Historie

2012

Zahajujeme 7. rok existence skupiny, v různých statistikách bývá sedmý rok soužití lidí kritický, doufejme, že u nás toto platit nebude.

Co plánujeme, co chystáme, co se děje? Zaplňujeme kalendář na sezónu, připravujeme kulisy do nové hry, šatíme se. Když to vezmu od konce tohoto výčtu, tak Fidel se konečně dočkal nového kostýmu, hnědovínový doplněný zlatou prýmkou, mu opravdu sluší. I „vojenské“ stejnokroje, které máme v plánu pro všechny členy, se pomalu stávají skutečností. Už je ušitý pro Toma, Dana, Filipa, Bohouše a Marka, naši urostlejší si musejí chvilku počkat na další várku látky (a až se mi bude zase chtít – pozn. autora). A první známky toho, že letošní rok, nebude snadný, je tady. Tomáš je dlouhodobě nemocný, takže bez šéfova drilu, jsou tréninky trošku líné a bez koncepce.

Už je tu duben a je třeba se připravit na první vystoupení ve Škole v přírodě ve Střelských Hošticích. V sobotu 21.dubna si při tréninku sjedeme souboje a odpoledne vyrážíme do Hoštic. S odstupem, s kterým toto píšu, se tomu smějeme, ale bylo to, no jak to říct slušně… Už při samotném úvodu se Tomáš do představování skupiny tak zamotal, že to vypadalo, že snad ani neumí česky. Souboje se nedařily, trápení Dana s Gábinou, když si nemohli vzpomenout, jak souboj pokračuje, musel Tomáš ukončit. Zmatky při přetahování lanem, selhávání muziky i závěrečné opomenutí, že se bude střílet… no to zas něco bylo. Ale je třeba rychle zapomenout na neúspěch, poučit se a vrhnout se do dalších bitev (to se mi líbí, to jsem teď slyšela při MS v hokeji :-).

Další rána osudu na sebe nenechá dlouho čekat. Gábina se při pletí záhonku zranila, nespálila se o kopřivu, nerýpla se rýčem ani nekopla motyčkou, ale vzhledem k vyhlášce 98/2012 Sb., o zdravotní dokumentaci, nebudeme podávat bližší informace :-). Jen doufáme a přejeme brzké brzičké úplné uzdravení. Gábina je jen jedna a jakákoliv alternace, by byla jen pouhou náhražkou. Vůle je někdy silnější než léky, Gábina, sic indisponovaná, jde do tréninku i do následujících vystoupení.

V pondělí 21. května jsou připravena vystoupení pro první dvě mateřské školky. Pro Čtyřlístek, kde se na nás těší i Markétka a pro Školní. Na dopoledne není jednoduché dát dohromady šermíře, kteří mohou přijít a hlavně spolu mají souboj. Takže varianta Drobek, Tom, Marek je sice početně dostačující, ale když spolu „nic nemají“, tak je to varianta k ničemu. Připouštím tedy, že Dana omluvím ve škole, ikdyž by si to lemplík vůbec nezasloužil, za Marka půjde Fidel a zkusí to i Gábina. I do svého zaměstnání slyším ohlušující výstřely z vystoupení, tak netrpělivě očekávám zprávy, jak to všechno dopadlo. Pro nás dobře, nikdo se nezranil, souboje i palné zbraně vyšly. Jen jedno děťátko se tak leklo, že se šlo převléknout a jedna holčička při nevinném házení kroužků si asi vyřizovala účty s kámošem tak vehementně, že mu kroužek přistál na nose místo na zbrani. Ale jinak dobrý. A za týden další dvě školičky.

Objednávky na druhý den mám nejraději! Všichni víme, že ze dne na den je těžké změnit plány, ale odmítnut? No to nééé. Takže na sobotní vystoupení 25. května do Školy v přírodě ve Střelských Hošticích nás jede opravdu hrstka. Je krásně, vystupovat se bude venku, natahujeme aparaturu a sháníme elektriku. Hudba běží, mluvené slovo hučí jak z jeskyně, nikdo nerozumí ani slovo, ach jo, někdo se v tom zase šťoural. Skromný turnaj pro královnu dětičky ze školky hltají, chlapci školou povinní, odhaduji tak do 3. třídy, hltají, mrkají a slintají hlavně na Gábinu. Ještě nikdy se nám nestalo, že bychom královničku rozplakali. Čtyřleté kudrnaté holčičce byl velký plášť, koruna i trůn a o předání růže vítězi nechtěla ani slyšet, chtěla jen maminku. Nakonec vše dobře dopadlo a mi se balili domů.

Opět pondělí, opět školky. 28. května nás reprezentovali Tomáš, Marek, Kuba a Dan, ve školkách Holečkova a Lidická.

Skončil květen měsíc lásky, v kterém se však paradoxně neoddává. Vdavek chtivé slečny se soustřeďují na první možný termín a tím je letos pátek 1. června. Na Zvíkově si tento den, jako den svatební zvolila i dvojice sympatické Moniky a neméně sympatického amerického přítele Grega. A ukázat mu netradičně tradiční únos nevěsty, je na nás. Počasí nám moc nepřeje, čekáme až doprší a věštecká diva Gábina už láká nevěstu mezi zdi nádvoří. Ženich na oznámení ztráty milované ženy a výkupném reaguje srdceryvnými výkřiky Monikáááá, Monikáááá. Zachránci se pouští do nelítostné vřavy s únosci, opravdové šrámy utrží naše sourozenecká dvojce (že by jen náhoda?:-)). Rádoby čestní zachránci vrací nevěstu ženichovi, za podmínky, poloviny původně požadovaného výkupného :-). Snoubenci i jejich přátelé byli moc fajn, k posezení nás pozvali, pečené selátko nabídli, douškem dobrého pití pohostili a Shivers hráli a hráli. Děkujeme a moc moc štěstí přejeme.

První červnový víkend je tradičně spojován s Mezinárodním dnem dětí. I pro nás byl 2. červen ve znamení dětského dne pořádaného společně s oslavou 1. výročí reklamního časopisu Lexikon v prostorách jezdeckého závodiště p. Poláka ve Strakonicích. Program měl začínat v 10 hod. výstřelem s děla a prvním vystoupením. Jelikož elektrika začala kabely proudit kolem půl 11, začalo celé dopoledne se zpožděním. Bohužel těm několika lidičkám, kteří se objevili, to bylo nejspíš jedno. Po prvním vystoupení, kdy se šermíři marně snažili křičet své divadelní repliky na hony vzdálené diváky, kteří stejně místo „špeh“ slyšeli „špek“, jsme vybalili soutěže a hráli si společně s dětmi. Sluníčko svítilo, prodejci vystavovaných aut rozdávali kofolu a balónky a my čekali na své druhé vystoupení. Turnaj pro královnu, byl zážitkem snad jen pro moderátora Voráčka, kterého jsme z nouze museli udělat králem a který svými replikami komentoval celý turnaj. Souboje se vydařili, muzika šlapala, jen nebylo komu to ukázat.

4. a 5. června Abecedník II. rytíř Řádu krásného slova pasoval školáky 1. tříd do stavu čtenářů. Krásné akce se ve Šmidingerově knihovně ve Strakonicích zhostit tradičně Tomáš a netradičně Marek. V pondělí to okoukal a v úterý již zkušeně poplácával mečem dítka, jen to svištělo a jak se usmíval, to jste ještě neviděli :-).

Určitě jste někdy slyšeli o výměnných pobytech studentů, kteří na týden bydlí a žijí v rodinách hostujících a naopak. ZŠ Dukelská má partnerskou školu ve švýcarském Lengnau. 45 dětí přijelo 18. června do Strakonic, jeden z nich, Michele, přebýval u Dana. Připravený program školy zahrnoval i prohlídku hradu, muzea a naše vystoupení. 19. června. Marek svou perfektní angličtinou přivítal návštěvníky a představil Vendettu a jejich královnu, kterou si zahrála Markétka. Jako obvykle přes týden nás není mnoho, ale nedá mi to a předběhnu s tím, že to bylo jedno z nejlepších vystoupení, které jsme letos sjeli. Jednoduché, dramatické chvilky střídající vtipná gesta, zkrátka fajn. Čtyři souboje, znalec by poznal, že ve třech z nich si Tomáš s Filipem měnili pouze zbraně :-), proložené skvělými střeleckými scénami Marka a Fidela. Přeměřování pistolí, dělíčka a děla i samotné střelby budily zasloužené ovace. Potlesk sklidil už při nástupu favorizovaný Dan i královnička předávající mu růži za nejlepší výkon. Pan ředitel Vlček vřele děkoval se slovy a tělocvičnu máte zadarmo do konce roku (jen nevíme, který měl na mysli :-)).

22. června ve 21:30 se začal na II. hradním nádvoří strakonického hradu odehrávat příběh Švandy Dudáka. Tomáš reprizuje již po několikáté sulejmánského prince, jeho turecké stráže si vyzkoušeli Marek s Danem. Přes malá zaváhání (pletou si levou a pravou, odváděli Švandu místo do vězení do knihovny :-)), celé představení v podání DS Čelakovský sklidilo před naplněným nádvořím zasloužený potlesk.

Skoro polovina Vendetty je z Vimperka, takže když přišli s požadavkem na charitativní vystoupení ve Vimperku, váhali jsme jen do chvíle, než nás napadlo, že to uděláme jako generálku nového vystoupení Fontána. 30. červen se vydařil, ve stínu bylo 30°C, na dlažbě nádvoříčka hotelu Hvězda takových 50. Už jen postavit plachtu a převléci se do kostýmů zmohlo úplně všechny. Fidel byl nervózní z role vypravěče, Gábina z množství kostýmů, které má vystřídat, Lenka z aparátu, Dan z ničeho a Tomáš ze všeho. Na malém plácku se tísnila divná kapela, která děsně důležitě a hlasitě zvučila, moderátor neustále říkal SHS Vendetta místo SHŠ, hasiči houkali a lidičky se tísnili v kouskách stínu. Úderem půl 4 začínáme. Hned první scéna se moc nepovedla, Gábinu potrápil příliš dlouhý bič a role hlupáčka ze sebe udělal Tomáš, který chtěl po Gábině udělat kukačku místo sovy. Naopak žebráci se vydařili, Drobek rozesmál publikum svým blekotáním a pěkně se povedl i souboj s Danem. V Maskách místo jablek Gábina nabízela houby, nic jiného v klubovně nebylo, ale vůbec to nevadilo. V Záměně Tomášovi nestačil plac a málem zašlápl Markétu, ale francouzština Bohouše a Fidela byla super. Chuanita vygradovala dosavadní scénky, lidi tleskali a bavili se, přesto, že Tomáš zapomněl jak se v textu jmenuje. A najednou ticho, zkouším všechny kabely, měním kabely, vypínám zapínám, no jsme bez proudu, s tím nic neudělám… ach jo, mě se hned ten nápad s rozdvojkou u stánku s občerstvením nezdál jako dobrý :-(. Poslední mluvené slovo je bez muziky a Přestřelka také, ale myslím, doufám, že to nebylo moc poznat. Přes brečící děti zahlušené střelbou, by to stejně nebylo slyšet. Fontána skončila, děkujeme se milému publiku a vykoupáni ve vlastním potu se loučíme. Až na tu muziku a pár detailů se generálka podařila a premiéra za týden ve Štěkni bude určitě ještě lepší.

Krásné plakáty od Petra Šitnerů visí a probíhají poslední přípravy na Romantické odpoledne na Zámku Štěkeň. V sobotu 7. července v 11 hodin nakládáme všechno do zapůjčené dodávky a dalších aut a vyrážíme. Letos se nám zadařilo – nic jsme nezapomněli. Bouřkové počasí, které je celý týden, pokračuje dál. V dešti se staví plachta, skrz děravou střechu na nás prší, ale Kubovo šílený optimismus nám dodává naději, že brzo přestane. Snad tiché modlitby byly vyslyšeny, v půl 3 padají poslední kapky a slunce září na modré obloze (a za dvě hodiny už máme zase sluníčka plné zuby). Vše je připraveno a půl hodiny před začátkem přichází první návštěvníci. Tomáš zahajuje výstřelem z děla a program se rozjíždí. Lidí neuvěřitelně přibývá, nestíhají Simčka a Míša u vstupu, fronty jsou u všech her i občerstvení. Divadlo Svatá Máří rozjíždí pohádku Dlouhý, Čeroký a Bystrozraký. Zaplněné lavičky se smějí a odměňují aplausem divadelníky a dalšího účinkujícího Kejklíře Peta. Hudba skupiny Shivers by potřebovala trochu zesílit, ale na jakékoliv ozvučení kapely jsme nepomysleli a ani si netroufáme. Svůj druhý vstup pojali tedy razantněji, až z toho jeden z muzikantů ztratil snubní prsten. Bratři z Růže přijeli skromně jen ve třech, ale pěkně zvládnuté praporečnictví doprovázené pořádným bubnováním a lítý souboj, při kterém zlomili i hrot halapartny, vydalo na pěkné vystoupení. Odpoledne nečekaně rychle uběhlo. Drobek sklízí svou předváděčku zbraní, Kuba, Marek, Bohouš a Dan hledají zahozené šipky a nože za terči respektive za hradbou, taťka Vítovec rozdal poslední své bonbóny za ulovené rybky, Franta zefektivnil jízdy na koni a vozí děti po dvou, hlavotoč a kotrmelcovník Al Rašídů se konečně dotočil. Přiblížil se totiž poslední výstup programu – naše premiéra šermířské odysey Fontána (omlouvám se, do programu jsem napsala kašna :-(). Jsme nervózní, já teda děsně, je mi na omdlení. „Marku kde máš dělo, Bohouši dej tam to dělo…“ to to pěkně začíná. První scéna, druhá scéna, pěkně se to bez dalších chybiček rozbíhá. Už se mi přestaly třást i ruce. Chuanita je jedna z nejhezčích scének, diváci i Bratři z Růže řvali smíchy. Závěrečná přestřelka vygradovala velmi velmi vydařenou premiéru. Klaněčku vendetťáků nečekaně zkropila šampaňská z rukou Bratrů z Růže. Úžasné, něco tak krásného spontánního, jsme ještě nezažili. Zbývalo rozloučit se se skvělým publikem a poděkovat všem účinkujícím. Je to za námi. Alespoň ta část pro diváky. Pomáháme hledat ten ztracený snubák, který se fakt našel, a balíme. Jak říkám po zdařilých akcích, byli jsem unavení, ale šťastní a přišla i třešnička na dort, to když Láďa Kadleců přišel se slovy „Smekám před Vendettou klobouk a před Gábinou dvakrát, bylo to úžasný“. Zamáčkla jsem slzu dojetí, protože vím, že takové uznání, Láďa jen tak neříká. Tak taková byla letošní 5. Štěkeň, díky celé Vendettě! Přeji nám, ať jsou i další ročníky minimálně takové.

14. července ráno se balíme na Landštejn, vyrážíme dříve, protože se cestou stavíme v Třeboni na slavnostech, kde vypomůžeme v kostýmovaném průvodu. Máme půjčenou dodávku a Tomáš s námi uhání, jak kdyby nás ukradl. Chvíli bloudíme v Třeboni, než jsme od Ládi Kadleců přesně nasměrováni na parčík, ve kterém se převlékáme. V čele průvodu jede kočár s párem šlechticů, pokračuje pár muzikantů, tanečnice s hadem a ohlušující střelbou se hlásí Vendetťáci. Ne příliš bezpečné střílení z palných zbraní nás s Markétou a Simčou zahání mezi stánky. A to je celé naše účinkování, zpátky do civilu a jede se dál.

Nad Landštejnem se hrozivě vznáší mraky. Tady je buď vedro nebo zima, nic přívětivého mezi tím. Vítr nám shodil stojan s kostýmy, ze všeho je jedna velká hromada. Ze všeho vlastně ne, Drobek si sobecky vytvořil vlastní stojan a hromádku. Do střeleb z kuše nás jde letos opravdu jen pár, střílí Tom a Fidel a já s Gábinou. Bohouš s Markem jdou zase na procházku, po loňsku, kdy skoro zmeškali vystoupení, s humorem hlásí každý odchod i příchod. Kluci nastříleli stejně a měli se dělit o poslední postupové místo do finále, Fidel se zříká rozstřelu, ale Tomáš se musí stejně rozstřelovat s dalším soutěžícím, ale postupuje. Siluetu ptáka však minul jen o kousek. Jdeme se připravit na vystoupení. Nečekaně pro nás se v programu před námi objevuje vystoupení skupiny Markýz, kteří si chtěli vyzkoušet svou novou hru. Nic proti, jen velmi dlouhé hodinu a půl trvající představení, odsunulo naše vystoupení hluboko do večera a hlavně za otevírací dobu hradu. Takže diváci kvapem opustili nádvoří a my zmrzlí a rozmrzelí a v dešti sehráli nepříliš povedeně Fontánu, jen pro pár zvědavých spoluúčinkujících. Byli jsme rádi, že je to za námi. Květinou jsme poděkovali Miládce Fiedorů za 20tileté pořádání těchto slavností, které už do budoucna nikdy nebudou s doprovodným programem, bohužel.

27. července hrál DS Čelakovský v Tažovicích Dudáka, Vendettu zde tentokrát kromě Tomáše reprezentoval Dan a Drobek. Spousta diváků a výborné klobásky, zkrátka vydařené představení.

A je tu každoroční „odměna“ – Otava tour. 28. července Tomáš odváží zavazadla do Střelských Hoštic a pak lodě, které máme tentokrát od Venci Špeciánů, do Sušice. Zbytek posádek se schází na nádraží. Měním svého loňského nespolupracujícího háčka Dana za Gábinu, ikdyž s hrůzou zjišťuji, že tím pádem povezeme i Anteu-kokršpanělku. Ostatní posádky jsou dané, Tomáš poveze Markétku, Drobek Drobkovou, Kuba Dana a pozor, Bohouš svou milou droboučkou přítelkyni Verču. Sluníčko hřeje, vody je tak akorát, jezy zatím přívětivé. První se cvakají Drobci, několikrát Kuba s Danem, a blbě v jezu Bohouš s Verčou, která se nemohla vymotat z koňadry, má odřenou nohu a je v šoku. Zranění se nevyhnulo ani Markétě, to když jsem jí řekla, že na jednom jezu se zakloní, ale chudinka se naopak předklonila a břinkla se do nosu o límec lodě, ale lízátko to rychle spravilo. Načínáme medovinu, popíjíme náboje z opasku, krademe kukuřici z pole, pokuřujeme. Antea pobíhá po lodi, v životě neviděla vodu, sem tam kňučí a najednou se topí. Suchá má 15kg, mokrá byla skoro k nevytažení do lodi. Ale zvládly jsme to a dál po vodě se koupala skoro s radostí :-). Nocujeme v Hošticích. Stavíme stany a jdem na pivo. Ukrutná fronta nás brzo omrzí, jdem k táboráku, kde jiní vodáci hrají, posedíme, ale brzo jdem spát. Ráno je zahalené mlžným oparem, ale bude krásně. Balíme, někteří rychle, jiní pomalu, někteří si přinesou jen svojí lodičku, ostatní si pomohou. Trochu nemilé. Do cílových Strakonic je to kousek, v Poříčí pod jezem je velmi málo vody, kousek jdem mělčinou, ale zbytek cesty si užíváme. Pod pivovarem vracíme Vencovi lodě a trousíme se do klubovny. Čenda odváží Toma pro auto do Hoštic a pak už se všichni rozprchnou domů. Škoda jen, že jsme nebyli všichni…

Na 18. srpna jsou naplánovány hned dvě štace. Jedna míří už po druhé na Dožínkové slavnosti do Žichovic a druhá se koná o 100km dál na východ v Jistebnici u Tábora. Bude to časově, fyzicky i psychicky náročné a ještě k tomu má být vedro. V pátek jsme v tělocvičně protrénovali šerm, divadlo a své nervy, tak snad to půjde. Ráno balíme rekvizity na Švédskou branku, Fontánu a Turnaj. Máme všechno, odjíždíme směr Žichovice. Krásný zámeček, krásné prostředí, čápi na střeše, švestky na stromech a milí lidé kolem. Ve Švédské brance nevyšlo pár střelných zbraní, ale jináč dobrý. Za hodinu a půl vystupujeme podruhé s Fontánou, tak jdem projíst žravenky. Krojované dívky odcupitaly a my v rychlosti stavíme plachtu, tak rychle ještě nestála. Myšlenka, být co nejblíže k obecenstvu, byla dobrá, do chvíle, než jsem jako zvukař viděla jen zákulisí. Zajímavá podívaná i pro pořadatele, kteří koukali chvíli před plachtu, chvíli za plachtu. Ale jak mám pouštět muziku, když nic nevidím! A pak už ani neslyším… „přidejte tomu – není slyšet“, „uber – je to moc nahlas“… a vy mě taky… Nakonec to bylo docela dobrý, publikum tleskalo a pořadatelům se také líbilo. Je jedna hodina a je ukrutné vedro, převlékáme se a jedem směr Tábor.

Do Jistebnice na náměstíčko přijíždíme 18. srpna o půl 4. Vrháme se ke kašně k osvěžení a zdravíme se s Al Rašídama. Máme čas, vystupovat budeme prý až po požárním útoku, Táborských střelcích, po harmonikářích a Vrtkovi, ale v kolik to je hodin jen odhadujeme. Otevřený účet v restauraci, přilehlý velký sál k dispozici jen pro nás rychle rozpouští naše pochybnosti o marném čekání. Nejsme nadšeni z placu, asfalt 4x6m, před velkým pódiem a zbývající strany stoly s lavicemi a dětičkami sedícími na zemi. A zase ta muzika, mě to snad nikdy nevyjde. Notebook nekomunikuje s obrovským mixážním pultem. Kopírování celé muziky chvíli trvá, Královna už sedí na trůnu a já se chytám až na první souboj. Ale klukům a samozřejmě Gábině, klobouk dolu, jak poznamenal Dědek, který nás doprovází celý den. V turnaji nebylo dalších chyb, všichni se perfektně popasovali s malým a ne příliš bezpečným prostorem a podali jeden z nejlepších šermířských i hereckých výkonů. V úmorném parnu si sáhli na dno svých sil.

Mezinárodní dudácký festival ve Strakonicích začal 23. srpna velkolepým průvodem, v jehož čele jsme kráčeli i my. 20té výročí festivalu slibovalo během čtyř dnů na 1200 účinkujících z mnoha zemí, včetně tradičních dudáckých destinací Skotska, Irska a Francie. Průvod se začínal řadit u kulturáku a kolem 19. hod. jsme vyrazili městem až k hradu. 7 statečných a Markétka. Všichni jsme ladili stejnými kostýmy, naše řady podpořil písecký Dědek a dokonce i já, což se neobešlo bez poznámek. Na to málo, co nás bylo, jsme i my sklidili úspěch, hlavně Markéta. Ta si svou premiéru v nových šatech s lucerničkou v ruce, obletovaná fotografy, náležitě užívala. Pomalým krokem s častými zastávkami míjíme masy lidí lemující cestu. Tomášovi se začíná klepat ruka pod tíhou vlajky, nám ostatním tuhnou prsty svírající hořící pochodně, Dědek kulhá a všem nám je horko. V zádech nám vyhrává, vyzpěvuje a tančí Prácheňák. My jsme u cíle, ale ještě dlouho po nás přicházejí ty pravé hvězdy programu, aby na hradě, při tradičním kasacím zahájili festival.

25. srpna je na strakonickém hradě v plném proudu dudácký festival, ale my sobotního rána balíme na poslední plánované vystoupení do Vimperku na tamější slavnosti. To by člověk neřekl, jak je ten Vimperk velký! Svižným krokem chvátáme ze zámku na nádraží, kde se řadí průvod, abychom pak strmě stoupali přes náměstí, které pro velký úspěch obejdeme celé dokola a pak dál stoupáme na zámek. Už teď jsme vyčerpaný :-). V poledne se chystáme na Fontánu a co myslíte, že nefunguje? No noťas s muzikou, odešla nám zvuková karta! Sháníme flešku a jiný počítač. Naštěstí to bylo jediné zdržení, které díky předstihu v programu, diváci ani nepostřehli. Začínáme na čas a Fontána se zdárně odvíjí. Úspěšné vystoupení korunovala divačka děkovnou poklonou za krásné vystoupení. Čekání na večerní vystoupení si krátíme skvělým občerstvením od pořádající skupiny Berit, kejklováním s kejklíři, pokuřováním v čajovně a koukáním na další vystoupení. Turnaj jsme obohatili nástupem s vlajkami, které působilo velmi pěkně. Královna, paní učitelka z přízně Drobka, si dala při předávání květiny na čas, skoro jí na to nestačily famfáry. Nakonec vše dobře dopadlo, byl to pěkný den, čas se nachýlil a my odjíždíme domů. Jen vykládání dodávky na hradě nám komplikují stánkaři a návštěvníci festivalu, ale i to jsme zvládli v rekordním čase, že se Markéta v autě ani neprobudila. Tak si Vendetto užijte pár týdnů volna, než se zase dáme do práce!

22. září se ve Vacově slavilo, Bohouš Vítovců st. měl 50. A jako překvapení jsme pro něho připravili krátké vystoupení, které konkrétní podobu doznalo hodinu před odjezdem. Námět „dávného slibu“, že s k nám taťka Gábiny a Bohouše v 50ti přidá“, a že G a B ho „nedají“, se rodil na papíře, komentovaný Tomášem, jak šachová partie: „G zastřelí T, půjde na D, B mezi tím půjde na K, pak G dorazí D. Všichni jsme se smáli už při této papírové variaci. Čenda přijel pro kluky a pro kostýmy, samozřejmě, že jsme zapomněli vzít G boty, tak musela šermovat v croskách. Ale překvapení se povedlo, oslavenec opravdu netušil, že přijedeme a neskrýval nadšení. Od Gábiny a Bohouše navíc dostal krásný kord z Dědkovi dílny. Drobci začali hrát a zpívat, pojedli jsme skvělí guláš a dali po štamprdli. Tak ještě jednou Bohouši: „Všechno nejlepší“.

Gábina je asistentka v jedné RK, která vlastní prostory i na Hluboké/Vltavou. 6. října se tyto moderní prostory měly změnit v historické, při akci nazvané Historie & Moderna. Prosklená poloprázdná budova se od rána zaplňovala stánkaři s nejrůznějším zbožím. V jedné místnosti jsme se usídlili my, v další Drobek s Dědkovými zbraněmi a v jedné i věštírna z karet, kterou asi velmi dobře provozoval Kuba, alespoň soudě podle jeho výdělku. Nalákat hlubočáky, aby se přišli podívat, jsme se snažili průvodem. No v deseti lidech to byla spíš skupinka s bubnem pořvávající pozvánkovou básničku a plašící koně střelbou z muškety. Oficiální program se šermířským vystoupením měl začít až v 17. hod., ale jelikož paní šéfová byla trochu nervózní, že tu nejsou návštěvníci, dělali jsme, co se dalo. Nejdřív s bubnem malá šermířská ukázka, po čase si tam soubojoval jen tak Bohouš s Markem, pak Drobek s Danem, no improvizace jak řemen. Ale docela to utíkalo. Mezi touto budovou a kostelem jsou postavené velké šachy, tak jsem si zahrála partii s Markem, bylo to o prsa…:-). Přiblížil se večer, nanosil se super raut, rozlévalo šampaňské, pozvaná klientela se scházela. Tři šermířské scénky se odehrávaly uvnitř na chodbě mezi sloupy, o jejich tvrdosti se přesvědčilo několik z nás. Šerm střídaly tanečnice z Aiwy, které jsou vskutku krásné a tančí skvěle. Právem na nich visely oči šermířů, Markétky i všech návštěvníků. Nic není podle harmonogramu, přesto nervozita pomalu opadává, Gábina se už nehroutí, pozobáváme dobrůtky z rautu. Poslední šerm, poslední muzika a vrchol večera, bravurně zvládnutá ohňová šou Beritů, tak skončil dlouhý den pod hradbami zámku Hluboká.

Je tu opravdový závěr sezóny 2012, výroční schůze, která letos připadla na 3. listopadu. Tradičně je Tomáš od rána nervózní, tradičně jsme pozvali pár přátel, tradičně se nacpeme dobrůtkami. Ta letošní byla více názorově otevřená, takže diskuse se protáhla tak, že první návštěvníci byli požádání o strpení. Večer už byl více či méně pohodový, tvořili se skupinky, přesedávalo se po židlích a lavicích a hlavně se hojně konzumovalo, po pravdě až do ranních hodin. Nezbývá než filozoficky „poučit se z chyb a vědět, proč tu chci být“.

Adventní trhy pod Rumpálem vyšly letos na 30. listopad až 2. prosinec. Pro nás znamenají jen dvě mrazivé noci zajistit hlídání nádvoří a stánků. Vše probíhá v pohodě, žertujeme přes vysílačky, jsme jedinými diváky bujarých hostů ze Sklípku, kteří využívají pódia pro svá poetická vystoupení. Po druhé hodině ranní už nic mimořádného, jen zima a krásné ticho. V neděli v podvečer je připraven zvonkový průvod před radnicí. Letos s novinkou – Dvanácti měsíčků a ledovou královnou, která slavnostně rozsvítí vánoční strom. Šest našich obléklo pytlovinu a slušivé věnečky a na pódiu brebentí u ohníčku něco o Marušce. Ledová královna se konečně prodrala skrze diváky, rozsvítila vánoční strom, nasedla do kočáru a odjíždí na hrad, kam ji doprovází 12 měsíčků a průvod se zvonky a lampióny. Kluci moc vám to slušelo

Blíží se Vánoce. Avizovaný konec světa na magické datum se nekonal, takže vánoční posezení 22. prosince proběhlo, sic s půlkou Vendetty, ale přesto náramně. Nesměl chybět stromeček a samozřejmě dárečky. JežuKubíček nás opět překvapil, nadělil každému půl kila Salka pro sladší život. Jako správná hospodyňka z něho uvařím karamel, ale někteří nedbají rad a konzumují spolu s vínem, medovinou, zelenou…to byla podívaná.

2018

3. února už máme za sebou několik tréninků, ale i chřipek, takže na první vystoupení jedeme s respektem, pokorou a zdarma. Charitativní vystoupení ve Vimperku jako poděkování koledníkům tříkrálové sbírky je v sálu hotelu Hvězda, … Číst více

2017

Leden zahajujeme pilným trénováním, stavěním nových soubojů, přepisováním scénáře nové hry, plánování potřebných kostýmů a samozřejmě naplněním sezóny. Na tréninky chodí nový člen skupiny Honza a Martin. Nejde o pravopisnou chybu, je … Číst více

2016

Začínáme psát 2. knihu kroniky, protože ta první je tak plná vzpomínek, že ani nejde zavřít. Začínáme psát 10. šermířskou sezónu skupiny, protože první vystoupení jsme měli v roce 2006, i když vznik skupiny datujeme … Číst více

2015

Začátek roku jsme v očekávání, tedy hlavně budoucí maminka Gábina a nečekali jsem dlouho. 15.1.2015 spatřil světlo světa Filípek. Takže Filipe, vítáme Tě na světě a přejeme Ti, aby z tebe vyrostl šermíř, krásný po mamince … Číst více

2014

Je po Vánocích a my si začínáme zvykat psát nový rok 2014. Pozvolna se rozhýbáváme 11. ledna na prvním tréninku a oživujeme „Dartanana“, kterého pojedeme za týden na maturitním plese gymnazistů v Soběslavi. Týden utekl jako voda, je … Číst více

2013

12. ledna se scházíme na první trénink v novém roce. Plni odhodlání, nových předsevzetí a cílů. Tak snad nám jich pár vyjde! 10. února se koná maškarní ve strakonické Sokolovně a Tomáš přislíbil kamarádovi maličkou šermířskou … Číst více

2011

Je plesová sezóna, tak se ani není čemu divit, že první akce roku 2011, přesně 29. 1., je vystoupení na Plesu přátel ZUŠ ve Vlachovo Březí. Scénka na půlnoční překvapení měla být zprvu velmi vážná, ale v průběhu přípravy se změnila spíše … Číst více

2010

„A tak šel čas a já se toulám dál… v tělocvičně dřu dál a stále dál, kroky, výpady, souboje a divadlo, po celou zimu vedoucího poslouchám rád…“ Tak nějak by mohla znít upravená píseň po našem. Za okny je tuhá zima, … Číst více

2009

A je tu další nový rok, nová sezóna, nová vystoupení, nové štace a samozřejmě i nové zážitky. Začátek roku je mrazový, takže jako již tradičně se tréninky odehrávají v tělocvičně. Plány jsou, jako každý rok, nemalé. Každopádně nové … Číst více

2008

Nový rok začínáme plesem. Ale ne šermířsky, tanečně. Marek je maturant, takže Vendetta jde 29. 2. tančit polčíky a valky na maturitní ples. Krásný to začátek. Výrazné změny v obsazení skupiny oproti loňsku naštěstí nejsou, alespoň co se … Číst více

2007

Nový rok přinesl pár změn v obsazení – opustil nás Vláďa a přišel Marek, nová krev, tak uvidíme, kdy poteče…:-) Rok 2007, resp. sezónu, bereme vážně, takže nasmlouváváme vystoupení, až se nám z toho hlava točí. Na malý … Číst více

2006

Skupina historického šermu Vendetta vznikla 1. prosince 2005. Zakládající členové vzešli ze SHŠ Markýz ze Strakonic a byli jimi: Tomáš Jiřík, Lenka Králíčková a Jana Koubová. Odešli z jedné skupiny historického šermu, kde něco … Číst více