skupiny, protože první vystoupení jsme měli v roce 2006, i když vznik skupiny datujeme … Číst více

2015

Začátek roku jsme v očekávání, tedy hlavně budoucí maminka Gábina a nečekali jsem dlouho. 15.1.2015 spatřil světlo světa Filípek. Takže Filipe, vítáme Tě na světě a přejeme Ti, aby z tebe vyrostl šermíř, krásný po mamince … Číst více

2014

Je po Vánocích a my si začínáme zvykat psát nový rok 2014. Pozvolna se rozhýbáváme 11. ledna na prvním tréninku a oživujeme „Dartanana“, kterého pojedeme za týden na maturitním plese gymnazistů v Soběslavi. Týden utekl jako voda, je … Číst více

2012

Zahajujeme 7. rok existence skupiny, v různých statistikách bývá sedmý rok soužití lidí kritický, doufejme, že u nás toto platit nebude. Co plánujeme, co chystáme, co se děje? Zaplňujeme kalendář na sezónu, připravujeme kulisy do nové … Číst více

2011

Je plesová sezóna, tak se ani není čemu divit, že první akce roku 2011, přesně 29. 1., je vystoupení na Plesu přátel ZUŠ ve Vlachovo Březí. Scénka na půlnoční překvapení měla být zprvu velmi vážná, ale v průběhu přípravy se změnila spíše … Číst více

2010

„A tak šel čas a já se toulám dál… v tělocvičně dřu dál a stále dál, kroky, výpady, souboje a divadlo, po celou zimu vedoucího poslouchám rád…“ Tak nějak by mohla znít upravená píseň po našem. Za okny je tuhá zima, … Číst více

2009

A je tu další nový rok, nová sezóna, nová vystoupení, nové štace a samozřejmě i nové zážitky. Začátek roku je mrazový, takže jako již tradičně se tréninky odehrávají v tělocvičně. Plány jsou, jako každý rok, nemalé. Každopádně nové … Číst více

2008

Nový rok začínáme plesem. Ale ne šermířsky, tanečně. Marek je maturant, takže Vendetta jde 29. 2. tančit polčíky a valky na maturitní ples. Krásný to začátek. Výrazné změny v obsazení skupiny oproti loňsku naštěstí nejsou, alespoň co se … Číst více

2007

Nový rok přinesl pár změn v obsazení – opustil nás Vláďa a přišel Marek, nová krev, tak uvidíme, kdy poteče…:-) Rok 2007, resp. sezónu, bereme vážně, takže nasmlouváváme vystoupení, až se nám z toho hlava točí. Na malý … Číst více

2006

Skupina historického šermu Vendetta vznikla 1. prosince 2005. Zakládající členové vzešli ze SHŠ Markýz ze Strakonic a byli jimi: Tomáš Jiřík, Lenka Králíčková a Jana Koubová. Odešli z jedné skupiny historického šermu, kde něco … Číst více