Historie

2010

„A tak šel čas a já se toulám dál…
v tělocvičně dřu dál a stále dál,
kroky, výpady, souboje a divadlo,
po celou zimu vedoucího poslouchám rád…“
Tak nějak by mohla znít upravená píseň po našem.
Za okny je tuhá zima, tolik sněhu nepamatujeme, ale nás hřeje nová sezóna.

První akce, kdy se rádi ukážeme, je maturitní ples sestřičky Vládi zvaného Fidela. Vimperk 19. ledna Cihelena – maturák, jak se patří. Krásné holky v krásných šatech, usměvavá nálada. Zkušenost nám říká, že netřeba dlouhých vystoupení na takových akcích, je třeba zaujmout a pobavit, žádné psycho v tento slavnostní okamžik nikoho nezajímá. Proto je připraven klasický duelový souboj se sekundanty a malinké divadlo okolo, přeci jen nějaký děj by to mělo mít. Malé zdržení při zahajovací promenádě, jinak vše běží jak má. Akce se zdařila, vzpomínky jsou milé a modré…(modré jsou modřiny na Tomášovo kolenou, když přehlédl schůdek z výčepu… nebyla jsem tam, nezbývá mi než věřit).

27. února pořádá Al Rašíd maškarní ve Sklípku. Rádi se setkáváme s Al Rašídem, je to prima parta a samozřejmě i my se rádi sejdeme za jiným účelem než je trénink v tělocvičně. Masky jsou kuriózní, takové co dům dal, spíše řečeno co kostymérna nabízí. Gábina jde za čarodějnici, Bohouš za šíleného vědce s barevnýma očima, Kuba za světlušku – v „andělské“ paruce je skvělý, Tomáš tvrdí, že je tanečnice – zkrátka ten kostým je dobrej, ale je těžké ho pojmenovat – takový motýl Emanuel bez křídel. Dále se nám na scénu dostává gynekolog MUDr. Šťoural v podání Filipa a v neposlední řadě i maskovaní Fidel a Drobek. Markétě a Jardovi to zpívá stále skvěle a doprovodné hry oživují zábavu. Vendettě se daří získávat cenné body ku vzteku jiných konkurenčních skupin. No zkrátka vydařená akce.

A je tu březen, za kamna vlezem…letos asi opravdu…stále je kupa sněhu. Další z našich členů je nově oblečen – dokončuji Drobkovi kostým. Jemu se líbí, doufám, že se bude líbit i divákům. Gábina namalovala krásné kulisy do nové hry, Tomáš přidělal krásně krásnou poličku od Fidela a zkoušená hra už začíná mít šmrnc. Sezóna se blíží a kalendář se plní. Nejblíže je nám soustředění ve Střelských hošticích, tak se pojďme soustředit, ať to naše úsilí za něco stojí.

Sobota 3.dubna je ve znamení Otevření sezóny na středověkém vodním mlýně v Hoslovicích. Akci orientovanou spíše na dobu našich babiček a dědečků, na život na vesnickém mlýně, na stará řemesla jako je pletení košíků a pomlázek, včetně spuštění mlýnského kola a pečení chleba, jsme obohatili soutěžemi a hrami pro malé návštěvníky. Konečně se umoudřilo i počasí a sluníčko přilákalo doslova davy lidiček. V pohádkových a lidových kostýmech jsme poskakovali kolem rybiček a šipek a rozdávali sladké odměny.

A je tu pátek 9. dubna a my se všichni balíme na víkendové soustředění ve Škole v přírodě ve Střelských Hošticích. Samozřejmě, že hlavním programem bude šerm, ale těšíme se i na další společně strávené chvíle. Tradiční kvapné pakování do aut a káry a odjez. Jedeme všichni, jen Kuba s Drobkem dorazí později. Pokoje jsou rozděleny, důležité organizační věci zejména časy snídaní, obědů a večeří sděleny, tak se scházíme v aule k pokecu, posezení, ale i k bujarému tanci, ochutnávce hruškovice a tak dál.. :-) Ranní rozcvička zahájila dopolední šermířské klání. Je třeba pořádně zapracovat na připravované hře a zejména na divadelním podání, které si chceme nechat zkouknout kritickým okem od Honzy Prunera a Aleny Barborkové – strakonických divadelníků. Odpoledne už je únava znát, ale večerní neplánované vystoupení pro ubytované děti probíhalo celkem v pohodě. Marek na sobě nechal předvést netradiční zbraň – obušek, k velké radosti obecenstva a Fidel utržil malý škrábanec od Gábiny, takový malý knírek – pozoruhodný dárek k jeho narozeninám, že?

A je tu večer. Všichni jsou znavení a trochu rozmrzelí, že venku zase leje a je zima. Ale od plánovaného grilování nás to neodradilo. Bohouš obětavě v dešti shání suché dřívíčko na rozdělání grilu, který jsme postavili pod nouzové schodišti, kde alespoň neprší. Schodiště je porostlé lišejníkem a na to, že za deště klouže, brzo přišel Fidel i Kuba. A nechci zde zapomenout ani na Markétku, která byla úžasná. Volnost v aule i po areálu jí naprosto vyhovovala. Věčně usměvavá pobíhala mezi šermujícími vendetťáky, pokřikovala na Bohouše „Bobo“ – což ho roztomile rozčililo, mlátila paličkami do bubnů a rozplakala se, jen když byl táta v souboji zapíchnut.

Je neděle ráno a venku zase leje, takže plachtu a kulisy venku nepostavíme, zkusíme to v aule. Kupodivu během chvíle je postaveno, lana jsou přivázána k lavicím a jede se hra. Mě se líbí, už to má hlavu i patu. Po obědě přijíždí divadelníci, pouští se hudba, rec na kameře a jedem. Hodnocení bylo vcelku dobré, což nás těší. Zároveň i rychlé, protože jsme v časové tísni není prostor na podrobný rozbor a opravy. Ale za rady a postřehy děkujeme, balíme a odjíždíme…

V květnu pořádá již tradičně Muzeum ve spolupráci s armádou Den otevřených dveří v kasárnách v Lipkách. Jelikož se můžeme považovat za nepatrnou částečku historické armády, účastníme se i letos 9. května této akce. Vystoupení na „buzeráku“ je velmi nekomorní záležitost, davy proudících návštěvníků přicházejí a odcházejí, tudíž na nějakou duchaplnou hru můžeme zapomenout. Poučeni z předchozích let volíme scénku z doby dobytí strakonického hradu plné soubojů a dějového zvratu. Závěrečná střelba nevyšla úplně, tak jak měla, ale i tak diváci pěkně zatleskali a byli spokojeni.

Ještě týž den odpoledne odjíždí Tom, Dan, Kuba a Bohouš na akci do Svéradic. Vystoupení pro oživení setkání příznivců kapely Pepíka Nauše. Tušíme, že pro tuto skupinku, to asi nikdy nebude to pravé ořechové, ale pořadatelé na tom trvají. A jak jsme čekali, tak to i dopadlo, půlka diváků se zájmem poslouchala a koukala a ta druhá nepříjemně hlučela a dávala najevo, že je to vůbec nezajímá. Ale i takové oběti je třeba občas snést.

Po delší odmlce se ozvaly Hoštice, tak v pátek 14. května večer jedeme pobavit dětičky do Školy v přírodě. Tradiční hodinové vystoupení Kuba svým doprovodným slovem natahoval jak žvejku, ale děti se bavily, tak to zas tak nevadilo. Paní učitelky zvážněly, když jsme při přetahování lanem chtěli opravdu nechat dětičky se mydlit kordy – pěkně to zbaštily. Palné zbraně zaduněly snad až na návsi a zakončily páteční vystoupení. Mladé slečny si přišly sáhnout na Gábinu zda je opravdová, mladí pánové šli „jen“ po zbraních. Tak zase příště…

A už je tu brzké ráno 15. května a sezóna opravdu začíná. Účast na slavnostech žirovnického jednorožce a je nám ctí a potěšením. Už jsme zde několikrát byli a krom nádherného přírodního amfiteátru, je akce úžasným setkáním známých lidí z kumštu a mnohdy i přátel. I letos se začíná průvodem městem, kde již ustrojeni neseme své vlajky a užíváme si pozornosti přihlížejících. Jen pozor na soukmenovce s řad sokolníků, kterým se jejich svěřenci snaží ulétnout a poplácávají křídly všechny kolem. Vystoupení by bylo super, kdyby se nezapomněla doprovodná muzika. Asi každý kdo kdy dělal nějaké představení, si dokáže představit, jak takové vystoupení vypadá, je polovičaté, jak nealkoholické pivo, nemastné brambory nebo sex bez orgasmu. Ale i to se někdy stane. Každopádně jsme si to snažili užít. Drobek jel své první větší vystoupení s námi a hned sklidit za svůj šermířský výkon potlesk na otevřené scéně. Zapózovali jsme si s dravými ptáky, dali klobásku, koukli na vystoupení kolegů, poklábosili s přáteli a valili domů.

Pátek 21. května na nás čekají dvě uzavřené společnosti. Muzeum připravilo pro Lékařský seminář večerní program – prohlídku muzea se šermířským vystoupením. Aplaus zdravotníků nás potěšil a na rozloučenou se oboustranně ujišťujeme, že jejich služby využíváme velmi málo. Máme odboucháno a z hradního nádvoří se připravujeme přepadnout Hradní sklípek. Další z historických večerů ve sklípku obohatíme svým vystoupením a drobnou hrou pro diváky. Skalní návštěvníci se baví, tak zase příště a ať je Vás víc a víc…

Konec května a začátek června je tradičně ve znamení Dětských dnů. Na jeden takový jsme 29. 5. pozváni do Zdíkova. Prostředí paloučku hned za zámkem s přírodním parketem dobře známe, také víme, jak tato dlažba po dešti klouže. Podmáčená tráva, louže a bažinky, kam jen šlápneš. No nic, šermovat se bude na pódiu, je pěkně velké jen střecha je níž, ale to půjde. Spolu s námi vystupovala skupina Helfemburští fedrfechtýři, kteří představili souboje, zbraně a zbroj z období gotiky. Pár pohrom na sebe nenechalo dlouho čekat. Markéta se vymáchala v louži, takže jsme řešili náhradní oblečení. Vystoupka docela klapla, jen ohlušující nečekaná střelba rozplakala všechny dětičky a snad nakrátko ohluchl i Filip, který měl sto chutí zahlušit viníky. A Drobek si drobet natrhl kalhoty. Pak už jsme jen pozorovali místní hasiče, jak se jim nedařila zapálit promáčená fatra. Ale než jsme se sbalili, oheň plápolal a my rádi zakousli opečené buřty.

11. června byla oficiálně zahájena sezóna Muzea Středního Pootaví ve Strakonicích tradiční muzejní nocí. Pro návštěvníky jsme v rytířském sále připravili přehlídku našich zbraní. Palné předváděl Filip, chladné Tomáš a Kuba měl ty ostatní, o kterých zvládl pohovořit i v angličtině – klobouk dolů Kubo!

Díky Tomášovo aktivitám na divadelních prknech, kde se pravidelně potkává s ředitelkou všech ředitelek mateřských školek, domlouvá šermířské vystoupení pro ty nejmenší. Do dvou dnů 14. a 17. června jsou naplánovány čtyři školky. Trocha starostí nám dělá čas vystoupení, musí být dopoledne. Ale vše se dá zvládnout, když se chce. Tomáš je na mateřské, Dan se rád uleje ze školy, Kuba má odpolední a Filip obětuje dovolenou. V pondělí i ve čtvrtek si v klubovně přebírám Markétku, zavážu klukům tkalouny na rukávech a popřeji štěstí. Rány z palných zbraní slyším až k nám domů, skončilo jedno vystoupení a jede se dál…

Už třetím rokem na závěr školního roku jezdí Tomáš pasovat jako Rytíř Abecedník I. malé čtenáře, absolventy 1. třídy ZŠ, do katovické knihovny. V pátek 18. června jich na něho čekalo přes dvacet, ani nedutaly a svůj slib, jak se chovat k písmenkům, slovům a hlavně knihám odříkali na jeden nádech.

A jelikož se o této akci dozvěděly knihovnice Šmidingerovy knihovny, pozvaly Rytíře krásného slova k pasování i svých nových čtenářů. Těch byla pěkná řádka od 21.-24. června jich Tomáš mečem poplácal na 200! Tak ať Vám ta láska ke čtení vydrží!

Prázdniny se blíží a Pivovar Strakonice připravil své slavnosti na 26. června, kde součástí slavností piva je pro děti připraveno Putování za dráčkem Podskaláčkem. A právě se soutěžemi a k soutěžím jsme byli letos přizváni. Počasí je jak na objednávku, je nádherně a my jsme se rádi s rybičkami, s šipkami, s kroužky a hlavně s chůdami nacpali do stínu stromů. Ono se to zdá jako hračka, razítkovat dětem soutěžní formuláře a pomáhat se soutěží, ale vysvětlit a odtahat desítky dětí na chůdách je pěkná dřina.

A prázdniny jsou už opravdu tady, alespoň pro ty základní školou povinné, naši vysokoškoláci finišují u zkoušek každým dnem. V sobotu 3. července jedeme vystupovat do nedalekého Virtu na výročí založení Mysliveckého sdružení. Je pařák na padnutí a jen samotné bytí v kostýmech je utrpení, natož po tom nějaký pohyb. Po vystoupení leklí leží ve stínu kamiónu a nejsou schopni ani vstát. Nimrodi se dál baví při troubení na mušli resp. vábení nějaké zvěře a hoši se zpomaleně balí do aut.

Mílovými kroky se blíží „naše“ akce – Romantické odpoledne na Zámku ve Štěkni. Letos je o 14 dní dříve, tedy už 10. července, než obvykle a o to máme i méně času na přípravu. V neděli 4. 7. se rozvážejí a vylepují plakáty, které nám opět krásně navrhl a vytisknul náš nejmilejší sponzor Petr Šitner a jeho skvělá agentura. Máme poslední týden na propagaci a článek do regionálních novin mi nejde a nejde, no snad mě něco napadne. Je třeba upřesnit program a rozpočet, zajistit nezajištěné, dokoupit nezbytnosti a zbytečnosti, které se mohou hodit. Hlavně aby nepršelo, vše ostatní záleží už jen na nás a na našich přátelích z kumštu, na které se bezesporu těšíme už teď. A je to tu, balíme do Štěkně, neprší, spíš naopak, je 30 ve stínu, vedro, takže uvidíme, kolik návštěvníků dá přednost nám před koupáním. Parkány voní čerstvě posekanou travou, Filip z toho pčíká… Do stínu stromů se rozkládají hry a soutěže pro děti. Letos poprvé rozšiřujeme působení i na druhý parkán, kde skládají hlavotoč a molitanové kolbiště Al Rašídi a kde si obezřetně prochází terén osedlaná kobylka, která bude vozit návštěvníky. Plachta a přístřešek stojí, zvuk zvučí, hry čekají na hrající, občerstvení občerstvuje, honem rychle si dát jedno malé, než přijdou lidi a můžeme začít. Ještě nejsou ani tři hodiny a už tu jsou první návštěvníci. Tomáš se ujímá přivítání a celého moderování, úvodní duelový souboj s Drobkem na hudbu „Tenkrát na Západě“ je pěkným začátkem. Nastupují Bibus Spiritus, přivezli s sebou nové členy, tak na ně jsme samozřejmě zvědaví. S Markétkou odcházím obhlídnout soutěže, pokecat s Janou a Roťákem, kteří zajišťují pokladnu, a hlavně se jdeme povozit na koníkovi. Markéta je nadšená, ze sedla huláká na všechny kolem, aby ji viděli, samozřejmě nechce slézt dolů a křičí, že je to „málo“. Koně vymění až za hlavotoč, s hlavičkou zamotanou ji odvádím ze zámku, jelikož nastupují Táborští střelci se svými dělovými salvami. Na loutkovou Vodnickou pohádku LS Radost jsme zpátky. Sedáme si do trávy mezi zaplněné lavičky a upřeně sledujeme s dalšími dětskými návštěvníky krásné marionety. Při závěrečné písničce přeskakují loutky provaz a dětičky dychtivě natahují ruce k pohlazení dřevěných hlaviček a ručiček na provázkách. Hodiny ubíhají, program běží jak má, lidi se baví, a přes úmorné horko to zdárně zvládají i účinkující v kostýmech. Opět jdou na scénu pražští šermíři, kteří si zapomněli doprovodnou muziku a tak improvizují vlastním mužským sborem, který je ale naprosto unikátní a úžasný. Markéta se sápe na chůdy, na nože, na rybky, na Eimi (kokršpanělku Gábiny), na kobylku, na hlavotoč a opět utíkáme při píšťalce, která ohlašuje výstřely i z největšího děla táborských střelců, z „Valdštejna“. Zdá se, že je vše super…, ale ouha, není kouzelník. Sakra on zase nepřijede… No nic, končíme hry a soutěže, honem do kostýmů a Vendetta nastupuje místo kouzelníka, s půlhodinovým předstihem oproti programu, se svou premiérou hry „Přítel na cestách“. Povedlo se. Zadržuji slzičku dojetí a tleskám Vám, skupino! Nevydělali jsme, ale nám to nevadí, jsme bohatší o dojmy a zážitky, o nějakou zkušenost, zkrátka akci jsme si užili spolu s našimi kamarády a přáteli, tak zase třeba za rok…

Ještě nám neuschly propocené košile a je tu neděle 11. července a vystoupení ve Škole v přírodě ve Střelských Hošticích pro malé karatisty a hasiče. Plánovaná repríza Přítele na cestách se nekoná, protože chybí Drobek. Tentokrát nevystupujeme v aule, ale venku, takže postavit plachtu, natáhnout muziku a jedem. Turnaj se vydařil, Dan po několikáté obdržel růži pro vítěze a my všichni jsme dostali krásné tištěné poděkování.

17. července odjíždíme na Střelecké závody z kuše na Landštejn . Jako každý rok jedeme vyzkoušet štěstí ve střelbě, říkám štěstí, protože střelbu nijak netrénujeme. Cesta je nacpaná auty a nějaká nehoda nás uvěznila v koloně čekajících aut, obracíme a hledáme objížďku. Hrozí, že přijedeme pozdě, což úměrně zvyšuje Tomášovo nervozitu a protivnost. V poledne, hodinu před zahájením (takže akorát!), jsme před branami nádherné zříceniny, vítáme se s Táborskými střelci a hlásíme jména střelců. Na třetí nádvoří vynášíme věci, protože kromě účasti ve střelbě zde máme jako jediní přítomní šermíři i vystoupení. Oblékáme gotické kostýmy, Gábina má nové šaty a i Markétka má kostýmovou premiéru a moc jí to sluší. Řadíme se do průvodu. Je bouřkově dusno a mezi hradbami se vzduch ani nehne. V každé rundě střelců je jeden z našich, jelikož máme jen jednu kuši a 12 šipek, z nichž některé drží pohromadě jen silou vůle. Chlapcům s moc nedařilo, takže ke střelbě „ku ptáku“ se letos neprobojovali. Jsem na řadě já s Gábinou a spolu s námi dalších 6 gotických krásek. Gábina rychle odstřílí, zabodává 3 šipky a chvátá s ostatními na vystoupení. Zůstaly jsme tu samy, možná o to jsem klidnější, Markétka sedí na mezi s „velkou“ Markétou, Láďa Kadleců mi natahuje kuši a já zabodávám první šipku a druhou a další… mám jich tam šest. Jdu do rozstřelu s další dámou se stejným počtem zásahů. Jedna šipka, kdo blíž středu? Jsem dál, ale krásné a nečekané třetí místo je úžasné. Nevěřícně hlásím svůj výsledek vendetťákům, kteří ještě nevystupují, čekají, až se shromáždí publikum. „Kasa“ se povedla, šermovali jak o život, jen Tomáš kopl nechtěně „zabitého“ Fidela do hlavy a Markétka se o všechny bála, že už se nezvednou. Miládka přichází vyhlásit sedm finalistů, kteří se utkají ve střelbě „ku ptáku“ a první tři dámy, které si spolu s dalšími utkají o post „Střelecké královny“ ve střelbě „na husu“. Zkrátka která trefí husu, vyhrála. Do poslední chvíle jsem netušila, že která se trefí blíž středu husy – vyhrává. Trefuji husu někam do břicha, ani nevím jak, ale jsem první… jsem „Střeleckou královnou“. Dostávám do državy „řetěz s husou“ a pohár z lesního skla. Je to krásně překvapivé, nikdo jsme to opravdu nečekali… Za to bouřka se dala čekat a je tu, v průtrži deště se rychle loučíme a odjíždíme. Fidel zabloudil…, Gábina i Markéta brzo usnuly…, tak zase za rok Landštejne!

Na přelomu července a srpna se ve Strakonicích pořádá Rumpálování . Letošní slavnosti jsou předsunuty již na 24. a 25. července a o program se postarala plzeňská skupina. V sobotu i v neděli mámě dvě vystoupení, k tomu Bílou paní a průběžný úklid neboli popelařinu. Následující řádky nebudou sálat optimismem a hýřit vtipem, prostě mi to nějak nejde, Rumpálování už není, co bývalo, proto možná i můj komentář bude někdy kritický nebo nostalgický… Zahajovací průvod, už tak zesmutnělý deštěm, není nijak oslňující. Pár desítek různě kostýmovaných lidiček se bez grácie a rytmu (jelikož není žádné doprovodné muziky ni bubnu) šine od západní brány (náměstí je v rekonstrukci) podél vodního příkopu před bránu hradu k zahájení slavností. Pár přihlížejících návštěvníků s deštníky, remcajíc na cenu vstupného, poté vstupuje do hradu, snad aby jen koukli na stánky, dali si klobásku a k tomu „nám něco předveďte!“ Atmosféra je ponurá stejně jako počasí. Po poledni se trhají mraky a na pódiu se Vendetta rve o kasu, válejíc se v loužích vody. Až na to, že jsme mokrý, nikomu se nic nestalo a první vystoupení se podařilo. Na večer konečně prosvítá sluníčko, nádvoří se plní lidmi sledující probíhající program. Vendetta právě nastupuje s hrou Přítel na cestách. Nezkušenost herců, neozvučené pódium a liknavý přístup pořadatelů nám nepřálo. Návštěvníci odezírajíc z úst protagonistů, oč tu vlastně běží, jsou strženi úplně jiným představením – roztržkou opilých pitomců a mým marným sháněním pořadatelů k z jednání klidu. No nic, ti kteří shlédli, posoudili, něco vytkli, ale pochvalu si zaslouží všichni, snažili se. Večer si už jen užíváme pohodu, koukneme na historickou módní přehlídku, ohňostroj, Bílou paní, dáme pivko, koštneme medovinu a pokecáme s přáteli. Neděle ráno je krásně azuro, snad to vydrží. Dopolední představení „švédské branky“ bylo moc pěkné. A blízký kontakt s publikem na malém jevišti 3. nádvoří byl znát. Odpolední turnaj, léty prověřené vystoupení bylo standardem, až na Dana, který si vybral svou první trému před nabytým nádvořím a zapomněl. Snad za rok či dva se vrátí Rumpálování v tom lepším, co mělo, s dobrým programem, pořadateli a hlavně návštěvníky.

7. srpna jsme pozvaní na Rýžování zlata do Starých Kestřan. Velmi pěkná akce u zlatonosné Otavy se letos bohužel musela obejít bez doprovodného programu – ustavičný déšť nedal pořadatelům jinou možnost – vystoupení bylo zrušeno.

Celý následující týden je počasí nevyzpytatelné, chvíli sluníčko, chvíli přívaly deště. Čeká nás víkendová akce Šermířské rozvernosti v Roztokách u Prahy, snad nám počasí bude přát. 13. srpna v pátek, snad nepřinese žádnou smůlu, balíme všechno, co máme. Za víkend sehrajeme 6 vystoupení, takže je třeba spousta kostýmů, rekvizit a slíbili jsme i hry. Cesta trvá dvě hodiny, kolem osmé jsme na místě. Ubytování pro účinkující je zhruba kilometr od Zámku. Stavíme stany a přístřešek, vítáme se s Bibusáky a dalšími šermíři. V noci prší. Jak si kdo ustlal, tak si lehl – Drobek je promočený. Začínáme „přítelem“, diváci i šermířská obec nás chválí, jsme rádi. Na závěr turnaje si dovolujeme na place popřát Markovi k narozeninám, což ho mile překvapilo. Po posledním vystoupení se přesouváme ke stanům, jdeme do civilu, roztápíme gril na klobásky, dáváme si zasloužené pivko a čekáme na večerní koncert. Hudba se rozjíždí, diváků je málo, spíš to vypadá na soukromou párty šermířů. Keltský rock v podání kapely Dick O´Brass některé rozhýbe k „tanci“. Ale hned další kapela, Bobr chutná 2x, rozjíždí pořádný „bigbít“, v kotli se zdviženýma rukama je i Dan (raději se nebudu ptát na další detaily). (Poznámka cenzora k výše uvedenému: Dan, posilněn pár sklenicemi limonády tmavé barvy (Coca Cola nám neplatí za reklamu, tudíž záměrně nepoužívám její název), se vrhá do kotle před podium, obě ruce nad hlavou, prsty jasně dávající najevo příslušnost k oblíbenému hudebnímu stylu – připomínající sprosté gesto, a naprosto ukázkově tančí POGO – i ostatní, o mnoho starší a zkušenější tanečníci blednou závistí. Konec cenzury). Neděle ráno je přiměřeně utahané nočnímu řádění. Začínáme „kasou“, která je trochu pomalejší než obvykle, ale v pohodě. Po obědě „přítele“ a jako poslední šermířské vystoupení dne Turnaj. Mezi našimi vystoupeními koukáme na kolegy, poflakujeme se po zámku, kde je právě výstava nějakých plastik. Devět poválených hlav v trávě je nám docela podobných. Doprovodný program zahrnuje i volbu nejlepších šermířů, herců atd. Překvapivě si nejlepšího šermíře odváží Tomáš, který sám seděl v porotě hodnotících nebo právě proto? :-) Máme sbaleno, loučíme se s přáteli, odjíždíme k domovu.

Blíží se Mezinárodní dudácký festival a jako předzvěst se na hradě uskutečnilo 20. srpna vystoupení DS Čelakovský se Švandou Dudákem. Roli tureckého prince opět zahrál Tomáš, stráže Kuba a Filip a nově se účastnil i Dan v roli vesnického chlapce a tureckého sluhy. Moc mu to v tureckém slušelo a ikdyž mu rachotivě upadla truhla s poklady, zahrál to skvěle.

Dalo by se říci, že letošní sezóna je pomalu u konce. Tak si zasloužíme nějaké to povyražení. Předpověď počasí hlásí krásný víkend a tak vyrážíme sjet Otavu na lodích. V sobotu 21. srpna ráno vyrážíme vlakem do Sušice, po přestupu v Horažďovicích je vlak narvaný dychtivými vodáky, u řeky se stojí fronta na vyfasování lodiček. Skladba posádek – Drobci, Kuba s Fidelem, já s Danem a Tom s Markétkou. Nevěděla jsem o koho se bát dřív, zda o Markétku, která se vykláněla z lodě, aby mohla cákat, nebo o Dana a sebe, že nás někde vyklopím. Nakonec to bylo naprosto úžasné. Markétka si to nesmírně užívala, vybírala si ty největší peřejky, aby na ní cákala voda, snažila se i pádlovat, až z únavy začala klimbat. Posledních pár kilometrů před cílem spokojeně spala na dně lodi. Zato Kuba s Fidel byli ve vodě několikrát. Jednou předváděl Fidel nezapomenutelnou scénu z Titaniku, pak najeli na mělčinu a pak jsme taky nechali Fidela hlídat pás s alkoholovými náboji – připomněl nám známou filmovou scénu „…já jsem vám to říkal, co vidím to sežeru resp. vypiju…“ Ale byli úžasní. V Hoštickém kempu nás vítal Filip, který nám přivezli bagáž a postavil stany. Večer byl o pivu, vínu, slivovici a kytarách. Ráno proráželo sluníčko mlhu nad řekou, bude krásně. Pomalu balíme, střídám Filipa a odvážím bagáž do Strakonic. Markétka se mnou samozřejmě jet nechce, pokračuje s Tomem a Danem v jedné lodi. Všichni se naloďují k dalšímu vyplutí ku Strakonicům. Jen co vyjedu, zjišťuji, že v lodi se vezou i klíče od bytu. Co naplat, zastavuji v Poříčí na jezu a proti proudu vyrážím naproti lodím. Zbytek cesty i plavby si posádky určitě užily. Pár šrámů a spálená záda, za to určitě stála.

Mezinárodní dudácký festival začíná ve čtvrtek 26. srpna průvodem a kasacím. I tentokrát vedou průvod účinkujících šermíři s pochodněmi. Jde se od kulturáku k hradu. Vzhledem k hlášené návštěvě pana prezidenta jsou zpřísněna bezpečnostní opatření natolik, že nesmíme na nádvoří ani s pochodněmi ani se zbraněmi – končíme tedy u hradního příkopu a jdeme se odstrojit. Chyba v komunikaci se zaměstnankyní kulturáku nám však neumožňuje vstup na nádvoří, takže se naštvaní rozcházíme domů. No snad to bude příště lepší.

Delší dobu se nevidíme a setkáváme se až 9. říjne na tréninku, abychom 10. října mohli vystoupit na akci Strakonické Veřejnosti v Sokolovně. Souboje se nezapomínají, je třeba si je jen oživit a zformátovat pořadí v Turnaji. V neděli dopoledne se převlékáme do kostýmů už v klubovně a vyrážíme do Sokolovny. Hledat královnu z lidu bylo tentokrát složitější, bylo tam publikum počtem tak do mariáše. Ale i té trošce se baletní šerm na kluzkých parketách velmi líbil.

Strakonický deník, který k nám byl vždy vstřícný a patří mu za to nejedno naše poděkování, otiskuje v těchto dnech seriál o organizacích ve Strakonicích, najdeme se tam i my, takže opravdu díky.

Je konec října, konec letošní sezóny. Ale stále se máme na co těšit, na co připravovat. S poťouchlým úsměvem nedočkavců se těšíme na „schůzi“. Sic nás nemine „mytí hlav“ od šéfa, ale potom, potom… 6. listopadu se scházíme u prohýbajících se stolů s dobrůtkami. Hodnotíme sezónu, s úsměvem se vracíme k veselým historkám a škarohlídsky si vyčítáme kompromitující fotky. Náladičku zvedají i dárečky – od šéfa – nová vendetťácká trička a od Fidela nádherný dort jako šermířský klobouk. Tradičně přicházejí stejní hosté – naši nejbližší přátelé. Z rozjeté zábavy vystupují vimperáci, odjíždějí. Co naplat, Drobci hrají dál, náš zpěv se mění v hulákání, a dochází pivo… bylo to fajn.

Je 3:50 hod. 13. listopadu a my máme další přírůstek – Jana Koubová si ke svým narozeninám povila krásnou dceru Lucinku. Tak ať jste holky hodně zdravé a šťastné!

Neusínáme zimním spánkem, ba naopak. Účastníme se prestižní přehlídky Divadelních souborů ve Strakonicích. S představením Přítel na cestách vystupujeme v pátek 19. listopadu před početným publikem, přáteli a porotou v Městském kulturním domě. Jsme trochu nervózní, chceme se předvést co nejlépe. Přeci jen je to tady naše domovská scéna. A slib nebo přání, že neuděláme sobě ni Tomovi ostudu, se podařilo. Já to viděla, já tam byla… Na pár malých maličkostí, které nezasvěcenec ani nepoznal, to bylo nejlepší podání tohoto vystoupení. Určitě k tomu přispělo i skvěle reagující publikum. Fakt jste byli dobří vendetťáci!

Odpoledne se Tom setkává s porotou ještě jednou a to po té co si střihnul roli Písaře v Době kamenné s DS Čelakovského. Porotce hodnotil Toma asi takhle: „Jsi dobrý herec, proč takhle nehraješ i v tom vašem šermu?“ Jo, jo Tome, měl bys na sobě zapracovat… :-)

Stále je ještě ten pátek 19. listopadu a Tomáš doráží do klubovny, aby spolu s Fidelem, Bohoušem, Kubou a Drobkem odjeli na školu šermu do Mladé Vožice. Do sídla Království Danar, u zříceniny Šelmberku, doráží pozdě večer, ale to nebrání vřelému přijetí, od známých šermířských tváří. Víkendová výuka dala každému, kolik sám byl ochoten přijmout, vstřebat. Nožičky bolí a po výborném obědě už neposlouchají vůbec. Večerní klábosení u praskajícího krbu je velmi příjemné, šermířské historky jsou s přibývajícími hodinami barvitější a barvitější. Bohouš si noc zpestřuje výstupem na rozhlednu a zdoláni celodenní únavou se snažíme trochu prospat mezi chrápajícími kamarády. Poslední odpolední tělocvična, hodnocení účastníků, rozlučka a razíme domů, tak snad jsme zas o něco chytřejší.

Během týdne se počasí z teplého podzimu změnilo na třeskutou zimu – napadl sníh a udeřil mráz. Na Adventních trzích 3. – 5. prosince jsme si obojího užili až až. Jednoho z andělů rozdávající andělské světlo si premiérově vyzkoušela Verča Vidlášů. Zvládla to skvěle a moc jí to slušelo. Jen ohňostroj se trochu nevydařil a lidiček se svíčkami bylo poměrně málo. Obvyklé Gábiny trucování, že nechce „afro“ žlutou paruku, že radši půjde s „mikulášskými vousy“ na hlavě, jsme už přecházeli s úsměvem. V noci klesla teplota na –15 a ani zásobování teplou medovinou hlídací čety moc nezahřálo. Sobotní mikulášská nadílka proběhla tradičně. Mikuláš zval dítka na pódium a páčil z nich básničky, mnohdy marně. Čerti dělali bububu a andílek zmrzle poskakoval s dárečky. Koše se vyprázdnily, jen pro dva dárečky si nikdo nepřišel. Mikuláš s andělem se rozloučili a odcházejíce rozdávali kornouty pražených mandlí chtivým dětičkám a nezřídka i přidrzlým rodičům.

2018

3. února už máme za sebou několik tréninků, ale i chřipek, takže na první vystoupení jedeme s respektem, pokorou a zdarma. Charitativní vystoupení ve Vimperku jako poděkování koledníkům tříkrálové sbírky je v sálu hotelu Hvězda, … Číst více

2017

Leden zahajujeme pilným trénováním, stavěním nových soubojů, přepisováním scénáře nové hry, plánování potřebných kostýmů a samozřejmě naplněním sezóny. Na tréninky chodí nový člen skupiny Honza a Martin. Nejde o pravopisnou chybu, je … Číst více

2016

Začínáme psát 2. knihu kroniky, protože ta první je tak plná vzpomínek, že ani nejde zavřít. Začínáme psát 10. šermířskou sezónu skupiny, protože první vystoupení jsme měli v roce 2006, i když vznik skupiny datujeme … Číst více

2015

Začátek roku jsme v očekávání, tedy hlavně budoucí maminka Gábina a nečekali jsem dlouho. 15.1.2015 spatřil světlo světa Filípek. Takže Filipe, vítáme Tě na světě a přejeme Ti, aby z tebe vyrostl šermíř, krásný po mamince … Číst více

2014

Je po Vánocích a my si začínáme zvykat psát nový rok 2014. Pozvolna se rozhýbáváme 11. ledna na prvním tréninku a oživujeme „Dartanana“, kterého pojedeme za týden na maturitním plese gymnazistů v Soběslavi. Týden utekl jako voda, je … Číst více

2013

12. ledna se scházíme na první trénink v novém roce. Plni odhodlání, nových předsevzetí a cílů. Tak snad nám jich pár vyjde! 10. února se koná maškarní ve strakonické Sokolovně a Tomáš přislíbil kamarádovi maličkou šermířskou … Číst více

2012

Zahajujeme 7. rok existence skupiny, v různých statistikách bývá sedmý rok soužití lidí kritický, doufejme, že u nás toto platit nebude. Co plánujeme, co chystáme, co se děje? Zaplňujeme kalendář na sezónu, připravujeme kulisy do nové … Číst více

2011

Je plesová sezóna, tak se ani není čemu divit, že první akce roku 2011, přesně 29. 1., je vystoupení na Plesu přátel ZUŠ ve Vlachovo Březí. Scénka na půlnoční překvapení měla být zprvu velmi vážná, ale v průběhu přípravy se změnila spíše … Číst více

2009

A je tu další nový rok, nová sezóna, nová vystoupení, nové štace a samozřejmě i nové zážitky. Začátek roku je mrazový, takže jako již tradičně se tréninky odehrávají v tělocvičně. Plány jsou, jako každý rok, nemalé. Každopádně nové … Číst více

2008

Nový rok začínáme plesem. Ale ne šermířsky, tanečně. Marek je maturant, takže Vendetta jde 29. 2. tančit polčíky a valky na maturitní ples. Krásný to začátek. Výrazné změny v obsazení skupiny oproti loňsku naštěstí nejsou, alespoň co se … Číst více

2007

Nový rok přinesl pár změn v obsazení – opustil nás Vláďa a přišel Marek, nová krev, tak uvidíme, kdy poteče…:-) Rok 2007, resp. sezónu, bereme vážně, takže nasmlouváváme vystoupení, až se nám z toho hlava točí. Na malý … Číst více

2006

Skupina historického šermu Vendetta vznikla 1. prosince 2005. Zakládající členové vzešli ze SHŠ Markýz ze Strakonic a byli jimi: Tomáš Jiřík, Lenka Králíčková a Jana Koubová. Odešli z jedné skupiny historického šermu, kde něco … Číst více