Historie

2008

Nový rok začínáme plesem. Ale ne šermířsky, tanečně. Marek je maturant, takže Vendetta jde 29. 2. tančit polčíky a valky na maturitní ples. Krásný to začátek.

Výrazné změny v obsazení skupiny oproti loňsku naštěstí nejsou, alespoň co se mužských šermířů týká. Skládáme korunku ke korunce a pořizujeme hudební aparaturu. Máme z ní radost, můžeme dělat i diskotéky :-).

Tomáš nasmlouvává vystoupení na sezónu 2008. Kalendář se pěkně plní, až nečekaně dost. Je zima, takže trénujeme v pronajaté tělocvičně v ZŠ Dukelské, když se zadaří a nikdo nemarodí, tak se ani sem už pomalu nevejdeme. Sestavujeme nové souboje do nových vystoupení.

Čas letí a nám se blíží první vystoupení letošní sezóny, 29. 3. 2008 ve Střelských Hošticích, pro děti ve škole v přírodě. Všichni se moc těší a kdyby to v hoštické aule na dlažbě tak hrozně neklouzalo, tak by to byl i pěkný začátek.

Hned následující sobotu, 5. 4. 2008, vystupujeme na 6. ročníku Tatoo Jamu, který se koná v kulturním domě ve Strakonicích. Akce specifických lidí, příznivců „omalovánek“ a nejrůznějších šperků na všech možných i nemožných částech těla (skalní kérkaři, promiňte můj slovník). Na tři desítky tatérů z ČR i ze zahraničí, předvádějící v praxi své umění, je vskutku zajímavá podívaná. Speciálně postavené akční a tvrdé vystoupení pro tvrdé publikum, podbarvené tvrdou muzikou, sklidilo zasloužené ovace. Po vystoupení si ještě prohlížíme lehce krvavá díla tatérů a odjíždíme na další štaci, opět do Střelských Hoštic. A neuplyne ani týden, přesně 11. 4. 2008, jedeme do Hoštic zas. Je to vskutku strmý začátek sezóny.

Jak už jsem říkala, kalendář se plní nasmlouvanými akcemi. Což je samozřejmě chvályhodné, ale různorodost akcí nás nutí i k různorodosti variací vystoupení. Nacvičujeme souběžně zhruba tři typy vystoupení, tři stále doplňované scénáře. Několik verzí doprovodné muziky, no pěkný mazec.

Tak nám držte palce do rozjeté sezóny 2008.

11. května nás čekalo vystoupení v kasárnách na Dni otevřených dveří Armády ČR. Akci pořádá armáda spolu s Muzeem, které vymyslelo komponovaný program historie armád – zkrátka od „naší“ doby přes ukázku palných zbraní, pochodující "Napoleony" až po 1. světovou válku. A to vše do půl hodiny, to chci vidět. Máme připravit pouze výcvik šermíře, k tomu průvodní slovo a samozřejmě vlastní vystoupení. Odjíždíme kolem 9. hodiny z parkoviště spolu s ostatními účinkujícími do kasáren, abychom postavili včas zvukový aparát na trávníčku, stejném jako loni. Odbíjí desátá a pan Špecián, ředitel Muzea Středního Pootaví, uvádí celé komponované vystoupení. Je to zajímavý průřez historií vojenství. O dvě hodiny později nastupuje musado a my. Vojákům nabízíme hudební doprovod a musím uznat, že Matrix se jim tam hodil stejně jako nám.

Královská koruna, kterou nám vytvořil Dědek, je krásně pozlacena, tak si může užít svou premiéru 17. května v Žirovnici na tamní Slavnosti žirovnického jednorožce. Přírodní divadlo, které je součástí hradu, s terasovitým sezením pro diváky je velice krásné a příjemné i pro vystupující. Zapojili jsme se do historického průvodu městem, který zahájil slavnosti naplněné pěkným programem. Trochu se zde zvukově třískají dvě scény – šermířská a loutkářská, ale co se dá dělat, přidáváme volume. Z vystoupení, jakožto z premiéry, máme dobrý pocit. Loučíme se s novými i starými přáteli, krásným hradem a s večer vyrážíme k domovu.

23. května začíná maratón nočních prohlídek, takže v pondělí 19. května je schůzka účinkujících a muzea, pro oživení scén a textů a hlavně dohodnutí chystaných změn atd. Už teď víme, že místo rvačky uvnitř hradu, bude výjev z doby gotické, víme, že 23. se Marek stane maturantem a půjde slavit, místo aby šel na noční prohlídky a také víme, že se pěkně kulatím a že s mojí Márinkou a Běluchou to taky nebude jednoduché.

Je čas dětských dnů. 7. 6. 2008 vyrážíme do Kladrub, kdy místní hasiči uspořádali dětský den s pěkným programem, ve kterém jsme nechyběli ani my. Je to pár kilometrů, proto jedeme přesně na čas a v kostýmech. Akce se koná na hřišti, pěkně svítí sluníčko, tak snad to vydrží. Láďa se ujímá zvuku, a jelikož si to pěkně nacpal do ntb, tak jsem tam naprosto zbytečná. Vystoupení se zdařilo. Jsme pozváni na občerstvení, ale když zjišťujeme, že buřta si musíme opéci sami, s úsměvem odmítáme :-). Přejíždíme na druhou akci téhož dne a to do Střelských Hoštic. Sluníčko stále ještě svítí. Postavíme si aparát pěkně venku, nataháme kabely, pustíme hudbu a čekáme na čas „č“. A ejhle. Jeden mrak a druhý a už leje. Rychle stěhujeme všechno do auly a jedeme klouzavou klasiku. Škoda, ale počasí si neporučíme.

Týden utekl jako voda pod hradem a my se scházíme v pátek 13. června na další noční prohlídky, tak snad nám ta 13. nepřinese smůlu. Markéta Špeciánů dělá tentokráte průvodkyni, takže je to pro nás všechny trošku jiné, přeci jen jsme si už zvykli na pana Špeciána, takže skákání do její řeči se neubráníme. Ale dobře to všechno dopadlo.

Mimořádně všichni přespávají v klubovně, neboť druhý den jedeme opět na dvě vystoupení. Je 14. 6. 2008 a my se chystáme do Pracejovic a Sousedovic. Obě vesničky nejsou od sebe dál než pět kilometrů a od Strakonic za kopcem. Máme dost času na převléknutí a přípravu, takže osazenstvo skupiny se baví tím, že hrají mezi sebou na svých notíkách střílečky, vskutku zajímavá podívaná. Jelikož chceme prvně postavit i plachtu, rozdává Tom poslední pokyny, kdo bude držet kladivo apod. Vystoupení v Pracejovicích, na slavnostech 700 založení, nám narychlo přenechávají Sirotci, jelikož jejich člen Aleš má prasklé žebro. Nám i publiku se představení líbilo, takže se spokojeně usmíváme a rádi se necháme hýčkat nabízenými klobáskami a bramboráky. Přehoupneme se zpět přes kopeček a jsme v Sousedovicích. Na relativně malou vísku tu byla spousta návštěvníků. I přes odbouraného Filipa ve „vážné“ chvíli, prasklých Gábiny kalhot a uplakaného počasí to bylo fajn.

18. 6. 2008 je středa a jsou noční prohlídky, na kterých, jak již jsem avizovala, děláme pouze divadelní postavičky. Takže sraz v 19 hod. se týká pouze mne, mimochodem naposledy, přeci jen se už valím, Toma, Marka a Kuby. Trochu pozdvižení, do jinak klasického scénáře noček, vnesli někteří divadelníci, kteří o nočkách „nevěděli“ a přibíhali na poslední chvíli.

21. 6. 2008 je krásná, sluncem prosvícená, parná sobota a my odjíždíme do Katovic na jejich Pootavské slavnosti. Pěkný zelený parčík s několika umělými stromy uprostřed městyse je zaplněn návštěvníky, LBend pěkně vyhrává a paní Rettková uvádí další disciplínu. Akce se nese v soutěžním duchu sedmiboje pro Katovice a několik okolních vesnic. Po přetahované lanem se nám uvolňuje prostor a kluci už zručně staví plachtu a připravují ostatní kulisy. Je vedro na padnutí, v kostýmech musí být hrozně. Jedeme opět v neúplné sestavě – Gábina marodí. Škoda, svým ženským šarmem zkrášluje toto vystoupení. Filip má tentokrát snazší výběr královny – Drahuška od divadelníků, se kterou vesele štěbetáme, bude snadný cíl. Souboje sklízely potlesk diváků během vystoupení, bylo to fajn. Umořeni horkem hltali všichni nabízené limonády, cpali se zmrzlinou a nejmenovaný zvukař pivem. Otáčíme auta a jedem domů.

Strašidla na hradě, která pořádá muzeum pro děti z prvního stupně ZŠ každoročně na závěr školního roku, letos vyšla na čtvrtek 26. 6. 2008. Je to dopolední akce a od nás se počítá pouze s dobrovolnou účastí u her pro děti, nějaké té střelby z muškety a Bílé paní, která dle tradice rozdává u kamenného stolu medovou kaši.

28. 6. 2008 odjíždí skupina poprvé na akci beze mě. Za dobu trvání skupiny jsem nevynechala žádnou akci. Ale můj jiný stav si přeci jen žádá své, takže na krásnou zříceninu Klenová, na akci pořádanou Bibusáky s názvem Klenozvání, jen se zamáčknutou slzou, mávám odjíždějícím autům. Připraven je Turnaj pro královnu a Švédská branka. Obě vystoupení, i díky skvělému publiku, dopadla dobře. Při Švédské brance, prý Tom mluvil tak srdceryvně, že samotní „mrtví“ šermíři slzeli do trávy. Každopádně to byla akce, ze které přijeli všichni nadšeni. Snad se jim tedy opravdu povedla, snad slova chvály a uznání z úst Karfíka nebyla planá a snad to bude jen další silnou motivací, ale i závazkem pro všechny ve skupině k lepším výkonům.

Další víkend máme domluvené vystoupení na letním táboře, kde už týden pobývá Dan jako indián. Po obědě tedy vyrážíme směr Hubenov. Je to stanový tábor v lese na okraji rybníka. Jede se tam velmi obtížně po hrázi, takže autíčka trpí a my „vyvažujeme“, abychom se nepřevrátili do rokle nebo do rybníka. Tábor je bez elektriky, tak zvukař musí jet „na baterky a na přehrávač“. Je docela silný vítr, takže plán postavit plachtu, aby vystoupení vypadalo pěkně, se hroutí stejně jako plachta. Nakonec ji přeci jen zakolíkujeme tak, že drží. Na vystoupení kromě indiánů a indiánek přichází i sousední tábor, oděn jako rytíři Templářského řádu. Vystoupení nám „nějak nesedlo“, ale i to se holt někdy stává.

11. července jsou další z několika noček této sezóny. Ale jak už to bývá, každé jsou jiné. Tyhle mimo jiné tím, že Gábina hraje místo mne Márinku i Bílou paní. Nových rolí se zhostila se ctí, takže do dalších, které jsou 18. července, se může opět vrhnout po hlavě.

19. 7. 2008 jsou, jako již tradičně víkend po sv. Markétě, střelecké závody z kuše na Landštejně, které pořádají Táborští střelci. Kromě účasti v závodě, kde si všichni vyzkoušeli své střelecké umění, sjeli vystoupení – Turnaj, ve kterém prý nechyběla okouzlující královna. Čas jejich návratu se pomalu blížil a já je s radostí šla přivítat do klubovny. Jak krásné bylo překvapení, když vešel Tomáš a na krku se mu blyštil ten známý řetěz vítězství. Vyhrál jsem! Jeden přes druhého mi líčí, jak to bylo. Určitě to bylo super, vím jaké to je…už jednou jsme to přeci zažili.

Krásný zážitek z úspěchu na Landštejně přetrvává, ikdyž je nejvyšší čas vrhnout se do posledních příprav na „naši“ akci ve Štěkni. Rozvážíme plakáty po okolních vsích, jsme zapatlaní od lepidla a zpocení horkem. Nad akcí visí spousta otazníků, přijdou lidi, vyjde počasí? Podřizujeme tomu všechno. Domlouváme článek s vedoucím redaktorem Strakonického deníku. Rozhovor se sice konal, ale spíše jsme přátelsky podrbali, než něco napsali. Takže druhý den tvoříme článek na dané téma. No snad to bude ke čtení. Je sobota 26. 7. 2008, den D. Naše chvíle nastala – dnes se ukáže, zda dokážeme přitáhnout, pobavit a organizačně zvládnout víc, než „pouhé“ vystoupení. Jedeme všichni a když říkám všichni, myslím všichni – už je nás dokonce o jednoho víc – 22. 7. 2008 v 10:25 hod. se nám narodila Markétka. Tak malá Markétka jede z porodnice rovnou do klubovny, kde dostává od vendetťáků své první hračky a první pochování. Parkány kolem vstupní brány do zámku ve Štěkni nás již čekají. Staví se plachta, stěhují kulisy, rozmisťují hry pro děti a další rekvizity. Šedé mraky a teplota kolem 30 nebezpečně hrozí celé odpoledne. Ale je nám přáno, bouřky se honí kolem a nás zastihla jen nepatrná deštivá přeháňka. Trousí se první návštěvníci a je jich čím dál víc. Kejklíř, který je lehce nervózní, pobavil skvěle, Lenka tanečnice orientálním tancem uchvacuje a pohádka od Divadelního spolku Čelakovský mile pohladila dětskou duši. Přes 200 návštěvníků udělalo skvělou atmosféru pro dvě naše vystoupení – Švédskou branku i Turnaj. Nemilé překvapení nastalo, když z důvodu nemoci, nepřijel očekávaný kouzelník. Ohlásit takovou zprávu je vždycky hrozné, ale naštěstí diváci nezačali házet kamením ani kelímky či zeleninou. Jedním slovem – povedlo se. Ale jedno slovo nestačí. Romantické odpoledne na zámku ve Štěkni bylo možná s pár účinkujícími, malých rozměrů, ale pro nás obrovským krokem. Zvládli jsme to a i chvály se nám dostalo. Jsme unaveni a šťastni, co víc si přát? Aby to za rok bylo ještě lepší!

Druhá nejdůležitější akce letošní sezóny se blíží mílovými kroky. 2. – 3. 8. 2008 se koná Rumpálování ve Strakonicích. Přispíváme svým dohodnutým dílem, tj. postarat se o kostymérnu, odvoz odpadu a sehrát dvakrát Turnaj a v neděli se zařadit do komponovaného představení na závodišti. Rumpálování je zahájeno průvodem, kde Tom hraje velkopřevora a přijíždí před brány Zámku v kočáře s místostarostou paní Říhovou. Ta otcovská role mu nedávno začala a pro něho, pro mě a Markétku připravili naši vendetťáci překvapení. Stoupli si kolem kočárku, ve kterém spala Markétka a začali předříkávat věštbu – přání, tak krásné, že ani tehdy, ani teď jsem se neubránila slzám dojetí. A zlatý dárek v sametovém dudlíku, který jí Filip položil na klidně oddychující tělíčko, rozkanul slzy i tvrdým šermířům. Přátelé, kamarádi… díky. Ale zpátky k Rumpálování. První Turnaj na malé scéně na třetím nádvoří se povedl. Skvěle, ikdyž s malým zpožděním, nás uvedl moderátor, tak abychom začínali stejně jako „konkurenční“ Markýz na druhé scéně a pak už to jelo a lidem se líbilo. Večerní Turnaj byl ještě lepší, zvlášť když za královnu byla vybrána Markova maminka Markéta. V obou si růžičku vybojoval Dan a vendetťáci už shodně prohlašují – už aby vyrostl, jinak to nemá cenu. Program Rumpálování byl pestrý – letošní ročník byl obohacen např. o drezúru medvědů nebo o opětovné účinkování rekordmana, fakíra a hlavně našeho kamaráda Petra Fiedora. Nedělní komponované vystoupení všech účinkujících na závodišti bylo přehlídkou vojsk 30leté války. Nechyběli pikenýři, mušketýři a dělostřelstvo, takže se střílelo o stošest. Podepsání vestfálského míru ztvárnilo vypuštění 150 holubů a k obveselení přispěl i bičař, orientální tanečnice, praporečníci, již zmiňovaní medvědi a další. Je neděle odpoledne a devátý ročník Rumpálování končí, všechny kostýmy jsou vráceny, koše vysypány, zbývá posbírat špinavé košile, vyprat, odpočinout si a jet zase dál.

15. 8. 2008 jsou na pořadu večera další Obrazy z dějin strakonického hradu neboli po našem nočky. Ikdyž stále ještě hrajeme pouze postavičky, bylo toho tentokráte dost. Tři prohlídky nejsou náročné divadelně, ale časově. Začátek v osm a konec se zamáváním Běluchy, kdy hodiny odbíjejí půlnoc. Vstupy mistrů tesařského a malířského, opět jiné, neboť je opět hraje někdo jiný, protože vendetťácká omladina chce být multifunkční, alternacíschopná, zkrátka všehoschopná.

21. 8. 2008 nás čekalo netradiční vystoupení. Nešlo totiž vůbec o šermířské umění, nýbrž o provázení večerního průvodu účinkujících 18. Mezinárodního dudáckého festivalu. Kolem 18. hodiny se všichni strojí do čistých košil, jak podotknul vedoucí, abyste byli, jak ze škatulky. Připravit pochodně, naplnit petky směsí, kterou radši nebudu popisovat a vyrazit ke kulturáku. Před kulturákem už postávají hloučky krojovaných dudáků a cestu lemují první diváci. Tak konečně je 19:30 a pořadatelé dávají pokyny k řazení. První půjde Tomáš se strakonickou vlajkou, za ním ve dvoustupu šermíři se zapálenými pochodněmi a za nimi domácí Prácheňský soubor písní a tanců a další a další účinkující, až po nepřeslechnutelné Skoty. Průvod se velmi pomalu šine městem, neboť každou chvíli zastavuje, aby jednotlivé soubory dali divákům nahlédnout do jejich umění. Pochodně vydržely skoro do finále, tedy na nádvoří hradu, kde dudáci při takzvaném Kasacím žádají starostu o „souhlas po tři dny hrát ve Strakonicích“. Tímto naše služba pro kulturák a dudáky skončila. Ze čtvrtka na pátek 22. 8. 2008 je klubovna plně obsazena nocležníky, kteří zůstávají, aby v pátek večer, tedy hodně večer, přesněji ve 21:30 sehráli vystoupení ve Střelských Hošticích. Trošku později než obvykle, ale náš zákazník… Pojede se turnaj, a pokud počasí dovolí, tak venku. Ale „na Hoštice venku“ nemáme štěstí. Postaveno bylo všechno, ale pár minut před vystoupením začíná pršet, rychle se stěhuje aparatura do auly, jako letos již jednou. Tak možná příště.

Plachta ještě nestačila oschnout a my zase jednou všichni, včetně nové členky Markétky, balíme a vyrážíme do Bubovic nedaleko Březnice na Dětský den. Je to kus cesty, za hodinu jízdy projíždíme Březnicí, i když podle pořadatelů jsme nemuseli, a krokem projíždíme Bubovickou vísku a hledáme nějaký rybník, u kterého se má akce konat. Nevelké korýtko potoka, v kterém jak bójky plavou petky, veliká louka, na ní vojenský stan, u něho pár stolů, lavic a parta lidí zachumlaných v mikinách. Vítali nás bodře, i když z našeho výrazu ve tváři četli zděšení, že budeme hrát přesilovku. Naše předtuchy se snažil rozptýlit hlavní pořadatel, řečmi typu: tady si všichni po obědě zdřímnou nebo nejdřív se musí podojit, nakrmit a pak přijdou. A měl pravdu. No, na nás byl asi taky pohled k popukání, kočár plápolající na káře, Gábiny neposedná fenka Ammy… Tak do práce. Postavili jsme plachtu, rozmístili soutěže tak, aby se děti nesestřelovaly kuší z chůd apod. Děcka se začala hrnout ke hrám, kde Gábina házela do rybníčka zpět ulovené rybičky, Bohouš bravurně machroval, na krtkem zryté louce, na chůdách před slečnami, Filip učil děti a maminky střílet z kuše, Marek s Danem zas půjčovali tatínkům vrhací nože. Já jsem pořád krmila Markétku, Fidel si hrál na DJ a Tom vše z povzdálí pozoroval. Pozvolna jsme ukončovali hry, vytrhávali dětem pruty a odtrhávaly je od nožů, aby se mohlo začít s vystoupeními. Ukázka chladných zbraní probíhala neustále a na řadu se dostal Filip s popisem a praktickou ukázkou střelných. Maketa tarasnice měla opět úspěch. Na pořadu dětského dne byla i neckyjáda, v pravém slova smyslu. Jízda tatínků s dětmi v neckách po vodní hladině byla neuvěřitelná a mnohdy i riskantní. Necky, jak známo, jsou značně neovladatelná plavidla a podle toho jízdy vypadaly. Vendetta dostala nabídku se taktéž zúčastnit. Nikomu se do toho evidentně nechtělo. Ale Fidel je pro každou pr… a nakonec z toho byl druhý nejrychlejší čas, gratulujeme a díky za reprezentaci. Následoval turnaj, balení, klobáska a loučení. Snad za rok třeba zas, protože takových prímových akcí není nikdy dost.

A je tu září, prázdniny utekly jako voda pod hradem a naši školáci se otráveně ksichtí na celý svět. Vysokoškoláci se pochechtávají, že ještě měsíc mají volno, ale on je ten smích také brzy přejde. Každopádně se přiblížily i poslední plánované noční prohlídky, kde mimo divadla i šermujeme. Tak pátek 5. 9. 2008 se kolem 19. hodiny plní klubovna vendetťáky, aby připravili světla, pochodně, aparaturu a mohli se vrhnout na návštěvníky.

14. září je neděle, Čestice mají pouť a slaví 100. výročí od udělení titulu městys a my při tom nemůžeme chybět. Že jsme se předevčírem ještě koupali, je minulostí. Teploměr ukazuje 15 st., vlaje čerstvý větřík, zkrátka zima jak v morně. Cestou na nádvoří zámku v Česticích jsme prokličkovali kolem řetízáku, střelnice, perníkových srdcí a nafukovacího hradu. Využíváme garáže hasičů, alespoň na převlečení, stavíme plachtu, stojany na pochodně a Filip se vrací do klubovny pro zvukařem!!! zapomenuté CD s muzikou. Pan starosta upřesňuje program: „muzikanti zahrají 5 písniček, pak vy, písničky, tanečnice, písničky, atd…“ Diváci se přelévají sem tam, tam sem – podle toho kdo zrovna účinkuje. Zkoušíme se držet programu. Švédská branka, byla návnadou pro diváky, aby vydrželi i na další vystoupení. Lenka, stroze oděna jako orientální tanečnice, drkotala zuby, ale úsměv z tváře jí nezmizel přesto, že prohlásila, že je zmrzlá jak sobolí trus. Ukázka chladných a palných zbraní byla tentokrát okořeněna novými vtipy, při kterých jsme se jako diváci dobře bavili. Musím uznat, že Tomáš s Filipem, už jsou docela dobře sehraní. Dostatečně zmrzlí se pouštíme do třetího vystoupení. Turnaj probíhá, všichni, kdo v boji padají, budou asi čestickou dlažbu dlouho proklínat. Je konec, Gábina je tentokrát vítěz a dostává od královny růži za odvahu. Balíme se. Ještě klobáska na úplný závěr a honem domů, do klubovny, do tepla.

Vystoupení v Česticích bylo zatím to poslední naplánované v letošním roce. Je třeba dát si voraz, odpočinout si od sebe, alespoň na chvíli. Takže teď se měsíc neuvidíme, pokud si nepůjdeme zajezdit společně na autíčka na tradiční Václavskou pouť, setkáme se až 1. 11. 2008 na výroční schůzi. Ale do té doby někteří zahálet nemůžeme. Filip bude aktualizovat web, já psát a tisknout, prát, žehlit a zašívat. Musíme objednat soustředění, připravit podklady pro výstavu neziskovek, navrhnou pozvánky, dát opravit boty a pořád dokola.

Jak už jsem říkala, nemůžeme bez sebe být. 27. 9. 2008 se scházíme, abychom společně navštívili zrekonstruovaný vodní mlýn v Hoslovicích. Kromě Gábiny a Bohouše se skládáme do aut a vyrážíme. Ke mlýnu se jde pěšky, k nelibosti některých zúčastněných, ale je krásně a je po cestě i co sníst, tedy švestky na zahradách místních. Mlýn je pěkně opraven s funkčním vodním kolem, na které je přiváděna voda z kaskády rybníků za stavením. Vyprávění „mlynáře“ o historii mlýna v útulně vytopené kuchyni je zajímavé, škoda jen, že se tentokrát nerozdával pečený chléb z mouky zde umleté a v peci zde upečený. Výlet, při kterém se nešermovalo, byl moc fajn. Vracíme se domů a vyrážíme do pouťového davu strakonické václavské pouti. S kočárem není možné se kamkoliv prodrat, takže u klobásky opouštím vendetťáky a nechávám je, ať si užijí autodromu a střelnic beze mě.

7. 10. 2008 v 17 hod. je slavnostní zahájení výstavy Neziskové organizace ve Strakonicích. Tomáš je v práci, takže s Markétkou na ruce a Danem vyrážím hájit čest SHŠ Vendetta. Zahájení s proslovy je dlouhé, Shivers, kapela keltských melodií, přidává píseň za písní a je tu strašné vedro. Pak už jen rychlé vzájemné představovaní, ale výstavní panel máme pěkný, to se musí nechat.

Je krásné babí léto, slunce svítí a fouká vítr, ideální na drakiádu. Takže v sobotu 18. 10. 2008 odpoledne vyrážíme na letiště, každý s drakem v ruce. Pozvaní známí neměli čas, takže boj draků na obloze je pouze mezi vendetťáky. Igelitový koupení draci létají jak o život, jen Kubovo vlastnoručně vyrobený papírák ne a ne vznést se. Zlomila se mu i jedna tyčka, ale pro jeho záchranu, jsme s Vláďou vyrobili dlahu z větve nedaleké jabloně a snažili se dráčka zprovoznit. Možná to chtělo ještě víc lepenky nebo rychlejšího „tahače“ (Vláďa běhá dobře, ale často upadne), ale všechno marně. Dokonce ani nápad atomového fyzika Bohouše, „ten můj drak ho tam vytáhne“, se nezdařil. Draci krásně kroužili po modré obloze na nekonečných provazech – Bohouš vytočil 100m klubko provazu a zasahoval do letové dráhy letadel na místním letišti. A Tomášovo dráček tam létá do teď, to je tak, když se nastavuje provázek a nedrží se dráček. Uletěl a zachytil se v lipové aleji a třepetal se tam sám a sám.

Sobota 1. listopadu je další náš letošní mezník, koná se schůze, na které zhodnotíme sezónu, pokáráme hříšníky a pokecáme s pozvanými přáteli. Jsou čtyři odpoledne a v klubovně je to jak v lahůdkářství, každý přinesl něco na zub. Pro letošek to nejsou jen chlebíčky a jednohubky, ale doslova nálož řízečků drůbežích i vepřových. Nechybí ani sladká čokoládová střecha s banánem od Kuby. Jsme všichni a Tomáš zahajuje schůzi, rozpráví o letošku a nakusuje budoucno skupiny. Tomáš neprotahoval řečnění, Jana nás ujistila, že ekonomicky na tom nejsme nejhůř a rozjela příjemnější část schůze – děkování, překvapení a dárečky. Poděkování za vždy čistou a vyžehlenou košili od Filipa, jsem nečekala, a mile mě překvapilo, že to nebere jako samozřejmost, jako nevycválaný zbytek skupiny!!! Kytičku od Toma, kterou mi vzápětí přesekl halapartnou, za vedení kroniky a nějakou tu administrativu, kterou jsem v průběhu roku dělala, když mám tu „dovolenou“ a další růžičky pro každou s přítomných žen. Jsou na řadě překvapení. Flízové černočervené mikiny s vyšitým názvem skupiny a na ramínku se jménem, to abychom si je vzájemně nekradly, ta ramínka. Mikiny jsou fakt krásné, ještě jednou díky Petře Šitnere! Všem se líbily a všem slušely a sluší. Celý rok jsme jeli divadelní představení „Turnaj“, ze kterého byl vždy vítěz. Ze statistik bylo jasné, že Dana už nikdo nepředežene, takže poslední překvapení, byl dort v podobě královské koruny, tedy měl být, moc se jí nepodobal, ale bohužel. (v Karolíně si nenechávejte nikdy dělat dort!!! pozn. kronikáře). Tak a teď už chodí hosté, Láďa, Lenka, Venca, pan Špecián, Brácha… tak pěkné posezení přátelé…

Nezahálíme a hned po schůzi je zajištěno ve Střelských Hošticích víkendové soustředění od 7. do 9. 11. Odjíždíme všichni, někteří sice až nočními autobusy, ale všichni. Je plánován trénink šermu, trénink šermu a trénink šermu, samozřejmě i divadla a možná bude počasí a trochu času na fotbálek. Tak jsme dorazili do cíle, jsme ubytováni na třech pokojích hned vedle auly a kuchyně, dobré strategické místo. Přijeli jsme akorát k večeři, takže vzpomínáme na školní léta, bereme tácy a do fronty. Jídlo je fajn, jen to jsou dětské porce, takže zbytek víkendu, mají kluci pořád hlad. Na večer je v plánu pouze projekce starých šermířských her. A ráno po snídani „na značky“. Rozcvička, kroky, staré a nové souboje do nově připravované hry. K polednímu je toho akorát dost, po obědě ještě víc, k večeři docházejí někteří, co noha nohu mine. Ale večerní „výuku“ a zkoušku plivání ohně si nenechají ujít. Jsou poprskaní až za ušima, ale spokojení. A aby toho nebylo málo, je připraven i testík ze znalostí šermu, historie apod. Všichni uspěli, jen otázka: „Jak se za svobodna jmenovala matka vedoucího SHŠ Vendetta?“ je zaskočila :-). I malá Markétka se jako parťák osvědčila, budila rozruch mezi ostatními návštěvníky a ruce k pochování se vždycky našly, takže toho hojně využívala. V neděli dopoledne trénujeme a přichází paní, zda bychom neudělali odpoledne vystoupení pro „Červený kříž“. Tom marně vysvětluje, že s sebou nemáme kostýmy, že jsme tu jen v teplákách, je jim to jedno, takže se nakonec s Hošticemi loučíme vystoupením v teplákách.

Týden na to už zahajujeme páteční trénování v tělocvičně. Jak se dalo předpokládat, všichni dolují z mysli nově postavené souboje na nedávném soustředění.

Sobota 15. 11. 2008 je ve znamení maturitního plesu Gábiny v Horažďovicích. Gábině to samozřejmě slušelo nejen ve společenských šatech, ale i v kostýmu Bobka nebo Boba, králíka z klobouku, při půlnočním překvapení. Obrovský cylindr, který přistál v klubovně, jí bude tento večer dlouho připomínat. Už plánujeme, jak by se dala tato rekvizita využít.

A je tu nečekané podzimní vystoupení. Jinín, malinká obec kousek od Strakonic, si postavila dětské hřiště a velkolepě ho chce uvést do provozu. Pozvání na malé vystoupení 29. 11. přijímáme, i když mrazivé počasí tomu moc nepřeje. Nakonec se šerm i doprovodné soutěže pro děti odehrávají na sále místní hospody, takže nikdo nemůže remcat, že je zima.

Přišel Advent a s ním již tradičně spojené Adventní trhy pod Rumpálem, 5. – 7. 12. Gábina si vyzkoušela roli anděla k Mikuláši na páteční Mikulášské nadílce v krásně praštěné žluté „afro“ paruce, kterou kluci před nedávnem vyhráli v pití Metaxy. Ale vypadala úžasně andělsky, tak na sobotním rozdávání andělského světla se k ní ještě přidali další andělé, Lenka a Jana. Do záře rachejtlí vystoupali andělé na pódium, aby zapálili návštěvníkům jejich svíčky a spolu s nimi a s Markétou a Jardou zazpívali Tichou noc. Nádvoří bylo narvané, návštěvníci dojatí, prostě krása. S chutí jsme si dopřáli teplou medovinku nebo klobásku. Noční hlídkování opuštěných stánků proběhlo bez nezvaných hostů, tedy bez problémů.

A je tu opravdu konec roku, na poslední setkání Vendetty, 19. 12. je přichystán zářící stromeček, cukroví a samozřejmě i dárečky. Tak šťastné a veselé, kamarádi.

2018

3. února už máme za sebou několik tréninků, ale i chřipek, takže na první vystoupení jedeme s respektem, pokorou a zdarma. Charitativní vystoupení ve Vimperku jako poděkování koledníkům tříkrálové sbírky je v sálu hotelu Hvězda, … Číst více

2017

Leden zahajujeme pilným trénováním, stavěním nových soubojů, přepisováním scénáře nové hry, plánování potřebných kostýmů a samozřejmě naplněním sezóny. Na tréninky chodí nový člen skupiny Honza a Martin. Nejde o pravopisnou chybu, je … Číst více

2016

Začínáme psát 2. knihu kroniky, protože ta první je tak plná vzpomínek, že ani nejde zavřít. Začínáme psát 10. šermířskou sezónu skupiny, protože první vystoupení jsme měli v roce 2006, i když vznik skupiny datujeme … Číst více

2015

Začátek roku jsme v očekávání, tedy hlavně budoucí maminka Gábina a nečekali jsem dlouho. 15.1.2015 spatřil světlo světa Filípek. Takže Filipe, vítáme Tě na světě a přejeme Ti, aby z tebe vyrostl šermíř, krásný po mamince … Číst více

2014

Je po Vánocích a my si začínáme zvykat psát nový rok 2014. Pozvolna se rozhýbáváme 11. ledna na prvním tréninku a oživujeme „Dartanana“, kterého pojedeme za týden na maturitním plese gymnazistů v Soběslavi. Týden utekl jako voda, je … Číst více

2013

12. ledna se scházíme na první trénink v novém roce. Plni odhodlání, nových předsevzetí a cílů. Tak snad nám jich pár vyjde! 10. února se koná maškarní ve strakonické Sokolovně a Tomáš přislíbil kamarádovi maličkou šermířskou … Číst více

2012

Zahajujeme 7. rok existence skupiny, v různých statistikách bývá sedmý rok soužití lidí kritický, doufejme, že u nás toto platit nebude. Co plánujeme, co chystáme, co se děje? Zaplňujeme kalendář na sezónu, připravujeme kulisy do nové … Číst více

2011

Je plesová sezóna, tak se ani není čemu divit, že první akce roku 2011, přesně 29. 1., je vystoupení na Plesu přátel ZUŠ ve Vlachovo Březí. Scénka na půlnoční překvapení měla být zprvu velmi vážná, ale v průběhu přípravy se změnila spíše … Číst více

2010

„A tak šel čas a já se toulám dál… v tělocvičně dřu dál a stále dál, kroky, výpady, souboje a divadlo, po celou zimu vedoucího poslouchám rád…“ Tak nějak by mohla znít upravená píseň po našem. Za okny je tuhá zima, … Číst více

2009

A je tu další nový rok, nová sezóna, nová vystoupení, nové štace a samozřejmě i nové zážitky. Začátek roku je mrazový, takže jako již tradičně se tréninky odehrávají v tělocvičně. Plány jsou, jako každý rok, nemalé. Každopádně nové … Číst více

2007

Nový rok přinesl pár změn v obsazení – opustil nás Vláďa a přišel Marek, nová krev, tak uvidíme, kdy poteče…:-) Rok 2007, resp. sezónu, bereme vážně, takže nasmlouváváme vystoupení, až se nám z toho hlava točí. Na malý … Číst více

2006

Skupina historického šermu Vendetta vznikla 1. prosince 2005. Zakládající členové vzešli ze SHŠ Markýz ze Strakonic a byli jimi: Tomáš Jiřík, Lenka Králíčková a Jana Koubová. Odešli z jedné skupiny historického šermu, kde něco … Číst více