Historie

2009

A je tu další nový rok, nová sezóna, nová vystoupení, nové štace a samozřejmě i nové zážitky.

Začátek roku je mrazový, takže jako již tradičně se tréninky odehrávají v tělocvičně. Plány jsou, jako každý rok, nemalé. Každopádně nové vystoupení se musí udělat, protože na tradiční akce, kde jsme se asi osvědčili, pojedeme i letos a nechceme předvádět stejná čísla, jako loni. Jako v každé šermířské společnosti, je trénování postaveno na pilování techniky šermu, která mnohdy zaostává a nad šlapáním zelí, zůstává rozum stát. Nojo, přežraný vánočním cukrovím… Začínají se rodit nové souboje, které je třeba poskládat do připravované hry, navrhuje se mluvené slovo v průběhu hry a neustále se upravuje muzika.

Tak takhle vypadá začátek sezóny. Doufejme, že se nám podaří naplánovaná a mnohdy již dojednaná vystoupení, zvládnout ke spokojenosti naší a hlavně divácké. Měsíc po měsíci ubíhá, nejmladší členka skupiny roste jako z vody a zaměstnává nás dokonale. Ale přese všechno zvládám ušít nový kostým Tomášovi a Kubovi, tak doufám, že se budou líbit.

Nájem tělocvičny není levná záležitost, takže abychom neplatili zbytečně, některé páteční výpadky si nahrazujeme o sobotách. Ne jinak tomu je i 14. března, kde dvoufázový trénink je završen prvním letošním vystoupením ve Škole v přírodě ve Střelských Hošticích. Je to prostředí nám známé a kam rádi jezdíme, ikdyž podmínky k šermování zde nejsou ideální. Vždycky je to příležitost vyzkoušet nové souboje, nové nápady a tím pádem i reakce publika. Tentokrát je to nové i pro Vláďu, který dosud ukrývající se za zvukařským pultíkem, vstoupí do řady šermířské a předvede souboj s Gábinou.

Akce se po šermířské stránce zdařila, děti byly nadšené, focení a autogramiáda nebrala konce. Zdá se být vše v pořádku. Samozřejmě díky Danovi, jako nejrychlejšímu „informátorovi“, se dozvídám, že nové kostýmy jsou moc pěkné, jen Kubovi Bohouš udělal zásek na zádech až na košili. Tak ještě štěstí, že urputný souboj odnesla jen látka. No co se dá dělat, tak mi teď nezbývá než zvolat „to neřeš, teď bojuj, já to pak zašiji…“

Plesy neděláme, to je z úst vedoucího často slyšet, ale pro našeho kamaráda Roťáka, uděláme výjimku. Ples řidičů v Cehnicích je plánován na sobotu 28. 3. Přání pořadatelů je krátké vystoupení na zahájení plesu. Na takhle krátké vystoupení není potřeba celá skupina, takže jede pouze jedno auto. Precizně připravený a sehraný duelový souboj sklízí velké ovace a šermíři, ke své píše, jsou dokonce dotázáni, zda nejsou profíci :-).

Je třeba zbrojit, nikoliv pouze proti chřipce a jarní únavě, ale vyzbrojovat skupinu, takže na inzerát kupujeme morion. Je fakt pěkný, krásná práce. Okamžitě si ho „zabavuje“ Bohouš. Nedlouho poté se naskytne další helma, tentokrát nová papelnhajmka. I tato koupě byla bez chyby, jen dodělat trocha polstrování a můžeme vyrazit.

Obě přilby si svoji premiéru odbyly na dalším vystoupení 18. 4., opět ve Střelských Hošticích. S Markétkou jsme byly vendetťáky vypravit na vystoupení, protože nemá zatím smysl jezdit s nimi jen „na čumendu“. Ještě jsem se ptala: „máte všechno?“. Samozřejmě, že až v Hošticích, chybí Gábině kostým. Vysvětlování nemá smysl, je to prostě trubka :-), nepoučí se a nepoučí. Děcka prominula malé zpoždění a užila si soutěže i vystoupení. Byla mladší než obvykle a při ohlášení výstřelu z děla, hromadně opouštěla aulu. Tomáš to tedy vymyslel jinak: „kdo chce vidět střelbu, tak po vystoupení před aulou a hlavně zase „někdy jindy, někde jinde, nashledanou…“

Tomáš pořád něco kutá, takhle jednou chtěl pověsit muškety na zeď a jak to dopadlo? Podívejte se pod mapu, která tam visí místo mušket. Ale pověsit halapartny se mu povedlo, s kluky dodělat plachtu taky a další kufřík má polstrování jako nové.

Další vystoupení, které bylo dlouho dopředu domluveno, je součástí akce Salve Caritas – Salve Vita 2009. Několikadenní Mezinárodní hudební festival hendikepovaných umělců je ve Strakonicích již tradiční. Večer 23. 4. okořeněný šermem a soutěžemi, byl krásným překvapením pro účinkující festivalu. Soutěžit chtěli všichni a ovace při soubojích nebraly konce. Krásné, příjemné a podařené vystoupení.

A trénujeme a trénujeme. S Markétkou se chodíme dívat, třeskotu zbraní už se nebojí, dokonce se směje, když je někdo „zabit“, jen Bohouš se jí ne a ne líbit. Když jsem po delší odmlce viděla, jak vypadá rozpracované vystoupení, byla jsem dojata. Kluci a samozřejmě i Gábina, na sobě hodně zapracovali, jak divadelně tak šermířsky, byla jsem na ně hrdá. Věřím a přeji si, aby to tak bylo co nejdéle.

A je tu posledního dubna, čas stavění májek a pálení čarodějnic. Na jeden takový Slet ježibab jedeme i my. Vystoupení si přály čarodějnice ze Sušice na závěr svého programu až v 21:30, nakonec zdravý rozum zvítězil a vystupujeme v příjemných 19:30. Je úplně azurové nebe bez mráčků a horko, jako v létě. Na kopec za Sušicí trefíme díky navigaci čarodějniček, ikdyž v jedné chvíli se zdá, že cesta končí. Nekončí, jen horizont před strmým pádem na ostrov mezi řekou a potokem, dává takový dojem. Turnaj se povedl, královnička odměnila nejlepšího šermíře, koho jiného než Dana.

1. máj byl lásky čas… a nejvyšší čas na focení. Natolik se nám zalíbil zámek ve Štěkni, že „pořádné“ fotky, na plakáty, na presentace atd., budeme dělat tam, venku i uvnitř. Vše je domluveno se správcem i s dvorním fotografem Petrem Šitnerem, tak hlavně, aby nelilo. Pózovat a pózovat, „modelky to nemají jednoduché“, tak ještě každý fotečku ve výklenku a z chladného zámku odcházíme do parku. Na trávě se rozehrávají souboje pro fotografa a přehrává připravovaná hra pro videozáznam. Je to dlouhá, úmorná a kousavá práce, protože mravenci a komáři si na nehybných mrtvolkách pořádají doslova hody. Tak a teď už jen vybrat z tísícovky fotek tu nejhezčí. „Nejhezčí je stejně Markétka, v trávě na červeném plášti, jak se cpe pampeliškou“. Až se nám podaří všechny ty fotky přebrat, určitě se pochlubíme v galerii.

Den otevřených dveří u protiletadlového pluku Armády ČR ve Strakonicích je akce, kam nás zve spolupořádají Muzeum Středního Pootaví. Letos se konal 10. května za krásného horkého počasí. Jako účinkující tu jsme už po třetí, takže nás čekalo vymyslet zase něco nového. Zkrátili jsme tedy připravovanou hru pouze na souboje. Vystoupení na asfaltovém rozpáleném „buzeráku“ nebyl žádný med ani pro nás ani pro diváky. Ale souboje a hlavně „umírání poražených“ sklidilo úspěch, takže odjíždíme celkem spokojeni.

A jsou tu další Hoštice, v sobotu 16. 5.. Tom rozesílá sms a žádá „potvrďte účast“. Samozřejmě nastávají komplikace, Gábina má "svaťák" a musí se "učit" – stejně to co nestihla za celou školu za týden nedožene – Marek má rodinný výlet a Filip už má v plánu také jiný program. No paráda, jet vystoupení ve třech a půl lidech, Dan promine za půlku, to bude paráda. Nakonec vše dopadlo nad očekávání dobře, včetně několika premiér. Filip bral prvně sebou svou dcerku Janičku a já Markétku, aby se holky konečně koukly, jak si otcové hrajou na rytíře. Každá s rohlíkem v puse sledovaly vystoupení a byly v pohodě, jen na střílení jsme utekly, přeci jen mám na ucpání oušek jen dvě ruce. Kuba se premiérově velmi dobře zhostil moderování vystoupení a premiéru měly i nové krásné křesadlové pistole. Funglnágl, jen je chtělo odmastit, dát kamínky a jak střílely, krása. Souboje se povedly, děti radostně ječely, takže na to, jak to vypadalo, to bylo podařené vystoupení.

6. června jedeme opět do Střelských Hoštic, ale tentokrát ne do Školy v přírodě, ale na oslavy 125. výročí založení Sboru dobrovolných hasičů. Oslavy spojené se závody malých hasičů se konaly na louce za školou, kde byly připravené přístřešky, pódium pro kapelu i taneční parket. Měli jsme dohodnutá dvě vystoupení proložená tancem Lenky Smrtky. Ale počasí nám moc nepřálo. Postavili jsme plachtu, aparát a hned po vystoupení Rozálie se Tomáš s Filipem pustili do ukázek palných a dalších zbraní. Přímo úměrně s přibývajícími kapkami deště zrychloval Tomáš vyprávění o zbraních, které ke konci vypadalo asi takhle a tohle je pistole a takhle střílí…bum, další pistole…bum, mušketa …bum… a replika tarasnice… bum. Nestačili jsme si zacpávat uši a zároveň balit aparát do igelitů. Dali jsme si pauzu a s prosebnými pohledy koukali na šedé nebe. Přestává lejt, už jen prší, takže vystoupení opatrně sjedeme. Rychle balíme a vyrážíme domů.

A volají Hoštice, jestli můžem v pátek 12. 6. přijet? Kdyby nevolali ve středu 10., tak by na tom asi nebylo nic zajímavého, ale je tu jiný problém – ve Vendettě není jediné pojízdné auto! To se ještě nestalo. Prosíme tedy opět Petra Šitnerů a Janu, aby nás tam hodili. Nakonec Petr odevzdaně odevzdává klíče od auta Tomovi a skupinka 7 lidí se cpe do auta pro 6. Vystoupení bylo klasické, tedy dobré pro všechny a navíc zážitek z cesty k nezaplacení.

V prostorách strakonického hradu se po roční rekonstrukci znova otevírá restaurace Hradní sklípek. Byli jsme novou provozovatelkou Šárkou osloveni na malé vystoupení, ono tam ani velké nejde, prostory se nenafoukly. Takže v úterý 16. 6. večer se schází pouze Tom a Gábina, vyměňují dlouhé zbraně za krátké a v klubovně nacvičují souboj, aby se opravdu vešli. Bez zranění sebe i hostů, odšermovali skvěle, tak doufejme, že to bylo zahájení nové dobré spolupráce.

Ve čtvrtek 18. 6. si zase pro změnu odskočil Tom s Danem do Radošovic zašermovat a popovídat o zbraních dětem, s kterými chodí Tomášek, Jany syn, do školy.

Plánovaná, taky již tradiční, Strašidla na hradě pro školní děti, se letos na poslední chvíli odpískala. Je 25. 6. ráno a stále prší a nevypadá, že dnes nebude, takže Muzeum akci ruší a mají jen starost, co s navařenou krupicovou kaší.

A je tu sobota 27. 6. a zas jednou celá Vendetta odjíždí na akci, tentokrát do Horažďovic na Slavnosti kaše. Nakládáme za deště, takže opět koukáme prosebně na nebe, aby už nepršelo. V Horažďovicích na náměstí je dlažba, kombinace s deštěm, malý plac, za zády otevřený kamión jako pódium, zkrátka „ideální podmínky“. Přestalo pršet, pro změnu je dusno k nedýchání. Zní úvodní muzika k turnaji, Gábina tančí na stole, rozehrává se turnaj. Na poslední souboje vypadla muzika, notebooku, ze kterého Fidel pouští muziku umírají baterie. Zabít Fidela! Dohrává se do ticha, ale diváci děkovně tleskají. Ani ne za hodinu nastupujme znova, tentokrát s upravenou švédskou brankou. Marek v plášti uplácí Gábinu, která zrazuje Tomáše a odnáší to, jak jinak, než zákeřnou střelbou do zad. Je konec, zpocená skupina se loučí s horažďovickým publikem a odchází se pakovat. „Tento způsob léta zdá se mi poněkud nešťastným…“ tak přesně takové to je, chvilku horko a chvilku přívalové deště.

V sobotu 4. 7. se odjíždí na prodloužený víkend na „Klenozvání“ do Mníšku pod Brdy. Akci pořádají spřátelení Bibusáci a doposud byla vždy na Klenové, tentokrát však zamíříme ku Praze. Zůstávám doma s Markétkou a vypravuji Dana na letní tábor. Takže opět jen reprodukovaně – akce se vydařila. Na 1100 diváků průběžně shlédlo Šermířské rozvernosti na Mníšku – mimo jiné pětkrát naše vystoupení, z čehož dvakrát turnaj, při kterém si vítězství vybojovala Gábina (protože tam nebyl Dan :-)). Díky horlivosti vedoucího, se spolu s Filipem a Kubou ještě uvrtali do večerního komponovaného programu se souboji na pochodně. Sklidili pochvaly, tak snad se opravdu líbili.

Pátek 10. 7. byly v plánu letošní první noční prohlídky na strakonickém hradě. Mistr tesařský a malířský, Márinka Čelakovského, šermíři i Bílá paní dostanou bohužel volno, pro malý zájem objednaných diváků, se nočky nekonají. Škoda, tak snad příště.

Na neděli 12. 7. je plánovaná akce v rámci Kulturního léta v Písku. Jedná se o celovečerní komponovaný program SHŠ Vendetta – takto je to propagováno na plakátech. Pro nás to znamenalo sehrát všechno co máme a v přestávkách a přestavbách scén vstupy Lenky Smrtky (už bych jí asi tak říkat neměla – ale myslím, že to byla její krásná role a tento přídomek jí už asi zůstane). Příkop pod Parkány v Písku je hezký, sice z kopce, ale vypadá to pěkně. Je pařák a na vlastní kůži pociťuji, že koukat na šermíře proti sluníčku a péci se na lavičce je neúnosné. Nejen tedy parné počasí, ale i úvodní výstřel z děla a pistolový souboj, bohužel vyhnal mně s Markétkou i další plačící dítka pryč. Po putování Pískem, kde mimochodem na náměstí „u Itala“ mají skvělou zmrzlinu, se vracím zpět. Vidím poslední chvíle života šermířů ve švédské brance a je konec. Diváci, kteří vydrželi, tleskají. Parta si zas jednou sáhla na dno, únava z 90 minut šermu, pobíhání, převlékání atd., je patrná na unavených a zpocených tvářích.

Ve čtvrtek, 16. 7. večer, je velmi prestižní módní přehlídka na II. hradním nádvoří strakonického hradu. Co se po šermířích vlastně chce, se domlouvá na poslední chvíli. Na úvod to tedy bude souboj Tomáše Kuby, zahájení paní Rettkovou, pistolový souboj Marka s Fidelem a s výstřelem nastupují manekýnky v plavkách… tak jak rejža řekl, tak se i provedlo, vše klapalo na minuty perfektně. Na závěr ještě špalír s pochodněmi a rozdávání květin manekýnkám. „Pěkná“ práce, holky kmitaly – svlékat oblékat, kluci se kochali, Zeťová jim k tomu zazpívala a Kuba má dvě telefonní čísla – jak říkám pěkná práce.

Je sobota 18.7. a očekávaný Landštejn a jeho střelecké závody. Tomáš je loňský král střelců, takže samozřejmě si přejeme aby uspěl, co možná nejlépe. Mimo kuše balíme i další propriety pro smluvené vystoupení. Bohužel počasí je proti nám – páteční třicítky vystřídal liják a zima. Zahájení slavností se koná v průjezdu, kde se klepeme zimou a pod nohama nám tečou proudy vody z nádvoří. Vystoupení se nekoná, promočený Tomáš se jako pátý dostává do finále na střelby „ku ptáku“, ale Králem střelců se stává neznámý nováček závodů, tak snad příští rok.

V průběhu posledních týdnů se intenzivně pracuje na přípravách na „náš vrchol sezóny – 25. července uvádí SHŠ Vendetta Romantické odpoledne na Zámku Štěkeň“. Mezi dvěma návrhy plakátů od tvůrce Petra se těžko vybírá – na jednom je „Gábiny prdel“ a na druhém jsme „všichni“ – bereme oba. Zmenšenina plakátu se objevuje v reklamním měsíčníku a samotné krásné plakáty vylepujeme po obcích kolem Štěkně. Reklamy není nikdy dost – takže ještě článek do novin. Razítkujeme lístky, dolaďují se časové vstupy účinkujících. Jedinou prosbu máme – ať neprší!!! A je to tu – sobota deset dopoledne poprchává, fouká vítr – na káru a do aut se balí skoro všechno, co máme – kostýmy, soutěže pro děti, plachty, tyče, stůl, lavice, světla, kabely atd. Parkán u zámku je čerstvě posekaný, správce přiváží lavičky, vybalují se auta a staví plachta – to je divadlo – jeden poletující nervózní vedoucí s kladivem a vendetťáci přidržující tyče a plachty, do kterých se opírá sílící vítr. Plachta stojí, aparatura hraje, světla svítí, kabely kam se koukneš a do začátku akce necelá hodinka – skvělý mezičas. Jde se do kostýmů. A lidi se hrnou a hrnou – super, vypadá to dobře. S malým záměrným zpožděním Tomáš vítá diváky a zahajuje program. Je to úžasné – bez mála 300 lidi, kteří přišli do Štěkně, se baví – vystoupení pražských šermířů je upoutává svou staročeštinou, ladné pohyby cikánských i orientálních tanců uchvacují zejména přítomné muže a pohádka Jak se čerti ženili pobavila ty nejmenší. Vendetta zvládá skvěle svá vystoupení i obsluhu soutěží. Děti hází po Markovi nože, Gábině z rybníčka vychytávají rybičky, Bohouš marně učí děti na chůdách a rodiče stojí frontu na pivko, koláček nebo klobásku a i v zákulisí panujeme přátelská pohoda. Konečně doráží i „zlatý hřeb večera“ Petr Fiedor s kamarádkou toho času i zaměstnavatelkou baronkou Jenny majitelkou Zámku Chotoviny. Petrovy šílené fakírské kousky zakončily skvělé odpoledne. Nezbývá než učinit hromadnou děkovačku účinkujících, poděkovat divákům za přízeň a někomu, tam nahoře, za počasí. S poslední poklonou a potleskem se na naše tváře snáší déšť. Rekapitulace je jasná – jsme unaveni, ale šťastni – povedla se nám krásná akce. Vendetťáci díky!

Po krásné akci ve Štěkni má skupina čtrnáct dní volno, jelikož se letos, opět kvůli rekonstrukci hradu, nekoná Rumpálování. Scházíme se až v pátek 14. srpna na noční prohlídky. Nešermujeme, hrajeme „pouze“ postavičky, jak už jsem několikrát psala, kluci se střídají o mistra malířského a tesařského, Tomáš hraje ve scéně o chystaném útoku křižáků u Sudoměře a Gábina Márinku a Bílou paní. Je narváno, tři prohlídky po sobě pojmuly kolem 150 lidí, končí se skoro o půlnoci. Obdobný úspěch je zaznamenán i při dalších prohlídkách tj. 21. srpna, které byly opět jiné v obsazení, zejména Márinky a Bílé paní. Obě postavy si prvně zahrála Lenka Smrtka.

Je třeba nejen šermovat-pracovat, ale i se jinak bavit a tužit partu! Tak v krásném čase prázdnin vyrážíme na vodu – kánoe a pádla, sluníčko a voda, ženský v plavkách a pití… no ne nějak moc bujaré, protože jeden den na řece, je trošku málo. Ale i tak sobota 15. srpna je tady a řeka Otava ze Sušice do Hoštic bude naše. Já s Markétkou jdem zamávat vodákům, třeba některé vidíme naposledy, protože v lodi v životě neseděli. Milé překvapení čekalo partičku, když vlakem dorazili do Sušice a k řece – stejný den, stejná řeka a na ní i Bibusáci. Tak rozlosovat posádky a jedem. Některé jezy byly sjízdné, jiné se přenášely, párkrát se vykoupali chtěně i nechtěně a vodní bitky nebrali konce. Vysmátí a opálení dorážíme do cíle a rozjíždíme se domů. Byl to vypečený den.

První víkend školního roku 5. až 6. září jsme pozvaní pořádající skupinou Bibus Spiritus na Půtky Švihovské, jak jistě pozorný čtenář vytuší – na Švihov. Odjíždíme už v pátek k večeru, abychom se v klidu utábořili, stihli ráno průvod a samozřejmě i večerní pokec se šermíři. Program akce je pěkný, kromě našich pěti vystoupení jsou zde Bibusáci, skupina Streitax, Jízda svobodných pánů s koňmi, hry pro děti, např. střelba s luku a naše rybičky a tržiště. Jednotlivá naše vystoupení sehráváme více či méně úspěšně. Někdy se holt daří líp někdy hůř. Gábina je vítězem obou turnajů a ztráty jsou hlášeny pouze knoflíků. Každopádně si tentokrát kalich smůly vybral Karfík, kterému při posledním vystoupení vyklouzl těžký 1,5ruční meč přímo na čumák – následek – chybějící dva zuby, natržený ret, naražený nos. Sice se tomu smál, ale bolest to musela být ukrutná. V přestávkách obcházíme vodní hrad a cpeme se švestkami, kterých je vůkol mraky, pro jistotu si bereme i domů. Sobotní večer, je mimo jiné ve znamení vyhlašování a udělování diplomů za vše možné i nemožné. Takže třeba Dan má diplom za „Odvahu“ (že je ve skupině), Bohouš „za pěknou manikúru“ (černě nalakované nehty), Tom „za vedení skupiny“ atd. A nechci zapomenout také na 1. místo „nejlepší herečky“ pro Gábinu a nějaký ten post i za střelbu z luku za Vendettu. Byl to hezký víkend.

19. září odjíždíme všichni do Zdíkova. Dle dohody s tamními pořadateli, máme předvést dvouhodinový program. Takže pracovně používaný název „Písek“, což pro nás znamená všechna naše šermířská vystoupení prokládaná tancem Lenky Smrtky. Vimperáci to mají přes kopec, takže do aut ze Strakonic se tentokrát nacpeme i s Markétkou. Na přírodní parket kousek za zámkem dorážíme kolem jedné hodiny a kromě zmiňovaných vimperáků tu není ani noha. To se mění až s plánovaným začátkem, kdy s úderem druhé hodiny přichází dav lidiček a usedá na lavičky. Je plno. Po úvodních problémech s mikrofonem uvádí Kuba první vystoupení. Zahajuje se střelbou, kachny z potoka i já s Markétkou mizíme. I když Lenka se svými tanečními kreacemi dává klukům a samozřejmě i Gábině chvilku oddechu mezi vystoupeními, je to pro všechny náročné. Po hodině a půl lije ze šermířů viditelně pot. Končíme krátce před čtvrtou hodinou. Publikum bylo spokojené a konečně i šéééf. Tomáš všechny pochválil, což hodnotí akci samo o sobě. A taková malá zajímavost na závěr – vybraná královnička do turnaje se obratem chce i se svojí kamarádkou stát šermířkou v naší skupině. Děkujeme za přízeň, ale pro lepší dostupnost raději doporučujeme vimperské skupiny. Tak snad se holkám bude dařit.

Přiblížilo se jedno z posledních vystoupení v tomto roce a to 3. října ve Slaníku. Přes kopec to máme tentokrát my a tak na vystoupení v programu k 650. výročí založení obce nikterak nespěcháme. Zapomnělo se na růži, Dan dostal kordem přes prsty, a Kuba s Bohoušem to taky měli jen tak tak. Ale všechno dopadlo dobře, diváci zaplácali a i chlebíčky jsme dostali.

A vydělaný peníz je třeba investovat – tak právě teď jsme rozbalili zakoupenou arkebuzu – je těžká jako pr…, ale krásná a Bohouš už ve Slaníku okopal nové vysoké boty. A dál? Tu knoflíček mi upadl, tu dírka po halapartně se objevila, šňůrka se utrhla, zkrátka dokolečka opravuji stávající kostýmy a teď i pár obdržených zánovních kostýmů (jeden až z roku 1957!). Připravujeme podklady pro každoroční výstavu neziskovek, zpracováváme nepřeberné množství fotek od Petra Šitnera, za které děkujeme, neustále nutím Filipa aktualizovat webové stránky a pomalu chystáme závěrečnou schůzi. A děsně se nám práší do klubovny z prováděných rekonstrukčních prací vnější fasády.

Původně plánované pouštění draků neboli drakyjáda 17. října se pro velký vítr, déšť a sníh přesunulo o týden. A tentokrát pro změnu nefoukalo vůbec, takže draka do vzduchu dostal pouze Tom, který pobíhal z místa na místo. Pobaveně jsme ho pozorovali a krafali. I tak to bylo pěkné odpoledne.

A je tu formální konec sezóny 2009 – schůze 7. listopadu. Stoly se prohýbaly dobrotami od chlebíčků, řízečků až po nádherný dort – čokoládový kord s rudým názvem Vendetta od Fidelovi maminky. Celkové hodnocení sezóny shrnul Tomáš na známku 2-, což vedlo k pousmání členů, ikdyž vedoucí doufá, že i k zamyšlení, že stále je co zlepšovat. Zkrátka letošní akce byly vydařené, některé více některé méně. Snad všichni se těšili na poslední bod oficiální schůze – překvapení – dáreček. Po akci Landštejn, kde jsme okusili sychravé počasí – chvílemi pršelo i vodorovně – jsme si nadělili krásné červené větrovky – vypadáme jak záchranáři – budeme nepřehlédnutelní. Netrpělivě jsme vyhlíželi hosty, kterých přišlo pomálu, ale jak říkám, jejich chyba. Ti, kdož přišli se dobře najedli, napili a snad i bavili. Za zmínku určitě stojí Lenka Smrtka obdarovaná tričkem s výšivkami Vendetta a svými tanečními jmény, které ji moc slušelo. Bujará nálada vydržela některým až do ranních hodin a bolest hlavy pak až do večera, takže dobře Vám tak.

12. listopad – Slavnostní Otevření lávky přes řeku Otavu. Tato akce by za normálních okolností byla důležitou čárkou v propagaci na domácí strakonické scéně. Avšak rozporuplné reakce obyvatelstva Strakonic na vystavění lávky a zejména na její cenu, činila akci přinejmenším lehce nebezpečnou. Snad zblbnutí médii, které týdny před otevřením lávky začaly vést rozsáhlé diskuze na téma lávky a tak trošku propagovat „demonstrování nesouhlasu“, zkrátka trochu se staženým žaludkem, ale s úsměvem na rtech jsme byli připraveni schytat to rajčaty. Je připravena krátká scénka o přechodu lávky, kde jedni chtějí vybrat mýtné a druzí nechtějí platit. V podvečer se před lávkou shromáždil třítisícový dav (čtk), který vyslechl od stavitelů a zástupců města chválu na lávku, pak shlédl Minotaurus – kejklíře na chůdách, kteří své vystoupení končili výkřiky na výběr peněz na novou lávku – což jsme moc nepochopili a šli jsme na řadu my. „Vystoupení šermířů – standard“ – jak uvedl jeden z diskutujících na Internetu, takže jsme z této akce vyvázli docela dobře. Následoval ohňostroj, slavnostní stříhání pásky a přechod po lávce s pochodněmi. Tato tečka za večerem byla opravdu tečkou, neboť lávka se pod dupotem davu povážlivě rozkývala ze strany na stranu tak, že i otrlí šermíři se chytali zábradlí. Do chladných vod podzimní Otavy jsme nespadli, ukamenováni jsme také nebyli, po šermířské stránce jsme nezklamali, můžeme být spokojeni… o smysluplnosti a ceně lávky za 63 mega… ať si každý udělá úsudek sám.

Nadešel nejkrásnější čas v roce, čas adventní, čas Vánoc. 4.-6. prosince se konají na strakonickém hradě tradiční Adventní trhy pod Rumpálem. A už třetím rokem nesmí chybět „andělské světlo“. Jsou připraveny troje bílé šaty, troje křídla, rukavičky, svíce a paruky pro tři andílky – pro mě, Gábinu a Janu. Abychom opravdu překvapily, převlékat se budeme až v Rumpálu, takže pouze třpytivě namalované obličeje nám září z pod kapuce, když se prodíráme davem na druhé nádvoří. V Rumpálu je málo místa pro jednoho, natož pro tři ženské s křídly na zádech. Gábina opět remcá, že nechce „afro“ paruku, ale přitom jí tak sluší. Vycházíme z Rumpálu do uličky s prskajícími fontánami, hlavně nezahořet. Kluci pouští před pódiem provaz a malí návštěvníci nesměle přistupují, abychom jim zapálily přinesené svíčky. Po chvíli opatrně stoupáme na pódium a zpíváme, některé tak, aby nebyly slyšet, vánoční koledu. V sobotu se Gábinka, opět za typického remcání, převléká do „andělského“, aby doprovodila Mikuláše k tradiční nadílce. Lidí je zase hodně, což je samozřejmě dobře, jen to ztěžuje útěk před čerty. Naší malé Markétce se nelíbili ani andělé, natož potom čerti. Vendetťáci odpočívají, debatují a chystají se na další probdělou prohlídanou noc, tak aby to co je uvnitř hradeb, tam také ještě zítra bylo. Všem ostatním, krásnou adventní dobrou noc.

Poslední vystoupení letošního roku je 19. prosince v Hradním sklípku. Do programu historického večera je připravena scénka a souboj Tomáše a Gábiny, víc šermujících se totiž do sklípku nevejde, a další vstup – animace pro hosty. Bylo to pěkné, trošku zaváhání v souboji, ale dobrý – takhle nějak se vyjádřil přihlížející Láďa Kadlec, který doprovázel účinkující tanečnici Lenku Smrtku, vlastně bych měla spíše říkat Fronu. Animace byla fajn, pro těch pár hostů, kteří přišli, byla palečnice a sbírání mincí, zajímavým zpestřením večera. A zbytek Vendetty? Zahřívá židle a udržuje oheň v hlavním sídle – je totiž zároveň naše vánoční posezení. Tradičně si u stromečku rozdáme pár dárků, zakousneme cukroví, masíčko, tu okurčičku a připijeme medovinou, na Vánoce, na Nový rok, na zdraví a hlavně na nás!!! A na Vás :-).

2018

3. února už máme za sebou několik tréninků, ale i chřipek, takže na první vystoupení jedeme s respektem, pokorou a zdarma. Charitativní vystoupení ve Vimperku jako poděkování koledníkům tříkrálové sbírky je v sálu hotelu Hvězda, … Číst více

2017

Leden zahajujeme pilným trénováním, stavěním nových soubojů, přepisováním scénáře nové hry, plánování potřebných kostýmů a samozřejmě naplněním sezóny. Na tréninky chodí nový člen skupiny Honza a Martin. Nejde o pravopisnou chybu, je … Číst více

2016

Začínáme psát 2. knihu kroniky, protože ta první je tak plná vzpomínek, že ani nejde zavřít. Začínáme psát 10. šermířskou sezónu skupiny, protože první vystoupení jsme měli v roce 2006, i když vznik skupiny datujeme … Číst více

2015

Začátek roku jsme v očekávání, tedy hlavně budoucí maminka Gábina a nečekali jsem dlouho. 15.1.2015 spatřil světlo světa Filípek. Takže Filipe, vítáme Tě na světě a přejeme Ti, aby z tebe vyrostl šermíř, krásný po mamince … Číst více

2014

Je po Vánocích a my si začínáme zvykat psát nový rok 2014. Pozvolna se rozhýbáváme 11. ledna na prvním tréninku a oživujeme „Dartanana“, kterého pojedeme za týden na maturitním plese gymnazistů v Soběslavi. Týden utekl jako voda, je … Číst více

2013

12. ledna se scházíme na první trénink v novém roce. Plni odhodlání, nových předsevzetí a cílů. Tak snad nám jich pár vyjde! 10. února se koná maškarní ve strakonické Sokolovně a Tomáš přislíbil kamarádovi maličkou šermířskou … Číst více

2012

Zahajujeme 7. rok existence skupiny, v různých statistikách bývá sedmý rok soužití lidí kritický, doufejme, že u nás toto platit nebude. Co plánujeme, co chystáme, co se děje? Zaplňujeme kalendář na sezónu, připravujeme kulisy do nové … Číst více

2011

Je plesová sezóna, tak se ani není čemu divit, že první akce roku 2011, přesně 29. 1., je vystoupení na Plesu přátel ZUŠ ve Vlachovo Březí. Scénka na půlnoční překvapení měla být zprvu velmi vážná, ale v průběhu přípravy se změnila spíše … Číst více

2010

„A tak šel čas a já se toulám dál… v tělocvičně dřu dál a stále dál, kroky, výpady, souboje a divadlo, po celou zimu vedoucího poslouchám rád…“ Tak nějak by mohla znít upravená píseň po našem. Za okny je tuhá zima, … Číst více

2008

Nový rok začínáme plesem. Ale ne šermířsky, tanečně. Marek je maturant, takže Vendetta jde 29. 2. tančit polčíky a valky na maturitní ples. Krásný to začátek. Výrazné změny v obsazení skupiny oproti loňsku naštěstí nejsou, alespoň co se … Číst více

2007

Nový rok přinesl pár změn v obsazení – opustil nás Vláďa a přišel Marek, nová krev, tak uvidíme, kdy poteče…:-) Rok 2007, resp. sezónu, bereme vážně, takže nasmlouváváme vystoupení, až se nám z toho hlava točí. Na malý … Číst více

2006

Skupina historického šermu Vendetta vznikla 1. prosince 2005. Zakládající členové vzešli ze SHŠ Markýz ze Strakonic a byli jimi: Tomáš Jiřík, Lenka Králíčková a Jana Koubová. Odešli z jedné skupiny historického šermu, kde něco … Číst více