Historie

2011

Je plesová sezóna, tak se ani není čemu divit, že první akce roku 2011, přesně 29. 1., je vystoupení na Plesu přátel ZUŠ ve Vlachovo Březí. Scénka na půlnoční překvapení měla být zprvu velmi vážná, ale v průběhu přípravy se změnila spíše v tragikomickou. Už na tréninku jsme se váleli smíchy a nemohli nic nacvičit. Vystoupko se zdařilo „Přátelé ZUŠ“ byli velmi pohodoví, přátelští a pohostinní. Děkujeme za pozvání a zase někdy…

Kalendář se pomalu plní, volných termínů ubývá, což je samozřejmě dobře, jen ne vždy jde všechno tak, jak si to člověk naplánuje. S některou akcí jsme počítali, jen jsme zaspali s připomenutím se a ejhle, už mají letos program hotový. Za to se nám naskytla veliká výzva, a to pořadatelsky zajistit část Píseckých slavností – Historii na parkánech. Sestavit program od 10 do 22 hod. není sranda, zvlášť když si vzpomenete na konci března a účinkující, které byste si tam přáli, už mají jiné závazky. Přes všechny překážky se nám podařilo sestavit program, který posoudí až diváci 11. 6. 2011, doufejme, že s úspěchem.

Týdny utíkají a my stále ještě každou sobotu trénujeme v tělocvičně, abychom byli co možná nejlépe připraveni na sezónu. Některé tréninky jsou fakt povedené, když pominu okopané nohy s rozcvičkového fotbálku a sem tam to škrábnutí, tak rození nového vystoupení je od záchvatů smíchu občas i k pláči.

MěKS ve Strakonicích pořádá Mezinárodní festival hendikepovaných hudebníků Salve Caritas Salve Vita. Tradičně účinkujeme pro tyto hudebníky v rámci zahajovacího galavečera. Tentokrát jsme na středeční večer 27. 4. připravili zbrusu nový turnaj pro královnu. Nový nástup, nová hudba nové souboje. Přesto, že jsme měli v úvodu problém s hudbou a s výběrem královny, vystoupení se vydařilo. Gábina svou růži pro nejlepšího šermíře obdržela právem, souboj s bičem, který předvedla s Fidelem a Drobkem, ohromil publikum, byl opravdu efektní. Na rozloučenou s bezprostředními a mnohdy perfektními muzikanty tohoto festivalu, jsme pro ně na pátek 29. 4. připravili pár her, u kterých se bavili s dětinskou radostí, jim tak vlastní.

S letošním soustředěním ve Střelských Hošticích to nebylo vůbec jednoduché. V lednu jsme si tam objednali poslední víkend v dubnu, ve stejný termín tam jede i ………. po slovních přestřelkách, jsme se rozhodli zvolit jiný termín. Takže vyrážíme 6. 5. s plnou polní v podvečer z klubovny. Příjezd je tradičně o zabrání nejlepšího pokoje, co nejdál od chrápajících velryb, převzetí jídla na celý víkend, protože jsme tu opravdu úplně sami, i bez kuchařek. Ještě než jsme začali cokoliv dělat, je Tomáš nervózní, že nestihneme, co jsme chtěli. Vlastně jako každé soustředění. Večer sedíme u Drobkova nového grilu, kterému sice neustále padá rošt, ale účel plní. Nacpaní masíčkem a klobáskami jdeme spát, sobota bude dlouhá. Po snídani už hurá do auly a rozbíhá se kolotoč cvičení stávajících a nových soubojů ve stávajících vystoupeních. Odpoledne po vydatném gulášku se připravuje série scének do nového vystoupení. Průběžně se zapisuje tvořený text do scének. Scéna nazvaná Telenovela, kde Chuanita-Gábina chce Chosého-Kubu a Armando-Tomáš to nechce dovolit je pekelná a smích nás všech graduje, když nutí Bohouše, který má Tomášovi sekundovat, aby se jmenoval Chuj. Čím blíž k večeru, tím méně sil zbývá šermířům. Jdeme raději připravit večeři, špízy ze salámu a paprik byly vydatné, k tomu pár pivíček a vínka a do hajan. Nedělní dopoledne je unavené, ale je třeba využít čas a udělat, co nejvíce. Po obědě, kdy se dojídá druhá várka guláše, se pomalu rozjíždíme domů. Řekla bych tradičně – unavení, ale spokojení, udělalo se kus práce.

Na Dětský den v Rovné bude vzpomínat zejména Markétka, která si vysoutěžila kopici lízátek a další drobné dárečky. Ale i my jsme si to užili. Zlobila nás aparatura, tedy konkrétně mikrofon, takže ukázky zbraní se snažil ukřičet Tomáš. Na vystoupení „Kasa“ jsem to nezkazila, tak to celkem šlo. Hnala se na nás bouřka, takže jsme to jeli, jak o život. Balili jsme plápolající plachtu ve větru, zbaštili klobásku a chvátali domů.

Začíná se rozvíjet tradice vystupování v mateřských školkách ve Strakonicích. Letos se konala čtyři vystoupení ve dnech 30. a 31. 5. Dopoledne se opravdu scházíme obtížně, takže skupinu reprezentovala hrstka – Tomáš, Kuba, Filip a Dan. Pár soubojů přeci jen dáme dohromady a poutavé povídání k tomu, malým dětem k potěšení stačí. Na závěrečnou střelbu zpravidla půlka uteče, přesto se všude loučili se slovy tak zase za rok.

Do školy v přírodě v Hošticích jezdíme rádi, 4. 6. nám přálo počasí, tak jsme vystupovali venku. Postavili jsme plachtu, aparát, převlékli se a čekali na malé a velké karatisty, kteří si přáli vidět šermíře. Přítel na cestách by se zdařil, kdyby mi nevrčel a nebzučel kabel u aparátu, tak silně, že jsem musela neustále vypínat zvuk. Zlomený kabel zlobil a zlobil. Nejsem žádný znalec elektriky, tak jsem byla zoufalá. Naštěstí se dostavila myšlenka a naštěstí jsem objevila v kabele jiný kabel, tak jsem je rychle vyměnila a jelo se dál, bez bzučení, vrčel už jen šéf.

6. – 8. 6. se konal již druhý ročník pasování prvňáčků na rytíře řádu čtenářského. Slavnostní akt pořádá Šmidingerova knihovna, která letos pozvala 263 prvňáčků ze Strakonic. Rytíř krásného slova v podání Tomáše předříkával slib, který děti opakovaly a poté jednoho po druhém mečem pasoval na rytíře. Občas to bylo o uši, ale vše dopadlo dobře. Děti byly uchváceny nejen z rytíře, ale i z jeho doprovodu, Markétka v šatičkách byla kouzelná.

A je tu náš velký den, 11. 6., Písecké slavnosti Dotkni se Písku. O přípravě, kterou jsme věnovali této akci, jsem již psala a chci hned úvodem říct, že usilovná snaha se vydařila. Brzo ráno nakládáme do aut, snad všechno co máme, auta smýkají zástěrky po silnici, klubovna zeje prázdnotou. Parkány v Písku jsou velmi pěkné, jak svou přední částí pro diváky, tak prostorným zákulisím, kde se bez problémů vešel stan Streitaxů, veškeré propriety muzikantů a kejklíře Peta, šermířů Bratrů z Růže a Beritů, divadelních ochotníků, tanečnice a hlavně naše „kopičky“. On by nám v podstatě stačil stojan na kostýmy, kdyby fungovalo pravidlo – obleču kostým a na prázdné ramínko dám civil a pověsím, ale prostě to nefunguje a některým nestačí jen jedna kopička, ani se postupně jak kukačky rozlézají do jiných kopiček… no děs… šéfovi naskakuje první žíla na čele. Nabytý 12tihodinový program se rozjíždí a diváci se scházejí. Moderování se ujmul Drobek a nutno podotknout, že na premiéru bez přípravy, se svého úkolu zhostil obstojně. Dei Gratia svou hudbou rozproudila obecenstvo, s Lenku Mrázů si maličké divačky tanečnice zatančily cikánský tanec a Streitaxové předvedli první ze svých vystoupení. Blíží se poledne, sluníčko píchá jak čertovy vidle a žene se mrak. Skrápí nás první kapky deště, osvěžují sice vzduch, ale program musíme přerušit. Naštěstí jen na pár minut. Ochotní ochotníci jedou svou pohádku za ustávajícího deště a připravení diváci sedí pod deštníky a vesele se baví. Je čas nakrmit účinkující. Plný hrnec guláše od „Slamáka“, jsem díky vyvažování nerozlila Filipovi v autě, ale do talířů účinkujících a všichni byli nadšeni skvělým dlabancem. Všechno běží krásně, kejklíř Pet svým „pohlavním honičem“, takovým drbátkem na hlavu, obšťastňuje dámské publikum, svými triky a kejklemi učarovává děti, zkrátka bohatě zaplněný parkán a klenutý most nad námi se dobře baví. Ti na mostě hned dvakrát – vidí i to co se děje za oponou v zákulisí. To je mnohdy zajímavější než to před oponou. Streitaxové odhazují plechovou výstroj, vydýchávají další vystoupení a do večeře je musím přemlouvat. Vynikající řízečky a kávička jsou účinkující opravdu překvapením naší pohostinnosti. Blíží se večer, připravujeme světla na poslední vystoupení. Komponovaná ohňová šou, složená ze soubojů s pochodněmi a „točičů ohňů“. Streitaxům se nepodařilo zapálit ohnivé bijáky, přesto to na jejich hřmotném bití do štítů a do plechů neubralo na kráse. SHŠ Berit předvedla velmi poutavou šou, mažoretkové kreace s oboustranně hořící pochodní a hořící řetězy s odletujícími jiskrami brali dech. Krásná tečka, krásného dne. Publikum tleská a mě nezbývá než poděkovat… Díky Vám všem, přátelé, kamarádi, hosté, sic mnohdy amatéři, odvedli jste práci hodnou profíků!!!

Nutno dodat, že pasování čtenářů odkoukala Šmidingerova knihovna od knihovny Katovické, kam Tomáš jezdí ještě o rok déle. I letos 15. 6. se na něho těšila hrstka malých prvňáčků, kterým tentokrát rytíř převedl i něco z historie písma.

Netradiční prohlídky strakonického hradu si vymysleli dětští zastupitelé města. Jednotlivé scénky spjaté s historií hradu sami napsali, nacvičili a sehráli, jen do té o přepadení hradu švédy, nás požádali o pomoc. Popravdě jsme dlouho váhali, zda přijmout či nikoliv. Nebyl problém v náročnosti, ale v čase, dopoledne je prostě na houby. Ale protože jsme chtěli, moc chtěli, tak 16. června v 8 hod. nastoupili 4 stateční – Tomáš, Marek, Kuba a Drobek, aby do odpoledne sjeli pětkrát přepadení hradu a ještě přitom stíhali koketně plkat s „mládím“. 23. 6. se prohlídky opakují pro rodiče dětských zastupitelů a další pozvané hosty. Jako úplná tečka za netradičními prohlídky se naposledy v podvečer ozvala střelba a výkřiky Heja heja Upsala…

Letošní červen je opravdu nabytý akcemi. 17. 6. pořádá Muzeum středního Pootaví muzejní noc. Pro nás taková pohodovka, žádný šerm, jen – výstavka zbraní a povídání o nich.

18. 6. byl další pro nás významný den. Přihlásili jsme se na soutěžní přehlídku skupin historického šermu do Budyně nad Ohří. Je to kus cesty, vyjížděli jsme brzo ráno s tím, že po soutěži zůstaneme do neděle, pokecáme a odpočati pojedeme domů. Poctivě jsme trénovali „Kasu“ a možná moc chtění a trémy, zapříčinili i to, že se Bohouš opět zranil, tentokrát vlastní příčkou zbraně si rozčísnul čelo. Odvážně pokračoval dál, sám sebe totiž neviděl, jen vytřeštěné oči svých spolubojovníků. Hrozivě vypadající zranění bylo jen škrábnutí. V hodnocení odborné poroty se samozřejmě i tato nešťastná událost odrazila, přesto nás 4. místo v pořadí potěšilo.

Plácání mečem po rameni se rozmáhá. I jedna mateřská školka dne 22. 6. požádala o šermířské vyprovození předškoláků do stavu školáků. Podobná akce, nový text, není se čemu divit, že se rytíř přeřekl a místo do stavu školáka pasoval dítko už na čtenáře.

24. 6. v rámci Pivovarských slavností uvádí DS Čelakovský Strakonického dudáka aneb hody divých žen na strakonickém hradě. Tomáš už léta ztvárňuje tureckého prince a Vendetťáci jeho stráž, taková jiná divadelní zkušenost.

Prudce se nám léto ochladilo a stejně zprudka se jede na vodácký tábor Pořešín v lesích a krásném údolí řeky Malše. Přijíždíme na pozvání Drobka, který zde trávil nejedny prázdniny a má tu své přátele. Připravili jsme scénu, postavili stany a jdem se zahřát kávou. Na rozdíl od dětí, které se jdou koupat. Na turnaj pro královnu se pořadatelé připravili. Netřeba vybírat dlouze královnu, krásné renesanční šaty zdobí Admirálku tábora a její dcera je krásnou princeznou. Je zima jak v morně, zabalená do huňatého pláště se stejně třesu zimou, že i myš si plete dvojklik s kliknutím. Zůstáváme do zítřka, posloucháme písně od táboráku, popíjíme, pokuřujem, ochutnáváme „hadí dech“, někteří bloudí lesem, jiní ve svých citech. Ráno není času nazbyt, všem stačí umývárka, jen Bohouš volí řeku. Přepřaháme káru za silný Čendovo vůz a očima tlačíme naše auto smýkající se v prudkém kopci nahoru. Guma je ještě chvíli cítit, ale už to valíme domů.

Už delší dobu pokukujeme po dělíčku, byl by to zas krok dopředu ve vybavenosti skupiny. Štěstí nám přálo a na aukci jsme za nemalou, ale dobrou cenu, vydražili 5. 7. vysněné dělo. Výrobce nám ho přivezl 7. června přímo na hrad a tak hned večer se z něho při ukázkách pro cizince na strakonickém hradě prvně vystřelilo.

Kdyby nebylo Píseckých slavností, stále by prim hrála naše akce ve Štěkni, kterou 9. 7. čekal již čtvrtý ročník. Když jsme zvládli 12tihodinový program v Písku, zvládnout 3hodinový ve Štěkni bude sranda. Romantické odpoledne na Zámku se letos svým programem muselo velmi uskromnit, jelikož jsem se příliš pozdě dozvěděli, že musíme skončit již v 19 hod., abychom nerušili komorní koncert v Zámku. V poledne, za úmorného vedra, jsme na místě a začíná se stavět plachta a aparát. Ke komickému stavění přístřešku přispěla i Markéta, která chtěla pomáhat. Pichlavé sluníčko zakryly mraky a přišla první krátká sprška, která příjemně ochladila vzduch. Krátce po třetí hodině začínají chodit první návštěvníci a s úderem 16. hodiny se výstřelem z děla začíná. Následovala nová scénka Toma, Gábiny, Fidela a Drobka a program se rozjížděl. Na pokladně se utvořila i fronta, jen dál a víc… Každoroční obavy z návštěvnosti se pozvolna rozplývaly. Koník Elisa vozil, AlRašídi točili lavicí, šipky lítaly i přes hrazení, rybičky byly chyceny – takhle se bavily děcka celé odpoledne. Program, který naplňovali oplechovaní Thoraxové, Táborští střelci s palnými zbraněmi a my, se pomalu chýlil ke konci. Na akci přišlo bez mála 300 lidí. Přesně s úderem 19. končíme, loučíme se se skvělým publikem, s účinkujícími a doufáme, že za rok se zase sejdeme.

16. července jsme odjeli na střelecké závody z kuše na Landštejn. Lenka měla rok v držení Řád střelecké královny, tak uvidíme, zda tento titul obhájí nebo ne. Kromě střelby zde máme i vystoupení, na kamenitém povrchu nádvoří se velmi těžko staví nějaké kulisy, takže sehrajeme pouze turnaj. Máme odstříleno, žádná sláva to nebyla. Překvapivě se dařilo Filipovi a Bohoušovi, kteří nastříleli 7 a 6 šipek. Lenka měla 4 šipky a Gábina krásný čistý terč. Na střelbě Ku ptáku, dle pořadí počtu šipek, se však na Filipa nedostala řada, protože se trefil hned druhý střílející a na střed husy to měla Lenka taky daleko. Zkrátka žádná sláva, ale počkejte za rok! V rychlosti se převlékáme z gotiky do renesance a jdeme na vystoupení, ale ouha, chybí nám Bohouš a Marek a nejsou k nalezení… Tomáš vzteky bez sebe, překopává turnaj bez nich. Oba hříšníci přicházejí na poslední chvíli a určitě budou dlouho držet rekord v převlékání. Vystoupení se povedlo, tak ještě fotečku Markéty s hadem a jedeme domů.

Po 14 dnech volna nás čeká náročný víkend. Na 6.-7. srpna bylo přeloženo Rumpálování, ale my jsme již zjara na 6. srpna měli naplánovaná vystoupení v Kestřanech na Rýžování zlata a ve Vimperku vystoupko a účast v bitvě na vimperských slavnostech. Sobota by se dala nazvat krvavou, alespoň lehce zraněn byl snad každý. Rumpálování začíná průvodem od kostela sv. Markéty. S Gábinou si k šatům půjčujeme krásné čelenky od šperkařů a vyrážíme. Cesta začíná zmateným kličkováním po parkovišti, dál špinavým podchodem, přes lávku, kterou pochodový krok neuvěřitelně rozhoupal, přicházíme na hrad. Na hlavní scéně kolem poledne máme turnaj. A je tu první krev, Drobek dostal přes prst. Náplast to spraví a jede se dál.

Balíme a vyráží na druhou hodinu do Kestřan. O tom, jak je tvrdý betonový parket na břehu Otavy, z které po dva dny nadšenci lovili zlaté šupinky, může vyprávět opět Drobek, který si při pádu pořádně narazil a odřel loket. Do vystoupení začíná pršet, ale po parném dopoledni, se to dalo čekat.

V klubovně vyložíme trůn, korunu a plášť pro královnu, Lenku a Markétu, protože ve Vimperku se pojede „Kasa“ a pak bitva, ve kterých se tyto „kulisy“ nebudou potřebovat. Na Arkádách je program vimperských slavností v plném proudu. A zmiňovaná smolná krvavá sobota pokračuje. Při vystoupení Tomáš dostal štítem od Gábiny nad levé oko a tržná rána mu rozdělila obočí vedví. Fidel má hluboký škrábanec na ruce, z Marka a Bohouše taky něco kape a Dan má alespoň modřiny. Tak ještě přežít bitvu. Dva generálové posílají proti sobě nejdřív renesanční bojovníky a pak se přidávají i gotičáci, kteří ne a ne se nechat zabít. Ohlušující rány a řinčení zbraní vrcholí, je do bojováno. Loučíme se s vimperskými, kteří zůstávají doma, přijedou zas až ráno do Strak a jedeme domů.

Jdeme se podívat na večerní program na Rumpálování, závěrečná světelná a ohňová podívaná je moc pěkná. Nedělní ráno na Rumpálování je zatažené a unavené. Všichni si ukazují utržené rány předchozího dne, někteří jeví známky i pijácké kocovinky. Opět kolem poledne vystupujeme s turnajem, tentokrát však na III. nádvoří na tzv. malé scéně. Nejdřív se do klubovny vrací Marek pro stojan na zbraně, pak Gábina pro tahák se souboji. Nástup a poté mluvené slovo leze z beden jako nesrozumitelný příšerný zvuk, pak začalo lejt a foukat vítr, igelity přes aparát lítají, písničky přeskakují, jak se jim zachce, Tomáš podpaluje pódium při zapalování pochodně, která stejně uhasne. Děs, konečně je konec, jsme mokrý, mrzutý a naštvaný. Za dvě hodinky se má jet kasa na hlavní scéně. Stále prší, na pódiu jsou kaluže vody. Moderátor hlásá, že Vendetta i přes nepřízeň počasí vystoupí… Při úvodní scéně vytřel Bohouš s Danem půl pódia, zbytek vody zbyl na ostatní. Jak to dopadlo? Bylo to nejlepší vystoupení za celý víkend! Odměněni aplausem se jdem převléknout a usušit. Rumpálování končí, sušit, prát, žehlit, lízat rány a zotavovat se budem nejméně týden, ale stálo to určitě za to.

Vendetta si udělala radost a vyráží opět na Otavu tour tedy na vodu. 13. srpna se scházíme na vlakovém nádraží a vyrážíme do Sušice, kde máme nachystané lodě. Posádky tvoří Lenka a Dan, Tomáš a Markétka v nové vestičce, Fidel se Simčou, Gábina s Bohoušem a Kuba s Markem. Neuplynulo mnoho času od nalodění a Marek se stále nedokázal rozhodnout, na které straně lodi bude pádlovat. V jednom z mála rychlejších úseků, když se potkalo jeho pádlo s pádlem Kuby na jedné straně lodě, zákonitě se museli cvaknout. Marek jen zoufale volal „chyťte mi botu!“ Počasí není bez mráčků, ale teplé, přesto nestačili ani uschnout, už tam byli zas. Mezitím se odehrávali i mezi dalšími posádkami slovní a pádelní souboje. Kromě Tomáše, který měl nejlepšího háčka – Markétu, jak sám říkal, sice „nemá žádný výkon, ale ani spotřebu“, ostatní kormidelníci by háčky i darovaly, kdyby je někdo chtěl. Místy je hodně málo vody, dřeme lodě o mělčiny, někteří uvízli přímo na jezu. Průběžně se občerstvujeme připravenými nápoji – Fidel má opasek nabitý zelenou a vodkou, v petce s vodkou má nacpaný gumový medvídky (co se dneska všechno nechlastá?:-)), jiní zvolili mírnější opojení ve formě houby a vinných střiků. Naše známá sourozenecká dvojce je už zase v sobě a hlavně ve vodě. Po té Bohouš odebral Gábině láhev, pádlo i kormidelnický post. Ve Střelských Hošticích hodláme nocovat, stany, spacáky a další bagáž nám přivezl autem Filip s Verčou, se kterými se v neděli vystřídám, aby si taky sjeli kousek Otavy. Kolem půl šesté jsme tu, více či méně opojeni, někteří suší, jiní mokří. Kemp se pomalu plní stany a stejně rychle roste i fronta na pivo. Klábosíme, popíjíme a ještě před stanem si dáváme Filipovo slivovici na dobrou noc. Markéta vstala za svítání, brouzdáme se ranní rosou po kempu, abychom nevzbudili ostatní. Dneska bude krásně. Po kávičce se balí stany, formují posádky a já už jen mávám ze břehu. Sluníčko bylo v nejlepším, když se žluté lodičky objevily u Lávky ve Strakonicích, opálení a unavení vodáci se rozcházeli domů, tak zase za rok.

Dne 20. 8. jsme přijali pozvání na dožínkové slavnosti do Žichovic. Počasí se neskutečně vydařilo, bylo sluníčko a nádherně. Slavnosti se konaly v krásném parku u zdejšího zámku. Program byl od rána do pozdního odpoledne zaplněn hudbou, tancem a dvěmi našimi vystoupeními. Prodleva mezi kasou a turnajem byla velmi dlouhá, ale kluci si hned našli zábavu – chytání vos do kelímků od kofoly. Mrchy se slétaly furt, konečné skóre bylo přes padesát ulovených. Jen jednou se jim to vymklo, to když jim jedna nebezpečně ulítla, tak se po ní Drobek ohnal, vylil horké kafe na Bohouše, který se s leknutím zvednul a po zádech spadnul i s lavicí a Gábinou. Pozlobila nás opět muzika, tentokrát nám, Bůh resp. ten, kdo tomu rozumí ví proč, nešlo mluvené slovo, linula se jen změť sikavek a bzučení…prý nějaký mono kabel nebere stereo. Skvěle zareagovala Gábina, která na závěr scény, jako oživlá mrtvola, vstala a odříkala z hlavy závěrečné slovo. Sic tímto nečekaným vstupem vyděsila Dana, který zakončuje tuto scénu, byla to záchrana. Poslední dobou nám muzika dělá problémy, že by to bylo zvukařem? :-(

Přiblížil se konec prázdnin a s nimi i skoro poslední naše vystoupení letošní sezóny. Loučení s prázdninami v Rovné na 27. 8. máme předjednané velmi dlouho a na komponovaný program, s vystoupeními, hrami a soutěžemi, jsme se těšili. Úderem 15 hodiny máme vše postaveno, v 15:10 začíná pršet a prší a chč… Po hodině čekání se uchylujeme do hospody, kde se jen ohřejeme, pokocháme chameleóny v teráriu a smutně se loučíme s pořadateli. První neuskutečněné vystoupení této sezóny. Balíme a odjíždíme se sušit do klubovny. Snad to příští rok vyjde.

Jeden z nejkrásnějších okamžiků v životě je určitě svatba. Markéta Rokyta Špeciánová s Janem Rokytou přijali svátost manželskou 17. 9. v kapitulní síni strakonického hradu a my jsme u toho nemohli chybět. Nevěsta byla nádherná a i naši kluci vypadali v oblecích a kravatách důstojně, tak jak se na svatebčany sluší. Po církevním obřadu přijela na nádvoří bílá šestimetrová limuzína s AlRašídem, který přijel popřát novomanželům a jako dar jim propůjčil své vozidlo. Odpoledne svatba pokračovala na Zámku ve Štěkni a to byla chvíle pro nás. Připravili jsme krátké představení, na téma hádky, kdo popřeje novomanželům. Zakomponovali jsme tam Dana s trubkou, který na úvod zatroubil famfáru, i Markétku, která na závěr předávala dárek nevěstě – šperk s Gábiny dílny. Souboje se vydařily, skupina popřála novomanželům svorně dohromady a pozvala je, aby uklekli na červený samet. Překvapené novomanžele Tom pasoval na čestné členy naší skupiny a pak tento nový zvoncový kord daroval Honzovi, aby ochraňoval Markétu do konce života. Nádherná dojemná scéna. Potlačili jsme slzy a vycenili zuby na společné fotce. A když už jsme byli venku, Markéta hodila svatební kytici do davu vdavekchtivých žen, a kde přistála? U Gábiny, takže třeba za rok …? Šli jsme se převléci a slavit. Velký sál byl plný lidí, jazz hrál na plné pecky, ochutnávali jsme nepřeberné množství nabízených dobrot. Kochali jsme se pohledem na tančící nevěstu a ženicha. Drobek se přidal k jazzmenům se svojí foukačkou a pak hrál i na kytaru, ale to už vím jen z doslechu… Tak ještě jednou, než nám zas odletíte za moře, Markéto a Honzo, buďte spolu šťastni!

Po delší odmlce 19. září vyrážíme opět do Školy v přírodě do Střelských Hoštic. Tak, jako vždy, sejít se v týdnu, je problém, ale i polovina Vendetty zvládne pěkné vystoupení! Přijíždíme už převlečení, rychle si připravujeme prostor v aule, který je zaplněn lavicemi. Neponechali jsme náhodě, že bychom byli opět bez muziky, nebo že by nefungovala jak má a bereme i buben. Předtucha se vyplnila, klíče od zvukové kabiny nejsou. Souboje jsou doprovázeny bubnováním, které přes veškerou snahu, je občas mimo rytmus. Přese všechno, vystoupení si náramně užíváme spolu s nadšeně řvoucími dětmi.

A je tu poslední plánované vystoupení letošní sezóny, Budeč 28. 9. Je to výměnné vystoupení pro SHŠ Thorax, kteří účinkovali pro nás ve Štěkni. Je to kus cesty, takže vyráží s časovým náskokem, který jak brzo poznáme, nebyl dostatečný. Tomášovi se zdálo, že nestíháme už v Čimelicích, tak pár desítek metrů před značkou konce obce, přišlápl plyn a málem sestřelil policajta, který hbitě vyskočil zpoza ukrytého radaru. 68km/h = 500Kč. V Praze po průjezdu tunelem nás čeká to, proč nesnáším velkoměsta, kolona. Po metrech se ploužíme skoro hodinu. Voláme Thoraxům, že nepřijedeme včas na vystoupení. A aby toho nebylo málo, najít Budeč se zdá nadlidským úkolem. Třikrát projíždíme nějaké Zákolany a Kováry, až nás nějaký domorodec posílá do strmého kopce. Cesta spíš pro pěší a také poseta jen pěšími, kličkujeme, obdařeni zuřivými pohledy. Krásné počasí vylákalo spoustu lidí na kopeček s hřbitovem, bývalým hradištěm a rotundou. Při zjištění, že vystupujeme na opačném konci prostranství, nám musí snaživý pořadatel megafonem zajistit průjezd mezi lidmi. Plac, který se nedá nazvat jinak než oraniště, jen umocňuje naše půldenní strasti. A zkáza byla dokonána, když těsně před vystoupením vypadl proud snad v celém kraji. Bez muziky bude turnaj děsný. Improvizaci se meze nekladou, v civilu si půjčuji od Thoraxů buben a třískám do toho seč mí síly stačí. Nevím zda to byla záchrana, ale poděkování po vystoupení mě moc potěšilo. Posledním vystoupením jsme si vybrali dost smůly, ale hlavně, že se na oraništi a cestou nikomu nic nestalo.

Sezónu 2011 jsme zakončili 12. října schůzí. Jako každoročně se chceme sejít s našimi přáteli, poděkovat všem a sobě navzájem za již šestou sezónu. Spousta jídla, krásný dort, pistácie pro Karfíka a olivy pro Kadlece se vršili na stolech. Pozvání přijali i nová ředitelka muzea paní Ing. Ludmila Koštová a exředitel Míra Špecián. Jeden z nejhezčích okamžiků schůze bylo rozdávání a odhalení dárečků pro vendetťáky – šermířské rukavice, krásné kožené ručně šité černé i červené. Všem vám moc sluší, tak se o ně pěkně starejte! (…těch peněz co stály :-().

Jako opravdu poslední letošní akce byly 2.-4.12. Adventní trhy pod Rumpálem. Letos bohužel nedošlo k dohodě s ostatními organizátory – Andělská světla se nekonala, anděla dokonce nepotřeboval ani Mikuláš (a to jsme kvůli tomu zainvestovali do nových křídel a bílých paruk). Tak jen draze půjčené kostýmy římských vojáků kluci oblékli do Živého Betlému a účinkovánímu bylo konec. Noční hlídání stánků už máme zmáknuté a i letos se obešlo bez problémů. Tak snad příští rok se organizace povede lépe.

Ježíšek navštívil naši klubovnu už 17. prosince a pod stromeček, který je rok od roku větší, nadělil pár dárečků. Největší radost měla Markéta, která dostala čmeláku Brumdu, který ustavičně zpíval… do pěti, do pěti, musíme být u maminky v doupěti… no skoro to tak i dopadlo … Tak hezké a klidné Vánoce Vendetto!

2024

Tréninky v tělocvičně jsou o Tomášovo nervi. Mahony, když už přišel, tak pozdě, Roťák nestíhá přijet z cest, sem tam nějaká rýmička, no zkrátka všichni se snad nesešli ani jednou. Nejpoctivější je benjamínek Jeník. S tátou … Číst více

2023

Rok 2023 Tréninky v tělocvičně s novým rokem zdražily na trojnásobek, takže vyžadovaná přítomnost je o to silnější. Bohužel nás sužují nemoci, takže se nám nedaří scházet tak, jak by si šéf představoval a jako každý rok před … Číst více

2022

Po silné covidové vlně se snad už blízká na lepší časy a nás čeká první vystoupení, i když ne šermířské, ale pouze soutěžní na čarodějnicích v Panské zahradě. Takže je připraven zbrusu nový terč na šipky, nabroušené nože … Číst více

2021

Je tu rok 2021. A nezačíná dobře. Nouzový stav kvůli pandemii Covid-19 trvá a s ním spojená omezení. Žádná setkávání, žádné tréninky, žádné plány, protože nikdo nevidí na konec. V březnu atakujeme počet nemocných v ČR … Číst více

2020

Ještě jsme si nezvykli na letopočet 2019 a už je 2020. Vendetťácké děti rostou a máme dalšího maturanta. Mahonyho maturitní ples se konal 17. ledna v sále ve Volyni. Slíbili jsme mu vystoupení a tak vlastně zabil dvě mouchy … Číst více

2019

25. ledna po pár trénincích v novém roce jedeme do Vodňan na Maturitní ples Danovy Čeňky. Nejen jako Vendetta, ale jako rodinka nebo obráceně? Když jsme s Markétou a Tomem přijeli před zhasnutý kulturák, bylo něco špatně. Neměli jsme … Číst více

2018

3. února už máme za sebou několik tréninků, ale i chřipek, takže na první vystoupení jedeme s respektem, pokorou a zdarma. Charitativní vystoupení ve Vimperku jako poděkování koledníkům tříkrálové sbírky je v sálu hotelu Hvězda, … Číst více

2017

Leden zahajujeme pilným trénováním, stavěním nových soubojů, přepisováním scénáře nové hry, plánování potřebných kostýmů a samozřejmě naplněním sezóny. Na tréninky chodí nový člen skupiny Honza a Martin. Nejde o pravopisnou chybu, je … Číst více

2016

Začínáme psát 2. knihu kroniky, protože ta první je tak plná vzpomínek, že ani nejde zavřít. Začínáme psát 10. šermířskou sezónu skupiny, protože první vystoupení jsme měli v roce 2006, i když vznik skupiny datujeme … Číst více

2015

Začátek roku jsme v očekávání, tedy hlavně budoucí maminka Gábina a nečekali jsem dlouho. 15.1.2015 spatřil světlo světa Filípek. Takže Filipe, vítáme Tě na světě a přejeme Ti, aby z tebe vyrostl šermíř, krásný po mamince … Číst více

2014

Je po Vánocích a my si začínáme zvykat psát nový rok 2014. Pozvolna se rozhýbáváme 11. ledna na prvním tréninku a oživujeme „Dartanana“, kterého pojedeme za týden na maturitním plese gymnazistů v Soběslavi. Týden utekl jako voda, je … Číst více

2013

12. ledna se scházíme na první trénink v novém roce. Plni odhodlání, nových předsevzetí a cílů. Tak snad nám jich pár vyjde! 10. února se koná maškarní ve strakonické Sokolovně a Tomáš přislíbil kamarádovi maličkou šermířskou … Číst více

2012

Zahajujeme 7. rok existence skupiny, v různých statistikách bývá sedmý rok soužití lidí kritický, doufejme, že u nás toto platit nebude. Co plánujeme, co chystáme, co se děje? Zaplňujeme kalendář na sezónu, připravujeme kulisy do nové … Číst více

2010

„A tak šel čas a já se toulám dál… v tělocvičně dřu dál a stále dál, kroky, výpady, souboje a divadlo, po celou zimu vedoucího poslouchám rád…“ Tak nějak by mohla znít upravená píseň po našem. Za okny je tuhá zima, … Číst více

2009

A je tu další nový rok, nová sezóna, nová vystoupení, nové štace a samozřejmě i nové zážitky. Začátek roku je mrazový, takže jako již tradičně se tréninky odehrávají v tělocvičně. Plány jsou, jako každý rok, nemalé. Každopádně nové … Číst více

2008

Nový rok začínáme plesem. Ale ne šermířsky, tanečně. Marek je maturant, takže Vendetta jde 29. 2. tančit polčíky a valky na maturitní ples. Krásný to začátek. Výrazné změny v obsazení skupiny oproti loňsku naštěstí nejsou, alespoň co se … Číst více

2007

Nový rok přinesl pár změn v obsazení – opustil nás Vláďa a přišel Marek, nová krev, tak uvidíme, kdy poteče…:-) Rok 2007, resp. sezónu, bereme vážně, takže nasmlouváváme vystoupení, až se nám z toho hlava točí. Na malý … Číst více

2006

Skupina historického šermu Vendetta vznikla 1. prosince 2005. Zakládající členové vzešli ze SHŠ Markýz ze Strakonic a byli jimi: Tomáš Jiřík, Lenka Králíčková a Jana Koubová. Odešli z jedné skupiny historického šermu, kde něco … Číst více